Měsíc: Březen 2016

Autor: J. K. Rowling
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 799
Rok vydání: 2004

Další strhující příběh mladého čarodějnického učně a jeho věrných kamarádů Rona a Hermiony. Napětím a nervozitou byly poznamenány už prázdniny a hned od začátku pátého ročníku přichází jeden otřes za druhým: na bradavické škole totiž z vůle Ministerstva kouzel došlo k závažným změnám a atmosféra strachu houstne každým dnem víc a víc. Nerozlučná trojice přátel však přesto dokáže kolem sebe soustředit dost studentů, kteří nebudou chtít se založenýma rukama čekat až je zlo zahubí. To, co zažijí, už nejsou jen neškodná dobrodružství.

Tak a mám za sebou pátý díl. To to letí, to není možné. Opět, jako ostatní díly, bylo to strhující vyprávění. Pořád se něco dělo a místy jsem měla pocit, že přestávám stíhat. Když se Ministerstvo začala drát do Bradavic, dosadilo tam Dolores Umbridgeovou, tak jakákoliv má předešlá nenávist k Malfoyovi nebo Snapeovi, šla do kytek.

Harry si díky jizvě, kterou má od Vy-víte-koho, užívá opravdu nepěkné věci. A když to začíná gradovat, tak se člověk nestačí divit, co všechno je v jeho životě možné. Fantazie autorky je neskutečná! Ovšem, co musím zmínit – ani Harry není dokonalý. Se vším se chce poprat sám (teda jak kdy), ale někdy mi tou jeho pubertální stránkou taky lezl na nervy. :))

Blíží se konec školního roku a s tím spojené zkoušky, které musí podstoupit všichni páťáci, tedy i naši dobří známí. Překvapilo mě, jak věrně dokázala autorka zachytit nervozitu a hlavně přístup školáků ke studiu, domácím úkolům a hlavně přípravě na konečné zkoušky (jako bych se viděla před mou maturitou). :))

Jo, a brečela jsem. Opět! Protože to, co se stalo není fér. A nelíbilo se mi. 🙂

Já ani nevím, co mám do těchto recenzí na HPéčko psát, protože každý díl je skvělý a přijde mi, že kdybych ji pojala tak, jak ostatní mé recenze, tak bude plná spoilerů, což by někteří mí čtenáři určitě neocenili. 🙂 A navíc, jen a jen se dají tyto knihy chválit. A to už tu párkrát bylo – přesněji čtyřikrát. 🙂
A pokud byste měli radu: „Tak tyto recenze nepiš“ – tak vězte, některým lidem to opravdu udělat nemůžu. Se vyloženě třepou, až si ji přečtou. :))

A co tedy říkám na pátý díl celkově?

Je to bomba!! :))

                                           zdroj

Každopádně, užijte si tento díl, tak jak jsem si ho užila já a držte mi pěsti, ať se v následujících dílech psychicky nezhroutím. Protože když se mi střídají nálady tak rychle, jak se otáčí stránky, mám pocit, že musím každou chvilku vybuchnout. :))

Mějte se krásně!
Daramegan

Autor: Věra Fojtová
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2016
Počet stran: 248

Neviditelná zranění jsou příběhem dvou mladých lidí, do jejichž osudu krutě zasáhla válka. Rút je šestnáctiletá dívka, která je společně se svojí matkou zařazena do transportu a místo toho, aby chodila do tanečních a prožívala své první lásky, prožije rok života v Terezíně, kde se setkává s Ervínem, dvaadvacetiletým mladíkem a milovníkem žen. Zde se jejich osudy rozdělí a Rút prožívá další válečné útrapy. 

Tato kniha je silný, dech beroucí příběh, který je založen na skutečnosti. Autorka čerpala jak z odborných knih, tak z deníků „Rút“ a z výpovědi „potomka“ po Ervínovi.
Rút a Ervín jsou hlavními hrdiny. I když se jejich příběhy proplétají minimálně, zasáhne nás to na začátku a na konci příběhu. Rút si prochází, což můžu prozradit, mnohem větším peklem. Její vyprávění bych řadila mezi brutální, syrové a neuvěřitelné. Nejednou mi tekly slzy, které jsem prolévala nad krutostí a přístupem „správné“ rasy k ostatním lidem.

Na jednu stranu nechápu, proč se do těchto knih pouštím dobrovolně, A konkrétně u této knihy se mi stalo, že po dočtení jsem nemohla popadnout dech dalších pár dní a nedokázala přemýšlet ani nad něčím jiným. A nemyslitelné bylo se začíst do jiné. I když vím, že bychom neměli před tímto zavírat oči, protože je to naše minulost, tak jsem nejednou měla chuť knihu odhodit do kouta a už na ni nesáhnout.

                                                                   zdroj obrázku

Knihu doporučuji všem. Bez výjimky. Všichni bychom měli vědět, co se v té době dělo, jak to probíhalo a i když samostatný příběh Rút a Ervína je smyšlený, vše ostatní se zakládá na skutečnosti. O to víc je to kniha, která Vás bude bavit. Dozvíte se, co jste už možná věděli, ale stále je to pro vás neskutečné.
Opravdu doporučuji.

Smekám před autorkou, paní Fojtovou, že dokázala dát těm nesmyslným hrůzám smysl a poskytla nám pohled na tu špatnou stranu. Že se dokázala probírat minulostí, i když to muselo být hrozné, zjišťovat všechny ty nechutné věci. Obdivuji ji za to, že se dokázala do té hrůzy ponořit, postavit se k ní čelem a napsat pro nás, čtenáře, příběh, který je drsný, nepěkný, smutný, tragický, ale přitom nám tak blízký a nádherný.

Mé hodnocení této knihy je 100%. 

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku a knihu si můžete pořídit přímo zde, za sníženou cenu. 🙂

Daramegan

Autor: C. D. Payne
Rok vydání: 216
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 328

Nick je znovu na scéně a tentokrát kráčí přímo po červeném koberci k nám. Dočkali jsme se osmého dílu této brilantní série, kde nechybí humor. Kniha je, tak jak jsme zvyklí z předešlých dílů, prošpikována fórky, úsměvnými historkami a neuvěřitelnými událostmi, které mají, jak jinak, než srandovní vyústění. 

Oficiální anotace: Nickie Davidson si žil svůj obyčejný poklidný život v zapadlém koutě Indiany. A nejspíš by se na tom nic nezměnilo nebýt objevu krevních skupin. Jeho (evidentně na tak docela vlastní) otec totiž na internetu zjistil, že jeho krevní skupina + krevní skupina jeho manželky dohromady v žádném případě nedávají malého Nickieho. Následuje drsný rozchod, po kterém posadí máma Nicka do auta a frčí s ním směr Las Vegas, kde hodlá obnovit kariéru tanečnice nahoře bez. Svého synka ovšem vysadí v zanedbané čtvrti na okraji Los Angeles před domem obývaným výrazně větším množstvím švábů než lidí. Dveře bytu 22B mu otevře mrzoutský ošuntělý chlápek. A k Nickovu zděšení se z tohohle údajně „nejlepšího žongléra za posledních pět set let“ vyklube jeho pravý otec. Už je to tak, není žádný Davidson, ale Twisp. Nick Twisp.
Tímto okamžikem se pro něj roztáčí kolotoč klasických twispovských dobrodružství plných průšvihů, milostných vzplanutí, rodinných intrik a nečekaných zvratů. Zatímco se Nick postupně seznamuje s příslušníky rozsáhlého rodinného klanu, manželství se hroutí, osnují se vražedné plány a na světlo vycházejí temná tajemství.

„Probudil sem se uprostřed noci s pocitem, že se mi něco hejbe v uchu. Byl to zkurvenej šváb! Nejspíš sem musel dost hlasitě zařvat, protože novej papá okamžitě naběh, aby to prošetřil. Jeho jedinej komentář. „Takhle se švábi obvykle nechovají.“ Tak na co sem to kurnik natrefil? Na švábího Marca Pola?“

Čtení ve mne vyvolalo vzpomínky. Protože Nick byl můj první. Já ho četla na tajňačku,to si moc dobře pamatuju, protože můj taťka nechtěl, abych Nicka poznala. A já ho poznala a stala se závislou. A rodiče mi, na mou žádost a prosby, už pomáhali shánět další a další díl, když zjistili, že mě před Twispem neuchránili. 🙂
Mládí imrvére v hajzlu ani nic jiného, než vzpomínky vyvolat nemůže. Ano, nové zážitky máte taky, díky Nicka Twispa 2, ale je tam spousta postav, které se vracejí, Millie, Sheeni, Trent, je tam zmíněná Apurva (já bych na tu holku málem zapomněla) a  Levák. Ano, ten slavný a nezapomenutelný Levák, je tam! 🙂 Moc se mi líbilo, že byly opravdu zahrnuty, více méně, všechny postavy od začátku série. Proto při čtení jen sedíte a usmíváte se, protože i když je to třeba spousta let, co jste to četli, tak při zmínění jakéhokoliv jména Vám náhle vyběhnou vzpomínky, co udělala ta daná postava v jedničce a culíte se jak měsíček na… a culíte se…. a culíte se….. 🙂

V tomto díle jde vidět, jak s postupem času, kdy se mění rok vydání knihy, se mění okolí  příběhu. Už běháme a sháníme SD karty do našich nejnovějších mobilních chytrých telefonů, máme nejlepší a přitom nejmenší foťák s perfektním rozlišením, naši příbuzní vyměnili staré poctivé lincolny za nové SUV nebo dokonce za soukromé tryskáče a tak dále.

Ocitáme se v LA, v kolébce filmového průmyslu a náš Nickie D. pochopí, co je potřeba udělat, aby si zajistil skvělou budoucnost. Ano, plnou krásných žen, drahých aut a hromady peněz – tohle tedy zůstává stejné v každém díle. 🙂
Myslím si, že to, jak ho matka nechá na prahu bytu (jak se píše v anotaci), tak je asi jedna z těch dobrých věcí v jeho dosavadním životě.
Osudy Nickieho se hodně podobají otci, Nickovi Twispovi, ale přeci jen Nickie je takový „opatrnější“. Nemá totiž v sobě druhou půlku, francouze, aby se do všeho vrhal po hlavě. Ale i přesto jsem se skvěle pobavila. Jen mne mrzí, že jsem knihu měla dočtenou druhý den, protože C. D. Payne je zárukou kvality a zase čekat na nějaký jeho nový počin… Bůh ví jak dlouho, jestli vůbec… No, co už.. Dám si re-reading celé série. 🙂

Když jsem jeden večer zavřela knihu, tak jsem před usnutím vzala do ruky mobil a koukala, co je nového na známé sociální síti. Podotýkám, že to bylo po rozhovoru doma s chlapem, kdy jsem řešila, jestli už nejsem na některé věci dost stará. A Terka z Knižního deníčku tam měla status: „Řekni mi jakou knihu teď čteš a já ti povím, co to o tobě vypovídá.“
Dobře, když si řeknete Mládí imrvére v hajzlu…. Opravdu jsem usínala hooodně dlouho, s hodně ovečkama. A nepotřebovala jsem ani její výpověď, co to o mě vypovídá 🙂

Je jasný, že tuto knihu doporučuji. Ale komu? Všem, co mají rádi Nicka. Nebo jakoukoliv postavu z předchozích dílů. Všem žabožroutům. :o)) Všem, kteří se chtějí u čtení dobře bavit, smát se a užívat si laskavý humor skvělého autora.
Všem, kteří ještě nikdy nečetli Mládí v hajzlu, protože osmička Vás jednoznačně nakopne k přečtení celé série. A tohle je kultovní záležitost, měli byste ji mít přečtenou, věřte mi. 🙂

Děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku a Vy ostatní, nezapomeňte, kniha vychází již příští týden a vy si ji můžete koupit v předprodeji za levnější peníz 🙂

Přeji všem příjemnou zábavu při čtení a až přečtete, dejte mi vědět, jak jste se bavili. 🙂

Daramegan

Autor: Ann Radcliffová
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Leda
Počet stran: 984

Anotace: Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová (1764-1823), vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy.

… že se blíží k nějakému mocnému hradu, o jehož slávě se psalo v dávných příbězích, kde rytíři shlížejí z cimbuří na statečného reka, který přioděn v černé brnění přijíždí se svými druhy vysvobodit krásnou paní svého srdce z područí svého soka….

Začala jsem číst jednoho večera, říkala jsem si, jak to bude fajn, dát si čaj a číst dlouho do noci.. Skončila jsem asi po hodině a šla spát. Ptáte se, kde je mé odhodlání nocovat? Ztratilo se. Nejdříve jsem si totiž musela zvyknout na přechodníky a vůbec, takovou tu dávnou mluvu. To nebyl až tak veliký problém, po pár stránkách už to šlo, ale jediný můj problém je, že prvních cca 300 stran se v knize nic moc neděje. Já se těšila na gotický román, kde budou záhady denním chlebem každé stránky a pořád nic. OVŠEM pozor. Po osudných 300 stranách nastal neskutečný zvrat a já se i bála. Když se Emilia ocitne v chodbě na hradě, v křídle, které nikdo nevyužívá, v ruce má světlo (pro představu jen nějaký slabý paprsek kahanu) a utíká před zvuky a šouravými kroky.. Nebo když jde k loži, ve kterém před 20ti lety někdo umřel a zničeho nic se začne zvedat přehoz – no, potěš koště. Málem jsem se cvrnkla do gatí. 🙂

Hlavní hrdinka Emilie je velmi chytrá, dost citlivá, podle všeho i krásná dívka. Čím vším si musí projít, to bych asi nepřála ani svému největšímu nepříteli. No, i když možná jo! Ale každopádně její trápení a chvíle, kdy se ocitá na konci propasti a jen skočit jsou časté a divím se, že nikdy neskočila. Protože kdyby Emilie žila v dnešních young adult knihách, tak je skokan roku.
Vím, že tehdy, když paní Radcliff tento příběh psala, panovaly jiné mravy a zvyklosti, ale já si tím i uvědomila, že my, v dnešní době, bychom mnoho toho, co museli oni, nezvládli. Měli všeho méně, neměli komfort jako máme my, ale evidentně měli sílu žít a těšilo je to, co my bereme jako samozřejmost. Ať už se jedná o přízeň lidí a rodiny, ať se jedná o přírodu, pohodlí, možnosti volby. A to mě na takových to knihách baví ze všeho nejvíc. Možnost porovnat, představovat si, a když jsem vyrazila mimo realitu s Emilií, tak jsem se opravdu vzdálila někde moc daleko.

I když je v knize vícero hlavních hrdinů, tak Emilie nás provází od začátku až do konce. Což je moc příjemné a i přes různé kapitoly, kde autorka přímo zmiňuje, že se na chvilku podíváme zpátky do Francie za Valancourtem nebo na hrad Udolf za Montonim, tak pokaždé se vrátíme se do děje k Emilii, na což jsem se po každé kapitole těšila víc a víc.
Celkově tuto knihu hodnotím kladně a to hlavně z důvodu obsahu. Protože je to krásná četba, překlad, kterého se zhostili Jaroslav a Eliška Hornátovi je perfektní a velmi kvalitní.
I když si můžete říct, že je tam mnoho zbytečných „kudrlinek“ a já si to také sem tam řekla, tak po dočtení si řeknete, že bez toho by to nebylo ono. Patří to tam. Tak jak slunce na oblohu, tak kudrlinky do této knihy.

Knihu Vám určitě doporučím, protože v sobě skrývá mnohé. Láska, oddanost a důvěra je samozřejmostí a jako bonus Vás čeká tajemno, duchové, zvláštní hudba, která je slyšet jen okolo půlnoci a po čase sama zmizí. A nevyluzuje ji žádný člověk. Přímo nadpozemská hudba pro Váš sluch. Osudy všech lidí v knize jsou vykresleny precizně, tak stejně jako popis krajiny, kde se hrdinové nachází. Někdy to opravdu byla úžasná pastva pro oči. Například háje plné pomerančů a citronů, jen utrhnout… 🙂

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí recenzního výtisku a pokud si budete chtít Záhady Udolfa pořídit, tak můžete třeba tady.

Tak co, vrhnete se na ni? 🙂 Těším se na vaše komentáře. 🙂

Daramegan