Měsíc: Únor 2016

Autor: Sophie Bérard
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 280
Překlad: Stanislava Sladká
Autor obálky: Marcel Bursák

Kniha začíná citátem mého neoblíbenějšího autora:

Francie… broskvový sad… všude plno růží.. růžových keřů, slunce a zpěvu ptáčků.. Dokonalá idylka. A pocit dokonalé pohody budete mít po dočtení této knihy, i když místy nám trochu strašila jedna bílá paní…

Isabell a Matilde nejsou sestry, jsou to hlavní postavy, ale švagrové. A každá nám vypráví svůj příběh.

Isabell se zamiluje do Corina, což je bratr Matilde. A vše se zdá být dokonalé. Po příchodu jejich dcery, Florence, na svět, už ale se nezdá, že to bude procházka růžovým sadem. Corinovi se nedaří podle jeho přestav a přichází první krize. A Matilde? Je zaskočena náhlým milostným vzplanutím muže, od kterého to vůbec nečekala.

Je to příběh lásky, napětí, vášně, přátelství a pochopení.

                                                                zdroj obrázku

Kniha je napsána, jak bych to jen řekla, velmi jednoduše. Příběh je milý a čtivý. Navíc jsem měla pocit, že stránky ubývají samy. Nemyslete si ale, když napíšu, že se jedná o jednoduchou knihu, tak je prostoduchá. To v žádném případě ne! Je to ta správná kniha, kde nám autorka krásně ukazuje, jak se dá jednoduše napsat poutavý, milý příběh, plný emocí, lásky, přátelství, ale i smutku a trápení.

Nic v tomto příběhu není navíc, žádné zbytečné zdlouhavé popisky, ani jedna kudrlinka, která by tam vypadala nevhodně. Vše má svůj řád a zapadá do sebe jako ty správné dílky puzzle.
Samotná hlavní hrdinka Isabell mi byla velmi sympatická a to stejné můžu říct i o Matilde. Ale k té Isabell mám blíž, líbilo se mi její uvažování, její odvaha a co bylo nejlepší – v některých případech je jak já. Místo, aby dokázala některé poznámky přejít s vtipnou odpovědí, zčervenala a utekla. A poté se „bila“ do hlavy, protože najednou věděla, jak měla reagovat – a to jsou někdy i mé chvíle. Třeba až po hodině mne napadne vtipná odpověď, ale už je pozdě. 🙂
Isabell byla chytrá a důvtipná. Až se dočtete, jak to vyřešila s Rinquinquinem, tak se budete hodně divit. Mě osobně by to nenapadlo a bylo to skvělé. 🙂

Pokud jste nečetli první díl, tak se vůbec nebojte jít jen do dvojky. Já jedničku taky nečetla a nenavazuje to na sebe. Ano, budou tam asi stejné postavy, ale tento příběh má začátek, prostředek a konec, tudíž se nemusíte bát, že vám něco unikne. Užijete si jej i tak a určitě vám všem, romantickým duším, jej vřele doporučuji.
Mě se opravdu líbil! A kouknu se i po tom prvním díle. 🙂

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud se Vám tato recenze líbila, tak knihu si můžete koupit přímo tady.

Daramegan

Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2003
Počet stran: 570
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Vladimír Medek

Tak jo, přiznám se, uronila jsem slzu. Chlap mi doma říká: „Co brečíš? Vždyť je to Harry Potter!“ a já mu v slzách odpovídám: „To bys nepochopil!“….
Tento díl mne dostal.. Už se pomalu a jistě pohádka mění v dospělé čtení. Už se dějí věci, o kterých přemýšlím v půlce, kdo by to jako že mohl být a v závěru se dozvím, že jsem byla mimo. Ale totálně. A taky mě to začíná chytat i za srdce. Autorka má neskutečnou fantazii. Jak dokáže všechno zamotat a přitom z toho vyjde jasná skládanka.

Líbilo se mi, že už v našich hrdinech nejsou jen dětské dušičky, ale taky dospívají, tím pádem se zájmy se točí i okolo opačného pohlaví a mnohdy se z toho vyvinou velmi vtipné okamžiky. Nad některými jsem se opravdu pobavila a musela je doma předčítat nahlas.

Každopádně, stále mne velmi irituje Snape, já ho prostě nemůžu ani cítit a o Malfoyi ani nemluvím. Ten mi už nestojí za tu snahu. Nejednou se mi stalo, když došlo k nějakému „hnusu“ z jejich strany, že jsem knihu ihned odložila a musela si dát pauzu. Takové bezpráví…Pfff. 🙂
Ale samozřejmě jsem nevydržela zuřit dlouho a po pár „trapných“ vteřinách, kdy jsem si hrála na tvrďáka, jsem se ke knize znovu vrátila a opět se ztratila v příběhu.

Co říct víc? Zase se to vše točí kolem Vy-víte-koho, ale ono to tak musí být. Harry, Ron a Hermi-ou-na pomalu dospívají, což je velmi hezky vidět a ten příběh mě baví víc a víc. Děj už je i ponurejší, více napínavý. Je vtipný. Je prostě dokonalý a já se těším na další pokračování. 🙂

Daramegan

Autor: Holly Black
Rok vydání: 2015
Počet stran: 216
Nakladatelství: Omega
Překlad: Adam Steinz
Autor obálky: Jiří Miňovský

Anotace této knihy zní: V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž…
Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.
Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil.
Jenže přesně to se jednoho dne stane…
Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?

Dočetla jsem, za jeden den! 🙂 Asi začnu nejdříve tou negativní stránkou. Nevím totiž proč, ale dost špatně se mi kniha četla. I když se mi líbil děj, postavy, všechno, tak jsem se kolikrát musela donutit otevřít knihu a pokračovat, přestože jsem chtěla moc vědět, jak to bude dál. Nevím, čím to bylo, zdali rozvržením stránek, písmem, ale chvílemi to pro mě byl nadlidský výkon, ale já to zvládla. A to je tedy jediná negativní stránka.

A teď ta pozitivní? Příběh je super, hrdinové jsou cool, napětí nechybělo, humor byl. V tomto kniha splnila mé očekávání. Jelikož jsem s autorkou měla už tu čest, ale pouze ve spolupráci s Cassandrou Clare, tak jsem měla jisté očekávání a to bylo splněno.

Téma malého městečka a vílí říše bylo perfektní. I když mi to ze začátku připomínalo jistou sérii, která u nás vyšla, ale nebyla až tak populární, tak věřím tomu, že tento příběh si najde mnoho fanoušků. Protože každá bude chtít být jako Hazel a každý jako Jack nebo Ben nebo Severin. Bojovníci srdcem i tělem. 🙂

Myslím si, že každý z nás, který si to přečte, si najde to jeho, přesně to správné, co jej na tomto příběhu upoutá. U mě konkrétně to byla sama hrdinka, Hazel a její život. Možná můžu říct její dvojí život. To, jak autorka dokázala kombinovat nemožné s neskutečným, to bylo skvělé!
V jednu chvíli dokonce autorka věnovala kapitolu z pohledu Bena, přesně v době, kdy to bylo zapotřebí a bylo to načasováno tak, aby to krásně zapadalo do sebe a mi hodně pomohlo ve vytváření obrazu děje. A možná si troufnu říct, že z pohledu Bena by to mohlo být hooodně zajímavé dílo! 🙂