Zlatá klasika: Don Rosa

Autor: Don Rosa
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 182
Rok vydání: 2017

Komiksová série Zlatá klasika představuje výběr nejlepších příběhů z Kačerova od nejslavnějších disneyovských autorů, s jejichž přispěním vznikl unikátní svět, který dodnes dokáže bavit komiksové fanoušky po celém světě. Don Rosa je jedním z nejznámějších vypravěčů a kreslířů disneyovských komiksů. Proslavil ho příběh Syn slunce a mnohá jeho díla byla oceněna. První svazek Zlaté klasiky je věnován právě jemu.

Když mi bylo něco málo kolem deseti let, chodila jsem se školou do bazénu. Po pár návštěvách mi mamka našla totálně hnusnou, odpornou bradavici a druhý den už jsme kráčely na kožní, aby mě ji zbavili. Ne, nebyla na nose. :-)) Na prstě na ruce a do dnešního dne mám malinkou jizvu po ní. Ovšem, tohle je vedlejší, já to samozřejmě probrečela a mamka mi slíbila, že když budu statečná, koupí mi Kačery! Páni! Já je milovala, věděla jsem, že časopis je drahý a naši mi jej kupovali vždy za odměnu. Takže jsem jich moc neměla. 🙂 Ale i to málo, jehož jsem byla vlastníkem, jsem znala nazpaměť, pořád to četla, znovu a znovu. A v sobotu ráno jsem zase pro změnu koukala na kačery v televizi. Tohle byl můj dětský svět, Kačeři, Rychlá rota, Tom a Jerry… Jo, a Jen počkej zajíci! 🙂 No jo, nejsem nejmladší… Tohle bylo před třiadvaceti lety… A teď…

Dostala jsem šanci si přečíst a pokochat se Zlatou klasikou Dona Rosy. Don Rosa je kreslíř komiksů a hlavně velký milovník, vášnivý tvořitel kačerů. Proslavil se příběhem Syn slunce a potom řadou dalších komiksů, které získaly taky mnoha ocenění.

Ovšem nečekejte v této knize pouze komiksové příběhy. Jsou tam také předmluvy, které vás zavedou do zákulisí příběhů, jak a kdy vznikaly, kdy byly poprvé zveřejněny a kde.
Také autor popisuje a vysvětluje nám, jak se nechával inspirovat Carlem Barksem, což je úplně první stvořitel kačerova.
A pokud vás zajímá kvůli malým čtenářům počet příběhů, věřte, že jich tam je dost. 🙂 Hlavní, jako první je příběh, kterým se právě Don Rosa proslavil a poté následuje dalších 13 příběhů.

To, co mě bavilo ze všeho nejvíc, bylo hledání věnování ve formě slova DUCK (Dedicated to Uncle Carl from Keno – Strýčku Carlovi věnuje Keno). Protože to vydavatelům bylo jasné, že se jedná o poděkování, byli proti zveřejnění a v několika případech tohle slovo vymazali. Ovšem Don Rosa došel tak daleko, že tohle slovíčko dokázal zašifrovat tak dokonale, až jej nikdo nenašel. Já sama bych bez nápovědy (která je před každým příběhem) byla v pasti a kolikrát jsem se musela usmát nad autorovu důmyslností.

Knížka je určena čtenářům od sedmi let, ale pokud jako já, milujete kačery, tak si ji určitě pořiďte. Protože všechny zákoutí, jak vznikání kačerů, tak vysvětlování příběhů je popsáno způsobem, že jsem si místy přála, aby mi  pan Rosa jen vyprávěl, proč a jak a já v tu chvíli nepotřebovala ani příběh kačerů.
Mladí čtenáři to přeskočí, starší čtenáři si předmluvy maximálně užijí.

Jsem šťastná, že se mi tato kniha dostala do rukou a ještě víc šťastná, že se chystají další díly, které se budou věnovat dalším autorům. Nejvíce se těším na samotného pana Carla Barkse.

Určitě doporučuji. Zlatá klasika nesmí chybět v knihovně nikomu, koho kačeři bavili. Povinná četba už jen pro ty zákulisní informace, kdy opravdu některé jsou zajímavé a atraktivní takovým způsobem, že se už na kačery budete koukat úplně jinak.

Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete koupit, můžete přímo tady.

A také děkuji za přečtení a přeji, ať se máte fajn!
Daramegan

Vlkodlak a já – Andreas Schlüter

Autor: Andreas Schlüter
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 123

„Dorka vůbec nemůže vystát až podezřele moc zvířat, přestože o sobě neustále prohlašuje, jak zvířata miluje. Jenže ve skutečnosti se její láska ke zvířatům omezuje spíš jenom na koně, králíky, psy a kočky. A ještě tak možná jehňátka, a to je asi tak všechno. Z pavouků má strach, krysy nesnáší, před vosami utíká, komáři ji otravují, ryby jí přijdou moc kluzké, šneci moc slizcí, racci moc kadí, divoká prasata a draví ptáci jí připadají nebezpeční a jakýkoli druh brouků se jí hnusí. To má být ta její láska ke zvířatům?“

Ríša s Oldou pátrají po krvežíznivém vlkodlakovi, který řádí v jejich vesnici. O jeho existenci není pochyb! A do křížku se s ním dostávají hned několikrát! Podaří se dvěma kamarádům vlákat strašlivého vlkodlaka do léčky a boj s ním vyhrát? Vždyť mají jen jedinou stříbrnou kulku s prakem a dva podomácku vyrobené šípy! A na pomoc kulhajícího školníka se spolehnout nemohou…

Andreas Schlüter se narodil roku 1958 v Hamburku a je scénáristou a autorem dětských knih. Pracoval jako novinář, ale od roku 1996 se výhradně věnuje psaní. Za svou tvorbu získal také řadu ocenění a nyní pobývá střídavě v Německu a na Mallorce.

Knihu provází naprosto úžasné ilustrace. Autorem je Bernhard Speha a celkové grafické zpracování knihy je naprosto skvělé. Na každé druhé, třetí stránce je ilustrace, obrázek týkající se příběhu, písmo je velké, takže je kniha pro malé čtenáře jako dělaná. Jen pozor na vlkodlaka. Jde z něho hrůza a aby neměly děti noční můru! 🙂

„Hej! Sem!“ volá na mě Olda potichu. Slyším jenom jeho hlas a musím ho mezi policemi nejprve najít. „Kde jsi?“ ptám se do prostoru. A zatímco mi Olda odpovídá: „Třetí ulička vlevo. Horor a fantasy. L až Z!“, hlava paní Seifertové-Blahobytné se zničehonic pohne.“

Ríša se i s rodiči a mladší sestrou přistěhují do chalupy po dědovy. Děda prostě jednoho dne zmizel a od té doby o něm nemají žádné zprávy, jen Ríša něco ví a tuší. Ovšem to nikomu nepoví. Hned první den se seznámí s Oldou, který mu sdělí zprávu, že ve vesnici je vlkodlak a začíná jejich hon za jeho dopadením.

Příběh se mi ohromně líbil, pro mě to samozřejmě byla pohádka na dobrou noc, kterou jsem přečetla během ani né hodinky v posteli, ale pro malé čtenáře to bude obrovské žůžo dobrodrůžo. Autor tam přidal takové strašidelné prvky jako jsou červené oči ve tmě, stopy tlap v blízkosti bydliště a stájí Ríši, divoké honičky a útěky na stromy, kdy se kluci potkají vlkodlakovi tváří v tvář.
Navíc ilustrace, které příběh doplňují a není jich málo, jsou naprosto skvělé a propracované do nejmenších detailů. Pavouk, který je na jedné stránce vypadá jako živý – vůbec jsem se té stránky nedotkla! 🙂

Věřím, že se to malým čtenářům bude líbit, budou s napětím čekat, jak to všechno dopadne, možná budou mít strach nebo noční můry, ale aspoň se otrkají. 🙂 Za mě velká spokojenost a rozhodně neváhejte s koupí knihy, třeba za vysvědčení, nebo jen tak. Pro radost.
Protože tohle čtení je moc fajn, díky obrázkům a většímu písmu, se čte dobře. A myslím si, že ne jen jeden rodič si knihu přečte i sám, jen tak pro zábavu, večer před spaním. 🙂

Děkuji nakladatelství Mladá fronta za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete tak učinit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se krásně!
Daramegan

Lovci lebek – Hana Hindráková, Jiří Johánek

Autor: Hana Hindráková, Jiří Johánek
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Rok vydání: 2016
Počet stran: 223

„Náhle se otevřely dveře a dovnitř vkročil chlap s andělskou tváří a blonďatými kudrnatými vlasy. Z jeho zad shlížel vytetovaný tygr znamenající nezkrotnost a nesmiřitelnost, hvězdy na kolenou vypovídaly o jeho vzdorovitosti a neposlušnosti. Nůž a kat na prsou znamenaly tvrdost a krutost ctitele zločineckých zákonů.“

Posledních deset let zatemnila Jaroslavův mozek jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho, po kterém zůstala těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky lovců lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru, sílící tlak vymahačů a postupný rozpad rodiny. I pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed…

Hana Hindráková pocházi z Trutnova kromě knih miluje cestování. Je autorkou čtyř románů z afrického prostředí: Děti nikoho, Karibu Keňa, Dobrovolnice, Očarovaná. Nyní pracuje na románu Smrtící byznys, který se bude odehrávat v Ugandě.
Jiří Johánek pracuje od roku 2005 jako policista, do roku 2008 sloužil v Karlovarském kraji, nyní v Plzeňském kraji. Kniha Lovci lebek je jeho prvotinou.

Jaroslav Jelínek je policista, který se vždy toužil dostat ke speciální jednotce – k lovcům lebek. Je to skupina, jenž se zabývá cíleným sledováním lidí, kteří mají problémy se zákonem a musí se najít, vystopovat a poté povolat skupina, která už je zatkne a zajistí.
Když se k této skupině dostane, doma už prožívá s manželkou krizi, která se stupňuje a neúprosně pokračuje k zániku.
A také díky tomu, že má pořád hodně práce, k tomu pár docela velkých malérů v práci, nemá na ženu a na děti už vůbec čas…

Kniha je řazena mezi thrillery, jak vypovídá i podtitul knihy „český thriller z prostředí speciální pátrací jednotky“. Já bych to poupravila a mezi thrillery nezařadila. Byl to pro mě spíše román s kapkou detektivní zápletky.
Ale tímto samozřejmě knihu neshazuji. Protože i přesto, že jsem dostala úplně něco jiného, než jsem očekávala, tak mě to bavilo a jsem ráda, že jsem si Lovce lebek mohla přečíst.

První, co velmi oceňuji je, že kapitoly jsou krátké, opravdu velmi krátké, ale dobře pojmenované. Vždy jsem jako čtenář věděla, kde se nacházím, co bude následovat, jak to bude probíhat. Na co se zaměřili autoři v kapitole a tím pádem jsem měla vždy nějaké tušení, do čeho jdu. Navíc jsem díky tomu měla pocit, že čtu velmi rychle – rychleji než obvykle. 🙂

„Jaroslavovi ztěžkla hlava starostmi. Toulal se po Plzni a přemýšlel, co bude dělat dál. Cítil, že se ocitl v pasti.“

Další věc, která se mi velmi líbila a ocenila jsem ji, byly popisy akcí policejních složek. Je vidět, že pan Jiří Johánek u policie pracuje a ví, o čem mluví – tady tedy píše. Například nástupy URNy, slaňování z vrtulníku, pátrání a sledování v uličkách či zamaskovaní ostřelovači… Bylo toho sice málo, ale to, co bylo napsáno, stálo za to. Užívala jsem si to.

Jediné, co mi kazí celkový dojem na tomto díle, tak je fakt, že se slibuje thriller a přitom bych to spíše nazvala románem o zhýralém policistovi, který má chvílemi více štěstí než rozumu. Ale i přes tento drobný zádrhel jsem si četbu užila, protože:
* nemusela jsem přemýšlet nad dějem a pídit se po někom, kdo za všechno může, takže stránky ubíhaly samy od sebe
* styl psaní je jednoduchý, snadno pochopitelný a velmi čtivý
* konec mě překvapil! :-))

Nečekejte od knihy žádný zázračný thriller, ale spíše se připravte na příběh, který vám uběhne před očima za jeden den, neohromí vás, ale potěší. Bylo to takové milé. I když ten konec… Asi jsem, ne asi, určitě jsem čekala, že to dopadne jinak.
Doporučuji na horké letní dny, kdy si chcete přečíst něco, u čeho si odpočinete a bude vás to bavit. Pokud po Lovcích lebek sáhnete, zaručím vám jedno odpoledne u vody, které strávíte ve fajn společnosti policistů a mafiánů.

Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete pořídit, můžete přímo tady.

Díky za přečtení!
Daramegan

Bestie je zvíře – Peternelle van Arsdale

Autor: Peternelle van Arsdale
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368
Nakladatelství: Slovart

„Jedna ze sester se z matčiných paží vykroutila a bába ji zachytila jen okamžik před tím, než dopadla na podlahu. V tu chvíli to bába pokládala za zásah štěstěny. O pár měsíců později si už přála, aby tenkrát to zlé stvoření nechala spadnout.“

Jako dítě se Alys rýmovačkám o Bestii smála a strach, který vyvolávaly příběhy o čarodějnicích, ji mrazil jen příjemně. Pak ale jednoho dne přišly. Ty dvě. A s celou vesnicí a dosavadním bezstarostným životem byl konec. Spolu s ostatními dětmi prchá Alys do sousedního Defaidu, kde ji čeká těžké dospívání ve světě svázaném neúprosnými pravidly. Defaid i jeho okolí zachvacuje panika před tím, co má prý na svědomí tajemná Bestie. Jenže utrpení, které si lidé dokážou působit navzájem, si s tím nadpřirozeným v ničem nezadá. A Alys navíc cítí, že má k hvozdu a Bestii podivně blízko…

Hlavní hrdinka se jmenuje Alys a setkáváme se s ní poprvé, když má sedm let. Potká ji, podle mě, devastující neštěstí a je nucena opustit svou rodnou vesnici a s dalšími dětmi odejít do Defaidu, kde žije v náhradní rodině. Na ni má docela štěstí, otec i matka ji mají rádi a roky plynou dál. Pořád se ovšem objevují nové zvěsti a zprávy ohledně Bestie a nikdo není klidný a bez starostí. Nechají město obehnat hradbami, kdy na stráži stojí právě Alys a ostatní děti, které zároveň s ní přišly z postižené vesnice. Až jednou, kdy se Alys vydá do bývalého domova, uvidí něco, co ji obrátí, opět, život o 180 stupňů. A v tu chvíli začíná Alys boj nejen o svůj život, ale taky o životy dalších lidí, na kterých jí záleží.

Nejdříve vás nalákám na grafickou úpravu knihy. 🙂 Protože začnu tím, že obálka je báječná, pokračuje to vloženými obrázky vždy s nějakým úryvkem, který prozrazuje, jakým způsobem se bude příběh dál vyvíjet a končí to skvělým fontem písma, jenž se čte velmi dobře. Rozlišují se typem písma řeči Bestie a řeči ostatních lidí, kapitoly jsou kratší a tím pádem je kniha velmi čtivá. Nedávno jsem někde četla, že je celý příběh přirovnáván k Smrtné zimě a musím tak trochu souhlasit. Ovšem, tady se mi líbí, že je to samostatná kniha, tudíž nemusím čekat na další díl, jak tomu bylo u výše zmíněné. Bestie je zvíře je vyprávěn od A do Z a při dočtení poslední stránky jsem měla slastný pocit, že vím vše a na nic nemusím čekat. Protože co si budeme nalhávat, někdy to čekání může být velmi nepříjemné. 🙂

„Bestie je divé zvíře
pospěš zavřít bránu
jinak k tobě ve tmě přijde
neutečeš k ránu…“

Ale najdu tady jednu věc a taky vám ji napíšu, která mi trochu vadila. A to konkrétně nerozhodnost a samotné přemýšlení Alys. Chvílemi mi přišlo, jako by se považovala za holku, která může snad za všechno. Byla místy lítostivá až běda, ona je ta zlá, ona je ta, která všem ubližuje, ona za všechno může. A musel zakročit někdo, aby ji to aspoň z části vymluvil, i když se to nepovedlo tak, jak jsem si myslela. Ovšem i přes tohle lehké škobrtnutí je příběh čtivý a vcelku napínavý. Nejsou tam žádné hurá akce, kdy bych si okusovala nehty, ale i tak docházelo k situacím, které se pomalu vyvinuly do scén, při nichž jsem tak trochu zadržovala dech a čekala, jak to dopadne.

Celkově se mi kniha ohromně líbila a kdyby autorka vymazala trochu těch Alysiných myšlenkových pochodů, tak by to bylo na plný počet bodů. Protože ke konci, kdy jsem se nemohla dočkat, jak to všechno dopadne, jsem měla pocit, jako by mě to zdržovalo a jen si sama pro sebe říkala: „Běž už, prosím tě!“, „Nekecej a funguj!“  a tak podobně. Prostě jsem ji popoháněla, abych se konečně dozvěděla, co jsem potřebovala.

Samotný příběh je neotřelý, zajímavý a skvělý autorčin nápad. Propojení fantasy světa bylo skvělé a bytosti, které se objevily, byly úžasně popsané. Věřím, že vás tato kniha bude bavit, pokud máte rádi fantasy, pokud si chcete přečíst příběh, který jen tak někde nenajdete. Doporučuji jak malým, tak velkým, tohle se prostě a jednoduše bude líbit! 🙂

Děkuji nakladatelství Slovart za zaslání recenzního výtisku a pokud si knihu chcete koupit, můžete přímo tady.

Mějte se krásně a díky za přečtení!
Daramegan

Falešný polibek – Mary E. Pearson

Autor: Mary E. Pearsonová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 368
Nakladatelství: CooBoo

„Přemítala jsem, jaké by bylo mít někoho, kdo mě tak dobře zná. Někoho, kdo se mi podívá do duše, někoho, jehož pouhý dotek vyžene z mé mysli všechno ostatní. Snažila jsem se představit si někoho, kdo by prahnul po stejných věcech jako já, kdo by se mnou chtěl strávit zbytek života z vlastního rozhodnutí, ne aby svazkem bez lásky naplnil smlouvu sepsanou na papíře.“

Království Morrigan je ponořeno v tradicích a příbězích o dávném světě, ale některé tradice princezna Lia nemůže překousnout. Například sňatek s někým, koho nikdy nepotkala. To vše pouze kvůli zajištění politického spojenectví. Lia má všeho po krk a je připravena začít nový život. V den své svatby utíká do na míle vzdálené vesnice, kde se usazuje mezi obyčejnými lidmi a především dvěma záhadnými a přitažlivými muži – jedním princem, kterého si měla vzít, a jedním vrahem, který má za úkol ji zabít. Obklopena tajemstvím a lží musí Lia odhalit nebezpečné skutečnosti, které otřesou celým jejím životem, zatímco se pomalu začíná zamilovávat do jednoho z dvou cizinců.

Mary E. Pearson je americkou spisovatelkou, která se narodila v roce 1955 v Jižní Karolíně. Specializuje se na literaturu pro mládež a za svou knihu PA Room on Lorelei vyhrála v roce 2006 cenu Golden Kite Award za beletrii.

To, co musíte udělat nejdříve, před samotnou četbou příběhu, tak je z knihy sundat obálku a podívat se na vazbu bez ní. Působí na vás jako na mě? Starobyle, křehce… Jsem z toho odvařená. Schválně si zajděte někam do knihkupectví, pokud ji doma nemáte a koukněte. Tohle se mi velmi líbí.

„Velké příběhy mají své vlastní způsoby.“

Lia je princezna, První dcera, která má určeno, za koho se provdá. Ovšem, jako správná mladá žena chce zažít lásku a tím pádem sňatek odmítá. Nikdo její prosby a přání nevyslyší, tudíž začne jednat na vlastní pěst a opouští svůj domov. Po boku s nejlepší přítelkyní opouští město, kde žila celý život v přepychu a v jedněch šatech se ocitá ve městě, kde nikdy nebyla. Musí se postarat sama o sebe, vydělat si na to, co potřebuje. Jednou se v její práci objeví dva mladíci. Oba mají něco do sebe, Liu zaujmou, ale nejsou takoví, jací se tváří navenek. Důležité je, aby Lia za včas odhalila, co jsou zač a vydobyla si svou svobodu tak, jak si ji přála. Ovšem, jak to tak bývá, do cesty se jí postaví právě ti dva tajemní cizinci a po jejich setkání nic nebude tak, jak si přála.

Když jsem Falešný polibek začala číst, byla jsem lehce zmatená. Pořád to nebyl příběh, který jsem očekávala. Přišlo mi to takové zvláštní, nic co by mě zaujalo. Ale po pár stránkách, kdy jsem více poznala Liu a její přítelkyni, kdy začaly vést spořádaný život mezi „normálními“ lidmi a když se ještě na scéně objevil farmář a zabiják, byla jsem ve svém živlu. Měla jsem lehce obavy, že příběh bude klasický milostný trojúhelník, ale ty obavy byly zbytečné. V příběhu se toho objevuje mnohem více, včetně fantasy prvků. Navíc lehká mytologie, kterou autorka zařadila do příběhů, jenž si mezi sebou vypráví lid, byla dobře propracovaná a mi se to líbilo.

„Když se někomu nedá věřit v lásce, nedá se mu věřit v ničem. Některé věci se nedají odpustit.“

Lia, jako hlavní hrdinka se mi líbila. Protože věděla, co chce a za jakou cenu. Přišla mi naprosto obyčejná, a i když se postavila rodině trochu zbaběle, jinou možnost stejně neměla. To, jak byla tvrdá, silná, přesvědčená o tom, co potřebuje, to mi imponovalo. Jednoduše se nejednalo o žádnou ufňukanou holku, která potřebuje kolem sebe plno lidí, aby mohla fungovat. A takové hrdinky nemám ráda, takže Lia je můj člověk.
Popis jejích cest se autorce obzvláště povedl, dokázala jsem si představit přesně ty místa, kde se hlavní hrdinka ocitala a toho jsem si cenila. Netápala jsem, jak by to asi mohlo vypadat, ale sama autorka mne navedla, abych věděla, co a jak.

Falešný polibek se čte sám. Kapitoly jsou krátké, proloženy různými texty, které se týkají příběhu a ten je psán v jiném fontu písma, takže celé to získává na atraktivitě. Děj je vyprávěn ze tří pohledů, kdy hlavním je Lia a poté je to zabiják a farmář. Až po pár kapitolách zjistíme, kdo je zabiják a kdo farmář, ale osobně můžu říct, že by mi vůbec nevadilo, kdybych se to dozvěděla ještě později. Líbilo se mi, jak jsem hádala, kdo to je a proč se objevil.

Dle mého názoru je vidět, že se autorka opravdu zaobírá literaturou pro mládež, protože tato kniha byla velmi čtivá a spoustě dívkám se rozhodně líbit bude. Je svižná, nechybí tam pořádná porce romantiky, ale taky trápení, bitev, lží… Falešný polibek má v sobě to, co prostě taková kniha mít má. Napětí a docela otevřený konec, který vás naláká na další díl tomu celému dodá glanc a mi nezbývá nic jiného, než čekat, až vyjde.

Děkuji Albatrosmedia.cz za poslání recenzního výtisku a pokud si chcete knihu koupit, tak můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan