Měsíc: Květen 2016

Autor: Jan Vavřík
Nakladatelství: Brána
Počet stran: 268
Rok vydání: 2016

Karlu Millerovi, nadějnému studentovi medicíny, převrátí život naruby nejen krásná židovská dívka Marie, ale také nadcházející druhá světová válka. Společně se stará se svým otcem o pekárnu v přízemí pavlačového domu, v němž místní obyvatele terorizují kolaboranti a donašeči. Karel se neskutečně trápí výčitkami, že nedokázal zabránit transportu své ženy a dětí do Terezína. Vinou podrazu se dostane do koncentračního tábora kde se stane osobním kuchařem velitele. Záhy zjišťuje, že se jeho žena v tomto táboře objevila také, stejně tak i jeho děti. Setká se znovu se svou rodinou? Pomstí se za veškerá příkoří, která mu život do cesty přinesl?

Autor v této knize popisuje příběh, který slyšel od své babičky. Ta byla za války nuceně nasazena v Německu. A já stále tak nějak nedokážu pochopit, že se tyto zrůdné události děly. Že měl na to někdo žaludek a odvahu a nebál se svého svědomí. Vlastně… Oni svědomí neměli…

Po dočtení knihy mám pocit, že trpím sebetrýzní. Jelikož mám husí kůži, černé myšlenky, bolavé srdce, vyžraný mozek, ale přitom to jsou příběhy, které budu vyhledávat. Nechci zapomenout, že se takové svinstva děly. A přála bych si, aby si to četl každý a dostalo jej to aspoň z poloviny tak moc jako mě. Potom by to mezi lidmi mohlo být jiné… Ovšem… Někteří svědomí nemají…

Děj knihy je psán z pohledu hlavního hrdiny Karla. Jsou kapitoly, kdy vzpomíná na minulost a jiné kapitoly se odehrávají v přítomnosti, není tam jasný řád, kdy to bude tak a kdy jinak, ale přesto je to jasné. Při čtení jsem se nezadrhávala a nepřemýšlela, kde jsem. Nevím, jestli se hodí to slovo, které teď použiji, ale bylo to „příjemné“ čtení.
Příběh odsýpal, byl napínavý, byl zajímavý, byl srdceryvný a pro mě je to opět zásah do srdce, kniha, o které budu hodně dlouho přemýšlet a hlavně mluvit se všemi okolo (až jim polezu na nervy).

„Viděl jsem, jak dozorci vyvádějí z baráků řady apatických vězňů se svěšenými hlavami. Bylo jich mnoho, netroufal jsem si odhadnout jejich počet. Dva zadní vagony se zaplnily velmi rychle. Prásknutí dveří obou vagonů a omotání kliky ostnatým drátem, to tu bylo normální.“

Tuto knihu doporučuji všem, které zajímá téma židů, druhé světové války, koncentračních táborů, komunismu, ale zároveň v těchto chmurných, černých tématech hledají i nějaké to potěšení v podobě lásky, romantiky, sem tam šťastných konců a hlavně, pochopení a prozření lidí, kteří nehledí jen na sebe. Pro ty, kteří hledají příběh, jenž bude mít duši! Protože tady na těchto stránkách je!

Mnohokrát děkuji nakladatelství Brána za poskytnutí recenzního výtisku a vám, kteří si tuto knihu nechcete nechat ujít a zároveň chcete podpořit sympatického autora, jenž se narodil v Bruntále a absolvoval Ostravskou univerzitu, tak to můžete nejlevněji udělat přímo tady.

Děkuji za přečtení a popřípadě za jakýkoliv komentář. 🙂

Daramegan

Autor: Alena Jakoubková
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: MOBA
Počet stran: 190

Chiara je půvabná mladá žena se zajímavým zaměstnáním – pracuje jako letuška. A právě v letadle se seznámí s budoucím manželem Radimem. Počáteční idylka však netrvá dlouho a než se Chiara z manželovy proměny vzpamatuje, má na krku péči o dům i zahradu a několik kilo navíc. Když zjistí, že je jí manžel nevěrný, uvědomí si, že takhle to přece nemůže nechat…

Dokážu si představit, že budou čtenáři rozděleni na dva tábory – jedni budou knihu milovat a druhé bude vytáčet do vývrtky. Já se řadím ovšem mezi ty, které hlavní hrdinka vytáčí, ale přitom se při čtení náramně baví. Tudíž jsem takový ten zlatý střed.

Nejdříve se o příběhu zmíním jako vývrtka. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, ať se snažím sebevíce, nedokážu pochopit uvažování hlavní hrdinky Chiary. Já chápu, že možná mezi námi existují ženy, se kterými můžou muži manipulovat, ale už tak nedokážu pojmout to, že ony to nevidí a navíc, neposlouchají ani své okolí. Tvrdí, jak jsou šťastné, ale strojené úsměvy nic nezachrání. Vadila mi ta její naivita, jak sebou nechala zametat, lítala jako hadr na holi, nikdy nebyla dost dobrá. Tohle jako vážně?!
A teď napíšu dojem jako čtenář, který knihu miluje. Ačkoliv mi byla Chiara svým chováním velmi nepříjemná, tak svým způsobem jsem ji zbožňovala. Vtipné a úsměvné historky, které se odehrávají na stránkách, byly vždy suprově vyřešeny. Její kamarádky ovšem byly nejvíc. Mít kolem sebe takhle báječné lidi, tak si nikdo na nic nemůže stěžovat. 🙂

Ač mi příběh přišel docela smutný, protože mi stále nejde do hlavy to, jak se Chiara nechala shazovat, tak je také velmi milý a radostný a troufám si říct, že i zajímavý. Minimálně pro ženy. Pro mě bylo třeba fajn si přečíst tuto knihu a utvrdit se v tom, že jsem spokojená s tím, jaká jsem, Chvílemi velmi hlučná, někdy hádavá, jindy pokorná, ale jsem svá. A to chvílemi Chiara nebyla, i když to vše podstupovala ze zištných důvodů, i tak to nebylo správné. Však až si to přečtete, tak věřím, že se mnou budete souhlasit.

Nejhlavnější ale je, že jsem se při čtení bavila. A když myslím, že jsem se bavila, tak opravdu jsem hltala stránky. Buď jsem kroutila hlavou a nechápala a nebo jsem se usmívala a pokyvovala hlavou, jako že je to v pořádku. Střídaly se ve mě emoce, které byly sem tam tak silné, že jsem musela na pár minut odložit knihu a jít třeba… Umýt nádobí… Dát prát prádlo… Vyvenčit psa… Uvařit… Nakoupit… :)))

Ženy, přečtěte si to, bude se vám to líbit, budete po tom nabité energií a budete rády za to, jaké jste a co máte. 🙂

Děkuji nakladatelství MOBA za poskytnutí této knihy a zajištění mi tohoto emotivního zážitku a pokud si budete chtít knihu koupit, tak můžete využít přímo tento odkaz, kde to budete mít finančně nejlepší. 🙂

Mějte se krásně!

Daramegan

Autor: John Green, David Levithan
Rok vydání: 2016
Počet stran: 280
Nakladatelství: Yoli, Knižní klub

Will Grayson a Will Grayson jsou dva naprosto rozdílní kluci, kteří spolu (kromě jména) nemají vůbec nic společného. Dokonce se ani neznají. Pak se jednoho dne náhodou setkají…

Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí – kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství.

Přátelství, opravdové přátelství je někdy víc než láska. A k tomuto přesvědčení dojdete při čtení této kniha. Respektive já k tomu takto došla. Pomalým krokem jsem se blížila k poslední stránce a měla jsem pocit, že sedím na nadýchaném obláčku někde v nebi, kolem mě je klid a všechno mě uklidňuje… Nedělám si srandu, mě tato kniha opravdu svým způsobem hypnotizovala, uklidňovala a místy i rozesmála.

Celý příběh se odehrává kolem 4-5 hlavních postav. Will Grayson, t.d.w.g. (čti ten druhý Will Grayson), Drobek, Jane a Maura. Všechny postavy byly podle mého názoru přesně takové, jaké by měly být. Nerozhodné, upřímné, postavy, které dokáží ublížit nebo také mít rád a pomoct.
Je pravda, že asi ve dvou chvílích jsem se divila, co autoři vymysleli, jak mohli něco tak „zlého“ vymyslet, ale když jsem si to představila v dnešní střední škole, klidně u nás ve městě, tak mi došlo, že i to je ze života. V tomto měli naprostou pravdu a nebrali si chvílemi servítky, což bylo správné ochucovadlo příběhu.

Drobek je po celou dobu příběhu hnán dopředu myšlenkou na vlastní muzikál a přitom se stává spousta komických událostí – vlastně se stíhá i zamilovávat a odmilovávat. A oba Willové mu zdatně sekundují. Líbí se mi ten nápad autorů, kdy klasický děj prolíná místy elektronická komunikace, kdy vidíme, jak mladí kluci dokáží uvažovat nad svým životem a nad tím, co udělat jinak, aby byli spokojeni nejen oni, ale i ostatní.

Celkově se mi kniha líbila. Byla odlehčena také texty písní, které se mají objevit v muzikálu Drobka, sem tam narazíte na vulgární slovo, ale to k dnešní mládeži patří, myslím, že to v žádném případě nikoho nemůže pohoršit.
Je to příběh o dnešních mladých lidech, kteří mají problémy a nebojí se o nich mluvit nebo když už mají strach, tak kolem nich jsou lidé a přátelé a kamarádi, kteří jim pomůžou v tom, aby je ten strach přešel a dokázali si v klidu vydechnout. Je to o přátelství, o lásce, o touze něčeho dosáhnout, o tom chtít pro ostatní jen to dobré.

Skvělý příběh, u kterého se nudit nebudete a právě přemýšlím, komu to doporučit. A když se nad tím zamyslím, tak dojdu k závěru že všem. Bez rozdílu pohlaví nebo věku. Bude vás to bavit. Nečekejte zázraky a ony se dostaví! 🙂

Děkuji portálu Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku a vy, kteří vám ještě tato kniha chybí v poličce v knihovně, tak si ji můžete koupit přímo tady!

Daramegan

Ahojte,

na mé FB stránce nedávno proběhla taková menší rychlá soutěž. Jelikož jsem překročila 250 liků, což je pro mne neskutečný úspěch, tak jsem se rozhodla to pořádně oslavit. 🙂
A jak jinak, než potěšit ty, kteří mi k tomuto dopomohli.

Úkol byl jasný. Vyfotit knihu, která je nejvíce zaujala, která je neoblíbenější, prostě nějaký příběh, který jim zůstal v hlavě.

I když musím říct, že jsem účastí byla trochu zklamána, protože když po lidech chcete, aby trochu zapojily fantazii, museli udělat něco navíc, tak už to nebylo takové horké, jako když minulá soutěž probíhala formou odpovídání do komentářů a tam byla účast obrovská. Proto to zklamání.

Ovšem, sešlo se mi pár fotek, které tedy opravdu byly báječné a určitě stojí za zmínku. A jelikož jsme nad tím doma opravdu dlouze uvažovali, rozhodla jsem se odměnit ne jednoho, ale hned tři soutěžící. Oceňuji, že se zúčastnili, že si dali tu snahu potěšit mě fotkou a „nevykašlali“ se na mě.

Takže vám představuji tyto tři vítězné fotky.

Na třetím místě se umístila Eva Supová, která připsala komentář, že posílá fotku „nejen“ milované knížky. 🙂

 Evi, gratulace, záložky putují k tobě 🙂

Na druhém místě je Jarmila Hašková s fotkou:

Jarmilo, můžeš se těšit jak na záložky, tak na nějakou knížku, kterou ti vyberu. 🙂

A vítězem se stává……………………. PETRA LIGAČOVÁ

Než byla tato fotka vyfocena, tak kniha utrpěla pár odřenin, dvakrát byla shozena a jednou dokonce sfouknuta touto klisnou 🙂 A Peťka si může vybrat knihu, jakoukoliv z mé knihovny.

Všem Vám holky gratuluji, vážím si toho, že jste si daly takovou práci a mě jste udělaly obrovskou radost. Věřím, že i ostatním se tyto fotky líbí tak, jako mě. 🙂

Přeji krásný prvomájový večer, vítězky budou kontaktovány přímo z FB stránek. 🙂

Daramegan