Skrytá píseň – Valentina Nazarova

Autor: Valentina Nazarova
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Omega
Počet stran: 378

„Počkali jsme, až píseň skončí, protože byla příliš dobrá na to, abychom mluvili během ní. Když dozněl poslední akord, cítila jsem, jak na nás doléhá ticho.“

Jednadvacetiletá Nika studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Ale má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenia zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, kterou Nika má, je sbírka kultovních rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já.
Nika se snaží zapomenout. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila…

Valentina Nazarova vystudovala kreativní psaní na University of Northampton. Je autorkou tří básnických sbírek a Skrytá píseň je její debutový román. Pracuje v oblasti informačních technologií. Její největší vášní je rock a hudební festivaly. S manželem žije v Petrohradu.

To, co autorka utvořila z příběhu a písní, je neobvyklý jev a pokud budete opravdu sedět s knihou u Youtube a poslouchat právě ty songy, které jsou dané ke každé zprávě (vysvětlím posléze), ponoříte se do děje mnohonásobně více.
Když jsem v předešlé větě napsala „ke každé zprávě“, tak z toho důvodu, že forma vyprávění je přes Facebookové zprávy, kdy Nika, hlavní hrdinka, píše své ztracené, nezvěstné sestře. Den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci, rok po roce, ji informuje, co všechno se děje nového, co by měla sestra vědět, co zjistila, co ji trápí, co by potřebovala a prostě všechno.
Ve chvíli, kdy už Nika je v Londýně a rozjíždí velmi nebezpečnou, pátrací jízdu po své sestře, ji ve zprávách informuje právě o tom. Jak pokročila, co si myslí, koho na své pouti za nalezením sestry potkala a kdo ji pomáhal.
Dá se říct, že je to forma deníku, ale určená jen jedné, jediné osobě. Sestra sestře. Člověk na své nejbližší nikdy nezapomene.

Líbilo se mi, že autorka mě dokázala upoutat hned na začátku a držela mě v napětí až do samotného konce. Tohle se ji musí nechat, bylo to opravdu velmi čtivé. Navíc způsob, jak pomalu odkrývala všechna tajemství, byl taky dost dobrý. Dává čtenářům indicie k rozřešení celého děje postupně, v různých částech knihy a nenechává si to až na konec, jako jiní spisovatelé. Díky tomu je celá kniha, už od první stránky napínavá a nemáte šanci ani přeskakovat stránky, protože by vám zaručeně něco uteklo.

„Festival vypadal jako halucinogenní sen Lewise Carrolla. Sjetý, přecpaný a velmi hlučný. I když jsem si půjčila od svých přátel mapu, nedokázala jsem se v ní první hodinu zorientovat, měla jsem pocit, že místa mění tvary a pořád se přesouvají. A to bláto?Jo, čekala jsem, že bude všude, ale v neděli odpoledne tam byla bažina.“

I přesto, že se snažím v této autorčině prvotině najít nějakou chybu, tak ji nenacházím. Beru Skrytou píseň jako celek a dle mého názoru je to vážně dobře napsané dílo, které se bude líbit všem, jenž mají rádi thrillery postavené na rodinných tajemstvích.

Troufám si tvrdit, že velkou výhodou je hlavní postava, Nika, která vám bude okamžitě sympatická. Nedělá žádná přehnaná gesta, která byste od mladé dívky v cizím městě očekávali, ba naopak s důstojností a citlivostí se snaží rozkrýt minulost, aby zjistila, co se stalo s její sestrou. Jde z ní cítit sourozenecká láska, ale takovým tím zdravým způsobem. Rozhodně nepatří mezi hrdinky, které by se v každé „drsnější“ chvíli třepaly osiky a pro mě to byla silná žena, která uměla používat ženský instinkt a selský rozum.

Tato kniha je přirovnávána k Dívce ve vlaku. Já bych to tedy nesrovnávala, protože mi to přijde na hony vzdálené. Ale věřím, že Skrytá píseň bude mít stejný úspěch u čtenářů jako zmíněná Dívka ve vlaku. Je v ní totiž všechno, co má správný thriller mít. Ať už je to napětí, pořádná dávka lží, emocí, nebo také tajemství, láska a v neposlední řadě i smrt.

Pokud máte rádi knihy, kde budete sami přemýšlet nad tím, co se stalo, rádi si tvoříte vlastní hypotézy na základě indicií, které vám autor v příběhu dává, pokud máte rádi tajemství, jenž se musí odhalit, tak rozhodně se po této knize poohlédněte. Věřím, že zklamaní nebudete.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Omega za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit:
knihy Omega
knihy Dobrovský

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Dýka – Jorge Fernández Díaz

Autor: Jorge Fernández Díaz
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2018
Počet stran: 422

„O sto kilometrů dál osamocenej polda na mýtný stanici nečekaně vyjde z budky a požádá nás o doklady. Napadne mě, že veterán dal echo ostatním, aby se měli na pozoru před podezřelýma týpkama v bílým náklaďáku značky volkswagen se zbrusu novým nýtováním. Mladej polda na nic nepřijde a ještě nám zasalutuje na rozloučenou.“

Jorge Fernández Díaz je v současnosti předním komentátorem buenosaireského deníku La Nación a jedním z nejvýraznějších prozaiků Argentiny. Publikoval přes dvanáct knih povídek, románů i publicistických prací. V jeho beletristické tvorbě je patrný vliv novinářské profese a orientace v prostředí argentinské politiky a kriminální scény.
V roce 2002 mu španělská vláda udělila vyznamenání Medalla de la Hispanidad za román Mamá (Máma), který vychází z příběhu jeho vlastní matky, jež emigrovala ze španělské Asturie do Argentiny. V roce 2012 ho španělský král vyznamenal za přínos v oblasti kultury Řádem Isabely Katolické. Od roku 2016 je Fernández Díaz členem Argentinské akademie.

Veterán z války o Falklandy přezdívaný Remil dělá pod vedením svérázného plukovníka Cálgarise špinavou práci pro argentinské tajné služby a občas i pro významné politiky a podnikatele. Všechno se ale zvrtne v okamžiku, kdy dostane za úkol chránit španělskou právničku Nuriu a její společníky, kteří přijíždějí do Argentiny rozjet opravdu velký byznys. Nejmodernější metody  pašování kokainu ve 21. století nejsou záležitostí pouličních gangsterů nebo hrdlořezů z jihoamerické džungle, hlavní roli hrají kultivovaní byznysmeni z prestižních univerzit, s vytříbenými zálibami a vkusem. Obchody s kokainem obřích rozměrů organizují, jako by se zrovna zabývali jakýmkoliv jiným druhem podnikání. Jde jen o to zapojit příslušné vysoké úředníky, politiky a policisty, což v korupcí zmítané Argentině není tak těžké. Má to ale jeden háček: je potřeba zajistit, aby měli krytá záda, protože jejich kokainový byznys ohrožují nejenom policisté, ale především konkurenční kartely. Právě v tomto okamžiku se roztáčí spirála násilí a začíná drsná jízda v jihoamerickém stylu, která překvapí i na ledacos zvyklého střelce Remila.

Já ani nevím, kde mám začít. Tato kniha mě zklamala. Dle anotace jsem očekávala thriller, do kterého se začtu, ale přitom jsem dostala něco zcela jiného. Nejdříve byl pro mne problém překousnout styl, jakým je příběh psán, protože všechno bylo „dobrý“, „modrý“ a taky tam lidé „přemejšleli“, každý byl „mladej“ a tak dál. Asi to tak mělo být, ale pro mě to bylo těžko „překousnutelný“, i když já bych napsala, že těžko překousnutelné.

Když jsem si tedy zvykla na to, že většina textu bude psáno nespisovně, musela jsem čelit další výzvě a to byla samotná povaha hlavního hrdiny. Místo, aby na mě působil autoritativně, aby mě přitahoval a dával mi pocit, že o něm chci číst, naopak jsem se nemohla dočkat, až dojdu na konec knihy. Postava neměla žádnou hloubku, byl to obyčejný panák, který mě nijak neupoutal a spíše mi někdy lezl na nervy.
Jakmile jsem začala tušit, že se schyluje v příběhu k nějaké akci, protože autor dával náznaků vždy hodně dopředu, tak se akce oddalovala a stále probíhaly nějaké „přípravy“. Přišlo mi, jako počítala do tří a vypadalo to nějak takto: „jeden…dva….dva a čtvrt…dva a půl….dva a třičtvrtě….tři.“

„V týhle zemi máme všichni, co se pohybujeme za hranicí zákona a jsme zkorumpovaný a falešný, dobrej důvod pro to, bejt takoví, pomyslím si. A bavím se přemejšlením o tom, co asi dělala ta gorila předtím, než dostala tenhle úžasnej kšeft hlídat cara.“

Na druhou stranu si myslím, že můžu zodpovědně říct, že díky této knize jsem trochu přičichla k politickému dění v Argentině a nejen k tomu, ale také k drogovým kartelům, zhýralým policistům a státníkům, kteří na první pohled působí, že dělají to nejlepší, ale samozřejmě ne vždy tomu tak je.

Myslím si, že tato kniha osloví spíše mužské čtenáře, a možná i tak budou mít někteří problém v tom, aby se pořádně do četby dostali. Je to škoda, protože hlavní hrdinové umí využívat svých dovedností, ale ty se ztrácejí v politických machinacích, kterých tam je na můj vkus více než by mělo být a v jejich činech, které nebyly vždy zvoleny dobře.

Přemýšlím, co bych více ke knize, potažmo k příběhu napsala, ale nemám nic. Nejsem cílová skupina, pro kterou je tato kniha určena a i když přečtu téměř vše, tento politický thriller mi nesednul. A přesto, že tam byla lehká dějová linka spojená s láskou, možná proto, aby zjemnila celý děj, nestalo se tak. Pořád jsem měla před očima všechny politické papaláše, vůdce kartelů a nic už by to nemohlo zmírnit.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete zakoupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan