Volání hvězd – Emma Donoghue

Autor: Emma Donoghue
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 296

„Kdo to tu má na starosti?“
Provinile jsem se otočila.
Neznámá celá v černém. To musí být nechvalně proslulá doktorka Lynnová. Límec a kravata jako muži, ale k tomu prostá sukně a žádná zástěra. Byla jí něco přes čtyřicet? Dlouhé vlasy (zlehka prošedivělé) měla svázané do dvou copů sepnutých vzadu na hlavě. Takže to je ta žena v kožešinách, kterou jsem zahlédla předtím z okna.
Zadívala se na mě a Bridie zbrocené krví, jak stojíme nad jatkami v podobě Deliina lůžka. Prázdná dětská postýlka. Otočila hlavou a uviděla zabalený lavor.“

Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky.
Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama…

V roce 1918 zabila pandemie španělské chřipky více lidí, než padlo za oběť v první světové válce. Autorka začala knihu Volání hvězd psát v říjnu 2008, kdy využila sté výročí právě této španělské chřipky. Nemohla tušit, co se od roku 2020 bude dít na celém světě. Chcete další důkaz toho, že se historie stále a pořád opakuje?!

Román Volání hvězd má několik výhod, několik velkých plus, které chci vyzdvihnout. Tou první, a pro mne nejvíce poutavější, je fakt, jakým je kniha napsána. Ač nemá kniha kapitoly, ale pouze je rozdělena na čtyři části, vůbec mi to jako vyznavači krátkých kapitol nevadilo. Neskutečně čtivá, záživná, dokázala jsem se začíst a přečíst tuto knihu na jeden zátah.
Druhá velká „výhoda“ je, že se děj odehrává pouze ve třech dnech. Máte pocit, jako by se neustále něco dělo (což se fakt děje), ale jako byste ani vy – čtenáři – neměli čas se jít napít, na záchod, něco sníst, protože v tu chvíli, v ten okamžik by se stalo něco, u čeho byste zaručeně chyběli.

Jak už jsem psala, román Volání hvězd se odehrává ve třech dnech, kdy prakticky neopustíte zdi nemocnice, konkrétně porodnické oddělení. Tímto dávám najevo, že tohle čtení je spíše pro ženy, a možná nejlépe už pro ty, co mají porod za sebou. Já, kdybych už neměla syna, bych vážně přemýšlela o tom, jestli to vůbec zvládnu.
Autorka se vrhla s pomocí hlavní hrdinky – zdravotní sestřičky Julie – přímo do jámy lvové, a tím pádem se o porodech, o bolestech, o lécích, a různých metodách dozvíte téměř vše, i to, co byste asi vědět nechtěly, milé dámy.

„Vláda má situaci pevně v rukou
a epidemie je již na ústupu.
Neexistuje tedy žádné nebezpečí.
Ohroženi mohou být pouze lehkomyslní,
kteří se snaží překonat chřipku za pochodu.
Cítíte-li příznaky,
nahlaste se
a na čtrnáct dní ulehněte.
Byli by z nich mrtvolly,
kdyby byli v posteli?“

Nebudu ani zastírat, že je tam dost krve, dost bolesti a někdy mi to nedělalo dobře, zvláště, když jsem si u čtení chtěla dát nějakou malou svačinku, dokonale mě přešla chuť. Ale tím nechci říct, že je to špatně napsáno, ba naopak. Jde vidět, že autorka měla naprosto jasnou představu o čem chce psát, jak to v té době fungovalo a co vše pacientkách těhotným – se španělskou chřipkou – hrozilo.

V knize Volání hvězd nejde ale zdaleka jen o Julii. Objeví se v popředí ještě dvě další postavy. Tou první je doktorka Lynnová, žena, která doopravdy existovala a autorka se nechala inspirovat jejím životním příběhem.
A tou druhou je Bridie, mladá dívka, která od svého mládí vyrůstá v ústavu, dětském domově, klidně tomu můžeme i říkat v klášteře a dozvíte si informace, jak byly irské děti týrány, pokud neměli rodiče a pocházely z chudých poměrů. Bylo mi z toho smutno, cítila jsem neskutečnou křivdu a vím, že se to dělo, ale nechápu, proč všichni vůči tomu byli slepí a už vůbec nikdy nepochopím (jako matka), jak to ty „sestry“ a „chůvy“ mohly všechno dělat. To nebyly ženy, to byly prostě hyeny.

Kniha není nijak obsáhlá, má necelých 300 stran, ale autorka dokázala do příběhu vložit tolik informací, skutečností a tolik příběhů různých hrdinů, že to pro mne bylo málo.
Dokážu si představit, že bych četla dál, ještě aspoň pár stránek, obzvlášť po tom konci, tam mě zajímá, jestli Tim… Ale ne, neřeknu vám to. Jestli chcete vědět, co chci vědět já, nezbývá vám nic jiného, než si Volání hvězd přečíst. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Volání hvězd můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *