Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků – Eva Dolejšová

Autor: Eva Dolejšová
Ilustrace: Monika Davidová
Nakladatelství: Bambook
Rok vydání: 2017
Počet stran: 96

„Knižní skřítci se starají o knížky i příběhy v nich. Pečují o pohádkové postavy, aby všichni ti princové a princezny, draci a čarodějové zůstávali ve svých příbězích. Třeba v mé knihovně bydlí samozřejmě i Karkulka. Pohádku o Červené Karkulce všichni znáte.
Pamatujete si, jak šla s košíkem s bábovkou pro babičku přes les a tam na ni čekal zlý vlk? Karkulka v naší knihovně už měla dost toho věčného courání přes les do chaloupky k babičce a čekání, až je obě dvě vlk zbaští. Ta moje Karkulka chtěla mít také jednou krásné šaty jako Popelka a zatančit si s princem. Záviděla to Popelce už dlouho. A tak si představte, že utekla do její pohádky!“

Knížka je určena pro děti mladšího školního věku. Nenásilnou, zábavnou i humornou formou se snaží přivést děti ke čtení, ke knihám, ale i k zamyšlení nad okolním světem, chování ke svému okolí, ke svým kamarádům. Snaží se podnítit děti, aby přemýšlely o příběhu, který čtou a zkusily domyslet, jak by se zachovaly, jak by příběh mohl skončit.
Tím v nich prohlubuje samostatné myšlení, schopnost mít vlastní názor, ale i fantazii. Její nedílnou součástí jsou zábavné úkoly, omalovánky, komiksy, doplňovačky, které podnítí v dětech pocit, že spoluvytváří příběh, zdokonalují jejich výtvarné schopnosti, slovní zásobu.
Díky interaktivní povaze knihy je možné ji považovat i za jakousi formu „památníku“, po letech se děti mohou ke knize vrátit a podívat se, jak a co spoluvytvořily. Kniha akcentuje výchovu ke čtenářství a lze ji využít i v knihovnách na různé besedy a akce s dětmi.

Tajemství jedné knihovny je pro mne velmi překvapivým dílem. Protože když jej svému dítěti dáte, zároveň od něj posléze něco dostanete. 🙂 Ale to rozvedu později. Teď bych ještě ráda napsala, že pohádka, která se zde ukrývá, není jen o knihovně, ale také o skřítcích, o knihách, o tom, co všechno obnáší vše kolem knih. Jak už se píše v anotaci, je zde hodně kladen důraz na to, aby děti četly a neseděly jen s mobilem v ruce nebo u počítače a párkrát je to zmíněné i v samotné příhodě skřítka Hašpršpuly.

Tento skřítek s jménem jako jazykolam – Hašpršpula – vás bude provázet každou stránkou. Někde vám něco vysvětlí, něco ukáže, něco naučí. Na začátku se samozřejmě představí, vysvětlí čtenářům, co je kniha, jak vzniká a kdo za ni může a jak to přijde, aby se narodil skřítek.
V dalších příbězích vás potom seznámí třeba s knihovnicí Aničkou nebo popíše svou první cestu vlakem.
Ač se kniha jmenuje Tajemství jedné knihovny, spíše je to povídání o knižních skřítcích a o tom, jak se jim ve světě knih a u lidí bydlí a co všechno mají na starosti.

A teď k tomu, co jsem psala výše – že vám kniha něco i dá. To jsem napsala z toho důvodu, že je napsána a udělaná tak, aby do ní děti mohly kreslit a psát. Obsahuje různé volné prostory, řádky, čtverečky, kdy Hašpršpula vždy určí, co mají napsat nebo nakreslit. A mám pocit, že to bude krásná vzpomínka. Když je necháte všechno vyplnit a pak, za pár let, se do té knížky podíváte, vykouzlíte nejen sobě, ale i třeba svému dítěti, úsměv na tváři. Já osobně se tedy těším HODNĚ, až to malý bude umět, a ty knihu pak nedám z ruky. 🙂

„Ondřej Hořejší chodil do knihovny již od doby, kdy vlastně ještě ani nechodil, protože to pořádně neuměl. Byl mu sotva rok a maminka ho do knihovny vozila v kočárku. Ondráškova maminka milovala knížky a četla úplně všechno, co jí přišlo pod ruku, včetně reklamních letáků na slevy, když náhodou neměla ke čtení nic jiného. To se jí ale stávalo zcela výjimečně, pouze při čekání v řadě u pokladny.“

Písmo je v knize poměrně velké, takže malí čtenáři nebudou mít problém příběhy přečíst. A i když se může zdát, že je text poměrně nahuštěný (jsou tam celé stránky textu), je to vyprávění velmi jednoduché, takže se děti určitě neztratí.
Kniha je netradiční nejen díky tomu, že do ní můžete psát, ale i svou velikostí. Je větší než většina dětských knih, takže vyčuhuje i v tomto směru. Ilustrace, kterých je strůjcem Monika Davidová jsou povedené, velmi pěkné a veselé. Je jich poměrně dost, takže ani o to nebudou děti ochuzeny.

Jednoznačně můžu říct, že Tajemství jedné knihovny se bude líbit všem dětem, které mají rády skřítky a taky těm, které rády malují, píšou, hádají a vůbec přemýšlejí nad tím, co čtou. Zábavnou formou je zde vysvětlena spousta informací co se týče knih a třeba i to, jak se ke knihám rozhodně NEchovat. Hašpršpula opravdu nic nevynechal, ba naopak, přidal pár svých příhod, které jsou veselé i dobrodružné a děti se nudit rozhodně nebudou.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Tajemství jedné knihovny aneb Ze života knižních skřítků můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Někdo blízký – Cara Hunter

Autor: Cara Hunter
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Host
Počet stran: 350   

„Ještě nikdy jsem takový dětský pokoj neviděl. Leda snad v nějakém připitomělém sitcomu. Na podlaze, na skříňkách i pod postelí jak vymeteno. Nikde nic. Hřeben položený v dokonalé rovině s kartáčem. Plyšáci usazení v řadě. Prohlížejí si nás korálkovýma očima. Působí to víc než znepokojivě. Nejen proto, že se to divoké a nespoutané dítě, které jsem viděl na videu, ani trochu nehodí do tak nepřirozeně uklizeného pokoje.“

Psychologické drama.
Vědí, kdo to udělal. Možná si to ještě neuvědomují. Ale vědí to.
Když osmiletá Daisy Masonová zmizí během oslavy z domu, inspektor Adam Fawley dobře ví, že v devíti případech z deseti je pachatelem někdo blízký. A Daisyina rodina je přinejmenším zvláštní – matka se při výslechu zoufale snaží udržet zdání normálnosti, kdežto otec je chladný a nepřístupný. A pak je tu Daisyin mladší bratr, zakřiknutý a nemluvný…
Inspektor Fawley hraje o čas a snaží se najít jakoukoli stopu, ale dívka jako by se propadla do země – nikdo nic neviděl, nikdo nic neví. Ale všichni mají na událost svůj názor a zdá se, že každý skrývá nějaké tajemství.

Někdo blízký je nový thriller autorky Cary Hunter, který se zabývá únosem dítěte. Je to hrůzostrašné pomyšlení, když se vám ztratí dítě a jako rodič jste bezradný. Nevíte kde, kdy, proč a jak. Co dál? V tomto příběhu ovšem platí jedno – nikdy rodinu nepoznáte, dokud s ní nežijete. Hlavní hrdinové, rodina Masonových vypadá na první pohled jako spořádaná, milující…

Číst dál můžete klepnutím přímo sem.

Lískový les – Melissa Albert

Autor: Melissa Albert
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

„Ve spánku se sny mohou proměnit ve skutečnost…“

Fanoušci Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti a Dětí krve a kostí se ztrácí v Lískovém lese…
Sedmnáctiletá Alice a její máma strávily většinu společného života na cestě, s neobyčejnou smůlou v patách. Když však Alicina babička, podivínská spisovatelka temných pohádek, zemře o samotě na svém pozemku – Lískovém lese – teprve tehdy Alice pozná, jak velkou smůlu může mít.
Její máma je unesena bytostí, která tvrdí, že pochází z drsného nadpřirozeného světa babiččiných pohádek.
Jediným vodítkem je vzkaz, který ji zanechala máma: „Drž se dál od Lískového lesa.“ Jenomže pokud chce Alice získat svou matku zpět, musí se právě na ono zapovězené místo vydat, a poté proniknout do světa, kde babiččiny pohádky začaly…

Melissa Albert pochází z Illinois a žije v newyorském Brooklynu. Lískový les je její románová prvotina, která se stala bestsellerem New York Times. Říká o sobě, že pořád čte a občas píše.

Lískový les je přesně ten typ knihy, kterou si užijete od začátku do konce. Pořád se něco děje, tajemství vyplouvají na povrch pomalu, stránku za stránkou a vy doufáte, že to všechno dobře dopadne. Prostě a jednoduše, musí! 🙂

Alice je sedmnáctiletá holka, která se svou matkou nikde nevydrží dlouho. Co chvíli se stěhují a hodně času tráví v autě. Musím říct, že mi byla sympatická jako postava už jen tím, že nemrčela a ač byla docela vzteklá, dokázala se ovládat a to nucené stěhování v pohodě zvládala. To, co je nutilo pořád kočovat byl fakt, že se jim stávala docela divné věci a když k tomu došlo, její matka zavelela, že je nutná změna bydliště.
Jednoho dne se však něco změnilo. Přišel dopis, který Alice nedokázala tak úplně rozluštit, ale matka ji nic nevysvětlila. Místo toho si našla chlapa a zůstaly na jednom místě. Alice očekávala nějakou pohromu, která je bude nutit se opět stěhovat, ale nic takového nenastalo. Může za to ten dopis? Ale co v něm bylo?
Po nějaké době je její matka unesena do Lískového lesa a Alici začíná mnoho věcí docházet… A vydává se na strastiplnou cestu do tajemného, temného a zlého Lískového lesa…

Nejdříve k hrdinům příběhu. Protože se zde setkáte s pár lidmi, kdy vám někteří polezou krkem, některé si oblíbíte, ale stejně i ti, co se vám nebudou zamlouvat mají takovou roli v ději, že vám tím krkem nepolezou dlouho. Autorka si dala tu práci a vymyslela charaktery, které ač byly jízlivé nebo intrikářské, přesto jsem je neodsuzovala, nehanila a líbily se mi.
Samozřejmě je nejdůležitější Alice, která na mne od začátku působila mile a jako hlavní hrdinka mi naprosto vyhovovala. A i když se začala dozvídat věci, které ji nebyly po chuti, i tak zvládala zachovat důstojnou tvář a to mi bylo „po chuti“.

Čeho si ovšem na knize všimnete jako první, tak je jisto jistě obálka. Je fakticky krásná. Povedla se a grafika, která vás čeká uvnitř,  naprosto odpovídá příběhu. Když se začtete, začnou vám dávat smysl i obrázky, které na obálce jsou – jako je kost, ptačí klec, hřeben… Když jsem dočetla, byl to takový příjemný pocit, jakmile jsem se podívala na obálku a dala si ty věci do spojitosti s příběhem.

„Je to tvoje chyba, Alice,“ oznámila mi Katherine. Sehnula se k Ellerymu, sebrala zašpiněný nůž a podala mi ho. „Teď je řada na tobě. Zabij se.“

Lískový les je sice kniha, která je doporučována mladším čtenářům, ale podle mě neurazí i starší čtenáře, kteří si užívají fantasy žánr. I přesto, že hrdinové nemají ještě ani dvacet let, chovají se na svůj věk velmi sympaticky a bez přehnaných pubertálních chvilek, takže určitě nebudou vadit i těm dospělým. A co se týče samotného příběhu, kniha je sice přirovnávána k Sirotčinci, ale pro mě to bylo zcela něco jiného. Jinak kouzelného a jinak nadpřirozeného. Ale i přesto je Lískový les neméně dobrý jako Sirotčinec. Myslím si, že tady máme další příběh, který bude adeptem na filmové zpracování.

Pokud tedy můžu doporučit, tak nejen pro fanoušky Sirotčince, ale pro všechny, kteří mají rádi fantasy žánr pro mládež, to jsou přesně ty knihy jako Harry Potter, Nikdyuš nebo třeba Caraval. Autorka si totiž vymyslela svůj vlastní svět v podobě Lískového lesa, kam by se mnoho z nás určitě chtělo podívat. Já tedy určitě a myslím si, že po dočtení mi dá mnoho lidí za pravdu. A že budeme pořádat hromadné výlety do lesa a hledat společně právě ten Lískový.

V příběhu najdete spoustu tajemství, temných scén i zlých záporáků, přesto se dočkáte i romantických chvilek a hlavně pár překvapení, které vám můžou vyrazit dech. Já si čtení užila od začátku až do konce a jsem vážně ráda, že jsem objevila další svět, který budu obdivovat. Doufám, že s Alicí jsem se neviděla naposledy, i přesto, že její příběh byl změněn a ukončen…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský, kde si Lískový les můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Šupina pro štěstí – Petr Jánošík

Autor: Petr Jánošík
Rok vydání: 2018
Počet stran: 87
Nakladatelství: KKnihy.cz

„Karty, se kterými v životě hrajeme, byly rozdány již před naším narozením a záleží jenom na nás, k jaké hře je použijeme. K dobré, nebo ke zlé.“

Karty, se kterými v životě hrajeme, byly rozdány již před naším narozením a záleží jenom na nás, k jaké hře je použijeme. To platí také pro hrdiny těchto příběhů, jejichž rozhodování je navíc ještě ovlivněno setkáním s nadpřirozenou silou.
Povídky v této knize jsou vyprávěny formou pohádky nebo ezoterického, fantasy či sci-fi příběhu a čtenáře přinutí k zamyšlení.

Petr Jánošík se narodil v roce 1965 v Plzni. Původně technik později vystudoval bakalářský studijní program Právní specializace. Poté se rozhodl věnovat výtvarné činnosti, fotografování, psaní knih a kreativnímu bubnování. V současné době jsou tyto činnosti jeho koníčkem. Jako správný kočkomil doma chová čtyři kočky, které jsou pro něj stálým zdrojem inspirace. Také rád provozuje tvůrčí chůzi. Díky své ženě přišel na chuť cestování.
Jeho prvotinou je první díl fantasy trilogie Bratrstvo sedmé brány, kterou vydal vlastním nákladem a jejíž druhá část je před dokončením. O několik let později spolupracoval na zpracování životopisné knihy Vypravování o normálních lidech.

Šupina pro štěstí je povídková kniha, která obsahuje jen pár příběhů, za to ale některých opravdu zábavných a poutavých. Autor píše takovým příjemným, pohádkovým stylem, ale sem tam se v některé části objeví i strašidelný efekt, kdy si čtenář řekne, že to pohádka rozhodně být nemůže.

Kniha obsahuje 6 povídek a to Šupina pro štěstí, Starý muž a Max, Starý muž a vlci, Zpověď, Závoznická pohádka a Poslední výzva. Některé příběhy se mi líbily více, jiné méně, ale určitě hned první, Šupina pro štěstí, byla nejen nejdelší, ale také, aspoň pro mě, nejlepší.
Nebudu vám zde popisovat jednotlivé povídky, protože jsou opravdu krátké a kdybych se o to snažila, tak vám prozradím hlavní pointu.
Zvlášť u Poslední výzvy, která je dlouhá jen nějakých deset stran, bych se obávala o prozrazení poselství, které chtěl autor čtenářům předat.

„Kde ste se tady vzal, člověče?“ Muž se posadil, opřel se zády o stěnu a pomalu se probíral z bezvědomí. „Všechny dnešní klienty jsem dávno ubytoval, už máme plno. A na vás si nepamatuju,“ pokračoval mužský hlas. Muž zvedl hlavu a spatřil chlapíka v ošuntělé uniformě Armády spásy. Ta uniforma mu neseděla. Vlastně to bylo spíš naopak. Chlapík neseděl té uniformě. Byla mu veliká ve všech směrech, stejně jako čepice na jeho hlavě. Bylo to jaksi nepatřičné.“

Co vám můžu slíbit je, že se nudit u čtení nebudete. Je to kniha, kterou ocení všichni, jež rádi přemýšlejí nad svými činy. Ale nechtějí naopak číst nějaké poučné, kázající články, ale rádi se ponoří do příběhu, který v sobě bude mít myšlenku a čtenář si ji bude moct v sobě dále rozvíjet ke své plné spokojenosti.
Je pravdou, že nejednou jsem se nad některou povídkou pozastavila a znovu si vše v hlavě přehrála a pak přemýšlela, co bylo důležité v ději a co méně a hlavně, zda mi něco dala. Přiznejme si to, každý čeká od knihy, že mu dá to „něco“, aby po přečtení měl pocit, že nepromrhal svůj drahocenný čas.

Co se mi na knize líbilo, tak je fakt, že příběhy pochopí mladší i starší čtenáři. Je to napsáno srozumitelně, jednoduše a věcně, a ač se v ději objevují nadpřirozené bytosti nebo jevy, kterým lze těžko uvěřit, působí to věrohodně a já se přiznám, že sem tam na něco mezi nebem a zemí věřím.

Není to kniha, kterou byste četli dlouho a měli z ní kdovíjaký požitek, jde spíše o to, jak si jednotlivé povídky převedete do svého života a jestli si z nich něco vezmete. Já za sebe můžu říct, že se mi to líbilo, byla to oddechovka, která mne nejednou přinutila se zamyslet, co se vlastně kolem nás děje nebo neděje. A taky že stačí chtít a půjde to. Jen věřit! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji autorovi a a na stránkách KKnihy.cz si můžete knihu Šupina pro štěstí zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Stesk po krvi – Dario Correnti

Autor: Dario Correnti
Nakladatelství: Host
Počet stran: 460
Rok vydání: 2018 

„Lehne si do postele a přikryje se až po bradu, ale ještě se jí nechce zhasínat světlo. Možná nechá zapnutou lampičku. Víc než skutečné temnoty se bojí tmy. Protože tma je něco, co zná, ale opravdová temnota ještě ne. Vždycky jí unikala z dosahu, i když vedle ní žila.Bude jeho pohled neproniknutelný, nebo smutný? Bude se tvářit vlídně, nebo odtažitě? A jak se na něj bude dívat ona? Tato otázka ji děsí ze všeho nejvíc. Měla by se k vrahům pociťovat spíš nenávist, nebo soucit? A kým je tváří v tvář tomu zlu ona? Dřív bývala oběť, tečka. Teď už ne. Teď je z ní někdo, kdo chce o zlu vyprávět. Ale má to dělat s odstupem, nebo se soucitem? A s jak velkým soucitem?“

Z propasti času se vynořil nemilosrdný vrah a žádná žena před ním není v bezpečí.
Městečkem v severní Itálii otřese řada brutálních vražd. Mrtvoly zavražděných žen jsou zohavené, vykazují známky kanibalismu, nedaleko nich leží jehly uspořádané jako při magickém rituálu a na místě činu se pokaždé objeví tajemný krvavý nápis.
Zatímco policie sleduje falešnou stopu a nepolapitelný vrah znovu udeří, případu se začnou věnovat dva novináři: zkušený matador Marco Besana, jemuž hrozí předčasná penze, a praktikantka Ilaria Pittiová, která je kolegům v redakci kvůli své nešikovnosti jen pro smích.
Spojuje oběti něco víc než jen to, že to jsou ženy? A co je pojí se sériovým vrahem, který zemřel před více než sto lety?
Na venkově bují pokrytectví i podezřívavost a novinářské prostředí je prosyceno závistí a hořkostí. Marco a Ilaria jsou však odhodlaní vytrvat a odhalit vraha za každou cenu.

Celou recenzi si můžete přečíst na portále Chrudimka.cz
! ZDE !