Co má vědět správný Čech – Michal Vaněček

Autor: Michal Vaněček
Ilustrace: Václav Ráž
Nakladatelství: Bambook (Grada publishing a.s.)
Počet stran: 127

„V České republice, v Prostějově, můžete najít nejstarší palírnu lihovin na světě.“

Znáte celou českou hymnu a kolik má slok? Víte, jaké jsou naše státní symboly a co znamenají? Kolik máme státních svátků a proč je slavíme? Nebo kteří Češi a jaké vynálezy se celosvětově proslavili? V této knížce se dozvíte odpověď nejen na tyto otázky, ale také spoustu dalších zajímavostí a střípků z naší historie. Máme právo být hrdi na to, co jsme v historii dokázali, kam jsme posunuli hranice vědy a techniky, hranice lidských možností ve sportu, co jsme dokázali v umění.
Tato kniha pro vás jistě bude inspirací a připomene vám, proč být hrdý na to, že jsem Čech, a jací Češi byli a jsou kabrňáci!

V dnešní recenzi bych vám ráda představila jednu skvěle zpracovanou, a hlavně zajímavou knihu. Ono se vlastně ani tak nejedná o knihu, spíše encyklopedii pro malé chytrolíny.
Je určena dětem od 11 let a dozví se z ní spoustu zajímavostí a informací, se kterými se můžou blýsknout nejen před rodinou, ale také ve škole a být za hvězdy. 🙂

Tato kniha obsahuje 108 zajímavostí, které jsou ve formě krátkých článků napsány poutavou a čtivou formou. Autor čtenáře zbytečně nezatěžuje věcmi kolem, ale popisuje přímé fakta.
Nejdříve se objeví nadpis. Poté přijde na řadu kratší věta, aby měl čtenář představu, o čem to bude. Následuje detailnější rozbor toho, proč to tak je nebo jak se k dané věci došlo.
Všechno je psáno, stručně, přehledně a jak jsem již zmínila, čtivě. Proto to neodradí nikoho, naopak si myslím, že děti budou více bažit po vědomostech.

„Doktor Jan Janský objevil rozdělení krve na čtyři skupiny. Díky tomu můžeme darovat krev i dostat transfuzi.“

Navíc se jedná o snadno zapamatovatelné věci, které mají děti na očích. Neříkám, že to jsou všechny, jako například Porsche Ferdinanda asi na očích pořád nemají, jestli se nejedná o hodně bohatou rodinu, ale tohle bude určitě zajímat kluky, zvlášť když zjistí, že tento pán se narodil u nás, v České republice.
Ale za to si určitě budou pamatovat a to i holky, špekáčka. I pro mě to byla nová informace, nad kterou jsem nevěřícně vrtěla hlavou. Věděli jste, že špekáček vymysleli čeští řezníci a to už v roce 1891? A dodnes se používá. 🙂 Je to sranda, taková zjištění, tohle mě bavilo!

Věřím, že tuto knihu si užijí nejen děti, ale také dospělí. Jsou tam informace, které zaskočí každého, bez rozdílu věku a pohlaví. Nad některými se zasmějete, nad některými nebudete věřit, že tohle je opravdu skutečnost.

Jedná se o naprosto okouzlující publikaci. Podtitulem této dětské encyklopedie je „Na koho a na co můžeme být hrdí“ a proto vám je určitě jasné, že tam bude zmínka i o Jaromíru Jágrovi, Karlově mostě a mnoho dalších.
Po přečtení jsem hrdá na to, že jsem Čech!
A dnešní speciální pokyn na závěr… známe to všichni… Kdo neskáče (nečte), není Čech! Hop, hop, hop! 🙂

Velmi děkuji nakladatelství Bambook za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, což vřele doporučuji, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Kdo je kdo ve světě stínů – Cassandra Clare

Autor: Cassandra Clare
Ilustrace: Cassandra Jean
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Slovart
Počet stran: 206

„Kostelník přišel na Manhattan ve společnosti čaroděje Magnuse Banea. Během plavby přes Atlantik sice Magnuse nepokousal, zato však trpěl mocnými záchvaty mořské nemoci. Kdyby uměl mluvit, pravděpodobně by čaroději za jeho lehkovážné rozhodnutí cestovat jako civil, „ať je nějaká zábava“, pořádně vyčinil.“


V tomto nádherném albu portrétů, inspirovaných viktoriánskou květomluvou, najdete všechny své oblíbené postavy ze sérií Cassandry Clareové Nástroje smrti, Pekelné stroje, Akademie lovců stínů, Temné lsti a dalších. Jednotlivé portréty z pera ilustrátorky Cassandry Jeanové, autorky veškerých oficiálních ilustrací k ságám o lovcích stínů, doprovázejí poznámky o postavách, včetně dosud neznámých podrobností.
Nepostradatelná součást knihovny každého fanouška příběhů ze světa stínů!

Když jsem tuto knihu vzala poprvé do ruky, měla jsem pocit, jako bych držela kodex lovců stínů. Tak na mě působila. Když jsem se podívala na písmo, jenž je na deskách knihy, vyvedené ve zlaté barvě, opravdu jsem měla pocit, že tohle je něco, co každý fanoušek Nástrojů smrti, Lovců stínů či Pekelných nástrojů mít musí. Ten pocit ani nedokážu popsat, na chvíli jsem se cítila, jako bych do světa stínů patřila.
Byla a vlastně pořád jsem okouzlena tím, jak si autorky vyhrály s jednotlivými postavami, jak je ilustrátorka ztvárnila a jak je spisovatelka popsala.

Rozhodla jsem se, že vám tady vyfotím dvě ukázky ilustrací, ale nenapíšu vám, kdo se na daném obrázku nachází. Jsem totiž zvědavá, jestli někoho z vás napadne, kdo by to mohl být a pokud ano, tak mi to napište do komentářů. 🙂

Další věc, která se mi líbí je, jak autorka přiřadila ke každé postavě květinu. Je pravdou, že k některým mi to sedělo, k některým méně, ale dodává to takovou nějakou správnou atmosféru celému čtení. 🙂
Kdo je kdo ve světě stínů je publikace, kterou přečtete a přelouskáte během chvilky, ale také je to poklad, který nesmí žádnému správnému fanouškovi Cassandry Clare chybět v knihovně. I když ji otevřete třeba jen jednou, měla by mít v knihovně své místo – hned vedle všech sérií, které vlastníte. 🙂

„Hodge byl často odkázán sám na sebe a celé hodiny se toulal po polích a lesích. Velice se zajímalo o rostliny i zvířata a již v dětství se z něj stal zkušený bylinkář.“

Jedna z mála knih, kde jsem přeskakovala stránky, z dvacáté na třicátou a pak na desátou, zpátky na stodruhou a pořád dokola. Sama jsem si totiž v hlavě vzpomínala na postavy a hledala je v knize postupně, tak jak jsem si vzpomněla. Mělo to pro mě jisté kouzlo a když už jsem o nikom nevěděla, tak jsem projela knížku od začátku, stránku po stránce a byla překvapená, na kolik postav jsem ještě zapomněla. 🙂 Asi si budu muset dát re-reading. 🙂

Ještě jedna, poslední informace, kterou bych vám prostřednictvím této recenze chtěla předat je, že byste si měli udělat pořádný čas, jakmile se do této publikace pustíte. Protože po prolistování a přečtení všech informací o hrdinech se dostane do bodu, kdy budete chtít všechno odložit a znovu se začíst do Nástrojů smrti, všechno odsunout na vedlejší kolej a dál si repete Pekelných strojů. Takže pozor na to. Tato kniha způsobuje další, následnou závislost. 🙂

Určitě doporučuji všem, kteří jako já, mají rádi Cassandru Clare a její knihy, všem, kteří se někdy setkali s Lovci stínů a rádi by si informace doplnili nebo třeba ucelili. Za mě je to kodex všech hrdinů, který určitě otevřu před další četbou, abych si postavy osvěžila. Navíc jsou rozděleny podle toho, do které série patřily a já momentálně nedočkavě čekám na další díl Temných lstí, takže je jasné, kde ji otevřu, až se dočkám. 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dívka, která věděla příliš mnoho – Amanda Quick

Autor: Amanda Quick
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 357

„Přeju Ti ve Tvém novém životě jen to nejlepší. Uteč, jak nejdál to od tohohle domu půjde, a už se nikdy neohlížej.“

Autorka známých románů se se svou nejnovější knížkou vydává do třicátých let minulého století do idylického městečka Burning Cove v Kalifornii, které se stalo útočištěm hollywoodských hvězd a milionářů hledajících soukromí pro své skandální románky a divoké večírky…
Irene Glassonová, nováček v novinářské branži, se pouští za sólokaprem do hotelu v Burning Cove, kde je na dně bazénu objeveno tělo krásné mladé herečky. Majitelem hotelu je kdysi světoznámý kouzelník Oliver Ward. Nesmí dovolit, aby takový skandál ohrozil jeho živobytí, i když to znamená, že musí důvěřovat Irene, ženě, která se zničehonic objevila v městečku.
S Oliverovou pomocí Irene brzy zjistí, že okouzlující ráj Burning Cove skrývá velice nebezpečná tajemství. A že minulost může každého z nich dohonit a stáhnout pod hladinu…

Amanda Quick je pseudonym Jayne Ann Krentz. Narodila se roku 1948 v Kalifornii. Studovala historii na kalifornské univerzitě v Santa Cruz a získala titul bakaláře. Poté ve studiu pokračovala a udělala si doktorát z knihovnictví. Se svým manželem se přestěhovala na Panenské ostrovy, kde pracovala jako knihovnice na základní škole. Poté se posunula na knihovnici vysoké školy a posléze se přestěhovala s manželem do Seattlu ve státě Washington, kde stále žijí. Je proslavena svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno.
V roce 1979 vydala svou první knihu s titulem Něžný pirát pod pseudonymem Jayne Castleová, což bylo její dívčí jméno. Asi v polovině osmdesátých let, začala jako autorka používat své vyvdané jméno – Jayne Ann Krentzová. V té době napsala dva romány, které v sobě spojovaly prvky romance a science fiction. Oba měly úspěch a proto napsala svou první, skutečnou historickou romanci, kterou vydala pod pseudonymem Amanda Quick. Všechny její romány, ať už se odehrávají v přítomnosti, budoucnosti nebo minulosti, mají však jedno společné – nepostrádají napětí, romantiku a humor.

Jak jsem v minulé recenzi psala, že toho od autorky moc načteno nemám, tak to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy. Hned další kniha mě utvrdila v tom, že Amanda za ten čas strávený u knihy opravdu stojí.
Dívka, která věděla příliš mnoho začíná způsobem, který mi jako čtenáři naznačil, že to nebude jen červená knihovna.
Irene, jenž pracuje jako asistentka jedné opravdu bohaté a mocné ženy je donucena změnit svůj život. A proto se ocitá jako Irene v časopise Šeptanda, jako redaktorka – začátečník. Dostane se do hotelu v Burning Cove, jenž je známý v tom, že „ukrývá“ hollywoodské hvězdy a dává jim dostatek soukromí. Ovšem, když dojede na svou schůzku, kterou tam má se známou herečkou, najde ji v bazénu mrtvou a najednou slyší kroky, které se k ni rychle blíží…

Už jen začátek knihy se mi líbil, protože to působilo napínavě a v tomto duchu se nesl celý příběh. Vystupuje zde více hlavních postav, kdy každá má svou důležitou roli. Hlavní pointou jsou intriky. I když se může zdát, že Oliver, což je zkrachovalý kouzelník a nyní vlastník hotelu, kde se stala vražda, má všechno pod palcem a je správný člověk na správném místě, tak se nenechme ukolébat. Autorka mě dokázala držet v permanentním napětí a hlavně ve střehu, protože kdyby mi utekla byť jen jedna myšlenka, nemuselo by to dopadnout dobře.

Líbilo se mi, že opět je příběh velmi čtivě napsaný a hlavně napínavý. Když jsem jej četla, tak jsem stále hledala nějaké kličky a nitky, které by mě zavedly k těm špatným lidem dříve, než se tam dobere celý děj, ale byla jsem neúspěšná. Opět skvěle napsaná kniha.


„Atmosféra byla naplněna prvním jemným světlem úsvitu. Vůně zahrady a moře se mísila v povzbuzující prostředek. Rozbřesk byl vždycky tím nejlepším lékem na noční můry a vzpomínky.“

Autorka opět nezklamala. Jedná se o dobře propracovanou detektivku s velmi zajímavou zápletkou a samozřejmě nechybí ani pořádná dávka romantiky. Ovšem, když začnete číst, budete přemýšlet, jestli se té romantiky vůbec dočkáme, protože nasadila laťku opravdu vysoko co se týče „temných“ informací. Celý příběh se skvěle četl, i když vypadá písmo nahuštěné, přesto stránky ubíhaly s rychlostí blesku.
Další plus je vykreslení postav, protože každá měla své místo a hlavně jejich rozhovory, které probíhaly a myšlenky, které jsem se dočetla, byly logicky sestavené a dávaly smysl. Myslím si, že přesně takto by lidé mezi sebou mluvili. Nebylo to přehnané, bylo to tak akorát (samozřejmě až na ty zbraně a vraždy a tak…) 🙂

Určitě doporučuji. Tak jako předešlá kniha, tak i Dívka, která věděla příliš mnoho je skvěle zpracovaná detektivka s lehkým romantickým nádechem. Takže pro všechny ženy, které mají rády tuto kombinaci bude kniha trefou do černého.

Děkuji nakladatelství Baronet za poslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Zlatá klasika: Romano Scarpa

Autor: Romano Scarpa
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2017
Počet stran: 200

„Disneyho film „Sněhurka a sedm trpaslíků“ byl pro Scarpu opravdu důležitý. Vzbudil jeho zájem o animované filmy a jeho první komiksová kniha se jim plně inspirovala.“

Romano Scarpa má v sérii Zlatá klasika význačné místo nejen jako vynikající kreslíř, ale také jako tvůrce mnoha nových postav, které dnes mají uznávané místo v pestrém disneyovském světě. Jeho dobrodružné příběhy plné zvratů jsou navíc plné odkazů na mýty, legendy nebo klasické filmy, s nimiž si rád hraje. S touto knihou můžete být součástí komiksové historie.

Dne 28.6.2017 jsem vám poprvé představila Zlatou klasiku z dílny Walta Disneye. Tehdy se první díl věnoval Donu Rosovi (recenze zde) a nyní vám chci představit díl druhý, který patří Romanu Scarpovi.
Romano Scarpa se narodil 27. září 1927 v Benátkách v Itálii. Vystudoval uměleckou Akademii v Benátkách a už za mladých let měl jasno, že se chce věnovat kreslení komiksů. Dokonce vlastnil v letech 1943-1945 vlastní animované studio, kde vytvořil své první díla: reklamy a filmy. A došel ještě dál, když si v roce 1945 sám sestrojil dokonce animační kameru. Věděl co chce a šel si za tím, za což my můžeme být rádi.
Ze „zvláštností“ které bych tady ráda zmínila je informace, že autor Romano Scarpa má rád dlouhé a napínavé příběhy. Jeho Vyprávění o Marku Polovi má 126 stran a Kačeří olympiáda dokonce 249, což uznáte sami, tohle jsou úctyhodná čísla.

V této knize se seznamujeme nejen se životem, ale také s dílem tohoto italského kreslíře. Opět jsou zde i fotografie autora z osobního života a poté spousta jeho ilustrací.

Zlatá klasika s komiksy je určena pro čtenáře od sedmi let a v tomto díle, oproti minulému, je méně příběhů, ale ty co jsou zde, jsou mnohem delší, dokonce rozděleny na díly. Líbilo se mi to, když jsem se začetla, tak to stále pokračovalo a já si mohla do sytosti užít kačerů, ale třeba i Rafanů. 🙂

Samozřejmě zde zase nechybí Romanové slova, které napsal v Malaze v roce 2004 a přibližuje nám to, co dělá, proč to dělá a jak se cítí. Je to příjemné, když víte, že tyto slova napsal on sám a zase k tomuto autorovi máte o něco blíž.

„Scarpa kreslí komiksy od raných padesátých let. Není tedy nic překvapivého na tom, že se jeho styl proměňoval. Postavy poněkud zhubly a jeho linka se stala elegantnější.“

Před každým příběhem je „malá“ předmluva, která čtenářům trochu přiblíží nadcházející děj. Což je velmi příjemné zpestření, ale samozřejmě je to menším písmem a myslím si, že úplně nejmladší čtenáři se bez toho obejdou a přečtou si to, až trochu povyrostou. 🙂

Věděli jste, že Topolino je v italštině Mickey Mouse? No, pokud ne, tak teď už to víte. 🙂 Je až k neuvěření, že první časopis s Mickey Mousem vyšel v roce 1932 a hlavně, v tomto díle se už s ním setkáme. V prvním byli kačeři, ale tady jsou jak oni, tak také už Mickey. 🙂 Přijde si na své každý.

Určitě doporučuji, tak jako první díl. Malí čtenáři si přečtou komiksy, dospělí si můžou přečíst, jak se vůbec k tomu všemu autor dopracoval a co všechno pro to musel udělat.
Kniha je plná zajímavostí, které bych netušila, jako například Rafan a jeho zuby a také jsou zde celé díly komiksových příběhů, kterým nechybí šmrc a napětí.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, tak odkaz je zde.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Ledová krev – Elly Blake

Autor: Elly Blake
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 320

„Není na tobě, abys ji pojmenovala.“
„Teď už jsme ale duchovně propojené, když jsme spolu prožily dobrodružství. A to jméno se k ní hodí. Je měkká a žlutá jako máslo. Vydal znechucený povzdech. „Kdyby se každý jmenoval tak, jak se to k němu hodí, ty by ses jmenovala Osina v mém pozadí. Nebo Mor bohů.“

Sedmnáctiletá Ruby žije ve světě, v němž vše ovládá led. Ovšem ona sama má moc ohně a žáru – a to se v tomto krutém světě trestá smrtí. Takže po smrti své matky se přidává k rebelům, kteří chtějí zničit ledového krále. Ovšem než se stačí zapojit do boje, je polapená a donucena bojovat proti nejlepším bojovníkům svého nepřítele. Jestliže turnaj přežije, má jedinečnou šanci zničit šíleného krále. Ale skončí tím utrpení lidí v království?
Plamen a led jsou v tomto světě nepřátelé na život a na smrt, ovšem společně by mohly vytvořit sílu, která by mohla změnit vše.

Elly Blake je kanadská spisovatelka fantasy knih. Narodila se ve Windsoru v Kanadě, kde doteď žije s manželem, dětmi a sibiřským huskym. Má ráda pohádky, staré domy a sovy. Po získání bakalářského titulu v anglické literatuře pracovala v různých zaměstnáních například jako projektová manažerka, grafička, reportérka pro místní časopis nebo asistentka v knihovně. Nyní se věnuje fantasy knihám pro děti a mládež.

Ruby je sedmnáctiletá dívka, která má v těle oheň. Doslova. Patří mezi Ohnivé, kterých ale v zemi už moc není, byli vyštváni nebo zavřeni, protože panuje vláda ledu a Mraziví mají nade vším téměř absolutní moc. Ruby je učena svou maminkou, aby skrývala její ohnivost, aby byla v bezpečí. Ale nikdy nemůže být na sto procent v klidu. Jednou při procházce v lese potká Ruby vojáky, kteří patří vládci ledu a najednou se ji život obrátí vzhůru nohama. Jediné, co ji v tu chvíli bude zajímat, je jak zachránit sama sebe a potažmo i celou zemi a zbavit se Mrazivého krále. Ale vypadá to, že to bude boj s větrnými mlýny nebo ne? A láska? Je na ni vůbec čas?

Ledová krev je kniha, která mě nezklamala. Čekala jsem fantasy příběh, který bude plný napětí, adrenalin bude na nejvyšší možné míře, nebude chybět akce, intriky a třeba také trocha té romantiky. Přesně tak, jak je to v každé young adult, fantasy literatuře. A naprosto všeho jsem se dočkala. Jako bonus jsem obdržela místy perfektně ironickou hrdinku, která věděla, co chce a musela se s tím poprat jak nejlépe dovedla.


„Záleží pouze na síle,“ přitakal král. „Ostatní vlastnosti jsou jen na ozdobu.“

Celý příběh je postaven na touze se pomstít. Je to hnací motor pro Ruby a ta díky tomu získává na sebedůvěře. Je to až s podivem, co všechno dokázala za těch pár stránek. Některé věci, co se děly, byly taky o náhodě a štěstí, ale to potřebuje každý hrdina v každé knize. Líbilo se mi, jak si autorka pohrála s povahou hlavní hrdinky. Nebyla to žádná plačka, samozřejmě, když se stalo něco, co ji mrzelo či zabolelo, dokázala projevit své zraněné pocity, ale pokud šlo do tuhého, tak byla správně bojovná. Věděla co chce, a co udělat, aby se k tomu vysněnému cíli aspoň přiblížila.

Děj se odvíjel rychle, což jsem ocenila. Nebyla tam žádná hluchá místa a všechno odsýpalo. Proto jsem Ledovou krev přečetla v rekordním čase. Když jsem totiž knihu odložila, měla jsem pocit, že mi něco uteče, takže jsem se v co nejkratším možném čase vrátila ke čtení. Někdy od poloviny knihy jsem se už neodtrhla a četla do noci. Nešlo to jinak. Ještě, že mám hodné dítě, které spí nepřerušovaně celou noc. 🙂

Určitě tuto knihu doporučuji všem milovníkům fantasy příběhů a young adult literatury. Je totiž napsána velmi čtivě, stránky ubíhají před očima samy, navíc si přijde na své každý, kdo očekává pořádnou dávku napětí a adrenalinu. Dochází tam k velkému počtu soubojů, kdy jde vysloveně o kejhák a tohle jsem si užívala. Ani nedutala, než jsem zjistila, kdo vyhraje a kdo ne.
Ale nad jednou věcí fakt přemýšlím, protože jistá situace, která nastala, jakmile se Ruby ocitla v aréně… – tohle jsem už někde četla, v jiné knize, s jiným hrdinou či hrdinkou, ale přijde mi, že to znám a prostě to už někdo napsal. Ale za nic na světě si nemůžu vzpomenout, co to bylo za knihu. Možná mi přistane komentář a já budu vědět. 🙂

Jsem spokojená, jak se celý příběh vyvíjel a rozhodně jsem zvědavá, jak to bude vypadat v dalším díle. A věřím, že budete spokojeni i vy. Dle mého názoru má kniha vše, co jsem očekávala, hlavně jde o to, že jsem se nenudila a užila si příběh do posledního písmenka. Rozhodně doporučuji. 🙂

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, tak tady je odkaz.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan