Paní Sherlock Holmes – Brad Ricca

Autor: Brad Ricca
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2018
Počet stran: 432

„V zločinu nejsou žádné záhady,“ prohlásil jednou Burns. „Záhadná zmizení mužů a žen… se prostě nedějí, a to z toho prostého důvodu, že každý čin, ať velký nebo malý, má svůj motiv, i když může být před všeobecným poznáním skryt.“

„Šokující a pravdivý příběh první ženy jako zvláštní civilní vyšetřovatelky Policejního oddělení New York City, která se pustila do hledání 18leté Ruth Crugerové, když ostatní pátrání již vzdali.“
Grace Humistonová – právnička, detektivka, žena vyznačující se brilantním myšlením, které se přezdívalo paní Sherlock Holmes. Byla jednou z největších bojovníků proti zločinnosti v době, kdy ženy ani neměly volební právo. Po zmizení Ruth Crugerové odkrývají Grace a její společník nebezpečnou tvář podsvětí a obchodování s lidmi. Začíná zoufalý závod o čas. Kniha odhaluje hrůzostrašný, pravdivý příběh, důležité stopy o pohřešovaných lidech, práci sdělovacích prostředků i skutečné příběhy zločinů.

Podle anotace jsem chtěla číst příběh o pátrání po zmizelé Ruth, mladé dívce, která neměla důvod utéct od své rodiny. A krom tohoto jsem dostala spoustu dalších informací o pátrání po zmizelých, o snaze dostat z vězení ty, kteří byli nespravedlivě odsouzeni. O hledání nových informací a důkazů, aby Grace Humistonová – slečna v černém – učinila spravedlnosti za dost.

Anotace knihy Paní Sherlock Holmes je lehce zavádějící. Tady není jen příběh o pátrání po Ruth, ale na stránkách je spousta případů, ve kterých se angažovala Grace Humistonová, jenž si založila Lidovou právnickou firmu, která pomáhala lidem, kteří neměli finanční prostředky k tomu, aby buď oni nebo jejich blízcí došli spravedlnosti před soudem. Všechny případy, které se v knize zmiňují, probíhají v letech 1905 až 1917. Je pravdou, že je zde velice dobře popsáno, jak se přistupovalo k přistěhovalcům, jak fungoval právní, potažmo státní systém v New Yorku v těchto letech. Věřím tomu, že autor se musel „prohrabat“ spousty různých faktických údajů, aby dokázal napsat dílo Paní Sherlock Holmes.

Na konci vás ještě čeká docela rozsáhlý epilog, ve kterém jsou podrobněji popsány všechny postavy a instituce, které byly v průběhu čtení zmíněny. Tohle se mi líbilo, ale je pravdou, že ne všechny jména jsem si vybavovala. Přišlo mi, že někdy jsem byla doslova zavalena různými aktéry a neměla jsem kapacitu na to, abych si zapamatovala, v jakém případu či kauze jejich jméno zaznělo.

„Smrt neexistuje,“ prohlásil autor Sherlocka Holmese. „Je to jen závoj.“

I přesto, že je Paní Sherlock Holmes plná různých detektivních případů, nedá se říct, že je to detektivka. Je to skutečný příběh o ženě, která se stala jednou z prvních žen, jenž se angažovala v soudních kauzách, angažovala se při zjišťování důkazů a stala se velmi slavnou a levnou – dostupnou právničkou. Samozřejmě měla něco do sebe, používala selský rozum a snažila se na všechno pohlížet s odstupem, nezaujatým postojem a to ji hrálo do karet. Spousta můžu na vyšších postech tehdy viděla všechno „špatné“ v přistěhovalcích, převážně z Itálie, ale Grace byla schopna dokázat, že to tak není a ti muži se mýlí.

Nebylo to přesně to, co jsem chtěla číst, i tak jsem velmi spokojena. Musím uznat, že autor umí zaujmout a velmi poutavě vyprávěl příběh jedné ženy a mnoha dalších osob, které se nějakým způsobem zapletly se soudy. A ač byl hlavní příběh Ruth rozkouskován a prokládán jinými případy, jako čtenář jsem se neztrácela. Naopak jsem pořád četla, abych se už konečně dopátrala k tomu, jak to s tou dívkou bylo.

Doporučím tuto knihu všem, kteří si chtějí přečíst zajímavý příběh o ženě, jenž byla v něčem první, která v době, kdy ženy neměly ani volební právo, dokázala vysoké funkcionáře dostat na svou stranu. A také těm, kteří si chtějí přečíst nějaký životopis, který ale nebude jen strohým, faktickým textem, ale poutavým vyprávěním.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Paní Sherlock Holmes můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Svět v číslech – Martin Steve

Autor: Martin Steve, Clive Gifford, Marianne Taylor, Andrew Pinder
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Bambook
Počet stran: 128

„15 piraní denně jedl Ed Stafford při své cestě, kterou podnikl v roce 2008 do povodí Amazonky. Ušel přitom 6500 kilometrů.“

Jste připraveni na záplavu čísel a šokující skutečnosti a údaje? Tato kniha vás vezme na dobrodružnou výpravu do historie, do celého světa, do říše zvířat, do vesmíru, a ještě mnohem dál. Každá stránka je plná fascinujících údajů. Můžete své kamarády ohromit nově nabytými znalostmi. Ať už si budete nahodila vybírat ty nejlákavější informace, nebo budete číst každou stránku od začátku do konce, určitě najdete ohromné množství zajímavostí, o kterých jste nevěděli.

Jednou večer, když se můj partner díval na nějaký film v TV, jsem si vzala knihu Svět v číslech a otevřela jsem ji. V tu chvíli přestal partner sledoval film a naštvaně mi odpovídal: „hm“, „dobrý, no“, „ještě něco?!“. A víte proč? Protože jsem mu každou druhou informaci, kterou jsem si v této knize přečetla, musela odrecitovat nahlas. Na každé stránce, ať už jsem otevřela knihu uprostřed nebo na konci, na mne vykouklo něco, co jsem považovala za důležité mu sdělit, aby o tom věděl. Myslím, že je teď rád, že jsem se vrátila k thrillerům. 🙂

Svět v číslech je kniha, která je vytištěna na tvrdším papíře, takže se nemusíte bát, že by se častým listováním znehodnotila. Je to ten typ čtení, u kterého je jedno, kde začnete, jestli budete číst od konce nebo od náhodně otevřené stránky. Co je jisté u tohoto čtiva a co vám můžu slíbit je fakt, že vždy natrefíte aspoň na jednu informaci, která vám vyrazí dech a nebudete si ji chtít nechat pouze pro sebe.

Na stránkách najdete 60 okruhů, ze kterých budete číselné informace získávat. Jako příklady můžu uvést třeba, že se dozvíte některé zajímavé údaje o báječné módě, deštném pralese nebo i strašlivé smrti. Z ní mám tady jeden fakt:

„600 lidí zemře v USA každý rok tak, že spadnou z postele.“

Lehce komické, ale zároveň bizarní. Svět v číslech je naprosto ojedinělý čtenářský zážitek, při kterém se toho dozvíte opravdu dost, aby jste buď pobavili své okolí nebo jej i poučili.

„108 dětí, které se dožily dospělosti, měl perský šáh Fát Alí Šáh. Bylo to 60 chlapců a 48 děvčat.“ 

No, kanec to asi byl, ale živit to a šatit? 🙂 Stačí mi jedno, děkuji. Některé údaje jsou opravdu velice úsměvné, jiné jsou informativního druhu, ale můžu vám slíbit, že žádnou nevynecháte. Věřím tomu, že si přečtete všech 60 okruhů, a pár údajů vám v hlavě zůstane.
A kdyby vám nic v té hlavě nezůstalo a přesto jste se chtěli před známými vytáhnout, klidně si knihu můžete vzít sebou. Je lehká, skladná a z dobrého materiálu, který se hned tak neošoupe.

Co dalšího bych ocenila, tak jsou ilustrace, kterých je poměrně dost a doprovází tak výčet všech číselných údajů. Přiznám se, že kdyby tam nebyly, brala bych to jen jako nějaký seznam, a asi by mne to nezaujalo do té míry, abych o tom napsala. Ovšem, díky těm obrázkům, kdy některé jsou trefné a vtipné, se jedná opravdu o knihu, kterou ráda doporučím jak dětem, tak dospělým.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, kde si knihu Svět v číslech můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Peklo z Araratu – Christopher Golden

Autor: Christopher Golden
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 310

„Pevně zavřel oči, vycenil zuby, a najednou jako by přes něj a skrz něj projel úplně jiný vítr. Otřásl se nepříjemným pocitem, nebyla to zima. Připadalo mu, jako by ho namočili do špíny a ta se mu každou chvíli vpíjela hloub a hloub do těla. Naskočila mu z té odpornosti husí kůže, otevřel oči a zoufale hleděl kolem sebe, zatímco se otáčel v postroji. Dole pod ním vyšli z jeskyně lidé a mávali na pilota helikoptéry, aby se přiblížil.“

Puklina, vzniklá při zemětřesení, odhalí ve svahu turecké hory Ararat jeskyni a v ní cosi podivného – prastarou loď pohřbenou v masách zeminy. Mezi odborníky i laickou veřejností vypukne poprask: vážně se vynořila biblická Noemova archa? Tým badatelů, archeologů a dokumentaristů, vyslaný na místo, objeví v jejích útrobách záhadnou zdobenou truhlu… Silná sněhová bouře uvězní všechny vysoko v horách a dávno pohřbené zlo se dává do díla!

Christopher Golden je autor bestsellerů žebříčku New York Ties, oceněný cenou Brama Stokera, autor románů Of Saints and Shadows, The Myth Hunters, The Boys Are Back in Town, Strangewood a Snowblind. Tři ilustrované romány napsal spolu s Mikem Mignolou, z nichž první, Baltimore or The Steadfast Tin Soldier and The Vampire (česky Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr), se stal odrazovým můstkem pro řadu komiksů Baltimore, oceněnou Eisnerovou cenou. Coby redaktor pracoval na krátkých souborech povídek jako The New Dead, The Monster´s Corner a Dark Duets a sám je také tvůrcem a spolutvůrcem komiksů, videoher a scénářů. Je znám i coby autor románů, komiksů a videoher ze světů Buffy, přemožitelka upírů, Hellboy, Angel a X-men.
Golden se narodil a vyrostl v Massachusetts a se svou rodinou tam žije i nyní. Jeho romány vyšly minimálně ve čtrnácti jazycích po celém světě.

Peklo z Araratu mi leželo již nějakou dobu na „recenzní“ poličce. Stále jsem se nemohla dokopat k tomu, abych po ní sáhla. Teď na ni přišla řada a já jsem nadšená, co autor vymyslel za příběh a hlavně jak mi jej podal, protože ještě nějakou dobu nepůjdu sama v noci na záchod. A já moc ráda bojím! 🙂

Jednoho dne dojde na biblické hoře Ararat k sesuvu půdy, zemětřesení a objeví se puklina v ní. Na místo se vydává Meryam a Adam, kteří mají nejen partnerský vztah, ale také pracovní. Hledají senzace, o kterých pak píší knihy a točí dokumenty. Vydají se na Ararat, aby mohli puklinu prozkoumat, co se v ní nachází. Ale to, co najdou, by nečekal nikdo z nich. Rozbíhá se rozsáhlé pátrání, analyzují se archeologické vzorky, celý tým kolem Meryam a Adama pracuje na sto procent do chvíle, kdy se začnou dít neskutečné, hrozivé a zlé činy. Může za to ta věc, která byla nalezena v bedně? Zdravý rozum je proti tomu, ale…

1) Nečtěte tuto knihu v noci, pokud jste bojácní!
2) Nečtěte tuto knihu kdykoliv, pokud věříte v čerty a ďábly!
Toto jsou dvě zásadní pravidla, kterých byste se měli držet.

Jakmile se pustíte do čtení této knihy, buďte si jisti, že vám bude běhat mráz po zádech. Ze začátku jsem si užívala biblický příběh, kdy dva hledači „pokladů“ našli velmi starou, dřevěnou loď ve skále, která pukla. Jenže s postupem stránek jsem začala chápat, že to nebude jen tak. Komunita kolem Meryam a Adama je malá, pracuje s nimi jen pár lidí a o to bylo objevení zla mnohem horší a krutější. A nepomohl jim ani kněz v jejich skupině!
Nemůžu hodnotit charaktery hrdinů, protože je zlo ovládalo všemi směry, takže tohoto se zdržím, za to ale musím vyzdvihnout talent autora mi nahnat strach pouhými slovy. Myslela jsem, že Stephen King je jediný, u koho se kdy budu bát, další ostatní pokusy byly chabé, ale Christopher Golden mi ukázal, že zdatně panu Kingovi dokáže sekundovat. Měla jsem regulérní strach. Viděla jsem v tmavé chodbičce při cestě na záchod to, co jsem tam rozhodně vidět nechtěla a jak se mi najednou postavily všechny chloupky na těle, ten pocit… Musím si dát aspoň deset romantických knih, než začnu opět „normálně“ žít. 🙂

„Hlasy dole křičely na Adama, aby couvl. Někdo něco volal naléhavou turečtinou, ale to už se tam hnal i Walker. Opíral se rukou o stěnu a bral schody po dvou, celá konstrukce se pod jeho botami otřásala. Otec Cornelius si dal načas, ale i když byl starý, nepotřeboval ničí pomoc. Řekl „povyk“, ale ať se tam dělo cokoli, bylo to sakra víc.“

Četla jsem recenzi, zatím tedy jen jednu, kdy autorka píše, jak na ni atmosféra nezapůsobila. Že ji příběh přišel bez emocí. Já tedy s tímto nesouhlasím. Právě ta syrovost, která z knihy dýchá, mi dodala skvělou půdu pro to, abych si celý děj užila. Dle mého názoru, kdyby se autor snažil do příběhu dát nějaké „lidštější“ emoce, už by to nebyl horor, ale spíše (jak by řekl můj tatínek) fantasmagorie postavena na biblických „pověstech“.

Peklo z Araratu se mi opravdu líbilo, mám ráda, kdy se v knihách objeví některé věci z minulosti, které se údajně staly a na tom stojí celý příběh. Příběhy, které obestírá tajemno. Je pravdou, že konec knihy je docela šílený, ale to mi jen přililo pomyslný olej do ohně, protože je to bláznivé a konala se pro mne třešnička na dortu.

Nepůjdu s davem, a budu hodnotit knihu kladně. Četla se dobře, za dva večery přečteno, děj byl plynulý, místy dokonce strhující, že jsem měla problém knihu odložit. Navíc má bujná představivost jela na plné obrátky a skvěle jsem si dokázala představit prostředí, kde se vše odehrávalo a ta věc z bedny pro mne získala reálné obrysy. Tak reálné, že jsem ji viděla u nás na chodbě a vůbec se mi to nelíbí! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Peklo z Araratu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Strašidýlko Stráša – Alena Mornštajnová

Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2018
Počet stran: 64
Ilustrace: Galina Miklínová

„Byli s tatínkem doma sami, protože maminka odjela na třídenní školení Bílých paní do Krumlova. Chtěla se zdokonalit ve zjevování a v prochází kamennou zdí a krumlovská Bílá paní měla v tomto oboru skvělou pověst a dlouholeté zkušenosti. Tatínek Bezhlavý rytíř seděl za stolem a měl plné ruce práce s promazáváním brnění. Ve vlhkém počasí mu rezivěly šrouby a brnění ošklivě skřípalo.“

Představte si malé strašidlo. A teď si představte, že tohle malé strašidlo se všeho bojí. Tmy, zvuků, zkrátka všeho. A tak mu nikdo neřekne jinak než Stráša. Přečtěte si, jak se malý Stráša skamarádí s klukem Matějem a co všechno spolu zažijí.

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na cenu Česká kniha 2014. Její druhý román Hotýlek vyšel v roce 2015. V roce 2017 vydala zatím poslední román pro dospělé Hana.

Galina Miklínová v letech 1984-1988 vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užitá grafika, a v letech 1991-1997 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér filmové a televizní grafiky u prof. Miloslava Jágra a prof. Jiřího Barty. V roce 1995 studovala animovaný film na Humberside University ve Velké Británii. Zabývá se jak filmovou tvorbou, tak knižními ilustracemi.

Kniha Strašidýlko Stráša je dalším kouskem, který jste mohli objevit v Knihozemi. Autorka mi je známá díky svým románům pro dospělé, proto jsem se s chutí pustila do této dětské knihy, abych si ověřila, jak se s tím popere. Musím konstatovat, že paní Mornštajnová má pod čepicí a vymyslela příběh, který děti upoutá, pobaví a rozveselí.

Strašidýlko Stráša je velmi malý, ale také bojácný. Bojí se dokonce i svého jména. Stráša je totiž jen přezdívka, která mu už zůstala. Ve chvíli, kdy zaslechl totiž své pravé jméno, utíkal se schovat do dřevěné krabice. Tak moc se bál. Jméno vám nepovím, to se ukrývá v knížce a pokud jej budete chtít znát, musíte si tento příběh o Strášovi, jeho kamarádech a ztracené kočce Louise přečíst.

Knížka je určena všem čtenářům od šesti let. Výhodou jistě je, že text příběhu není na celých stránkách, ale vždy jen ve vrchní části. Pod ním se skrývají ilustrace, které si vzala na starost paní Galina Miklínová. Na některých stránkách je ilustrací více, přesněji jsou tam obrázky hlavních hrdinů, jinde je jen hradní opevnění. Ale i když těch obrázků není mnoho, přesto máte dokonalý pocit, že listujete v pohádkové knize. Působí to přesně tak, jak má.

„Hrad, ve kterém bydlel Stráša s maminkou, tatínkem a rodinou pana kastelána, stál na kopci za městem. Z hradní věže bylo vidět na kilometry daleko, jenže malý kluk – i když je to kluk strašidlo – nepotřebuje výhled do okolí, ale kamarády.
A tak Stráša sedával na schodech kamenné kašny a smutně se díval, jak hradem prochází výletníci a školní výpravy, poslouchal, jak si děti povídají, pokřikují na sebe a hrají si, a moc si přál taky chodit do člověčí školy a mít spoustu kamarádů.“

Líbí se mi, že autorka touto knihou mi ukázala, že umí psát nejen pro dospělé, ale také pro děti tak, aby jim příběh něco dal. Aby si prožili detektivní pátrání, něco málo se naučili a aby jim bylo lehce na duši.

Při celém vyprávění jsem byla napnutá jak to všechno dopadne, a i když v určitých chvílích dala autorka spoustu indicií k tomu, aby byl příběh jednoduchý a předvídatelný, dokážu si představit, jak mladší čtenáři jsou spolu s hlavními hrdiny detektivy a vymýšlejí různé hypotézy, kde ta kočka vlastně je.

Paní Mornštajnová umí pracovat skvěle se slovy a její vyprávění je jedna velká pohádka. Věřím, že tento příběh pochopí opravdu každý čtenář, který se začte, a ti, kteří budou číst poctivě si z toho vezmou i ponaučení.

Doufám, že tohle není autorčina poslední dětská kniha a rozhodne se napsat další pohádku. Její vyprávění, nejen v knihách pro děti, je úchvatné a proto si přeji, aby se pustila do dalšího díla.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Strašidýlko Stráša můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Vita nostra – Sergej a Marina Djačenko

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 438

„Kolem poledne dostanou najíst. Ale čas se vleče a ve višních, které se lesknou jako nalakované, se odráží slunce. A také Sašina tvář. Pořád žádný oběd… a přitom už je tu další, nový den. Kdepak den! Uplynul dokonce celý týden, i když je to pořád tentýž den, který se vleče a vleče… Čas je zavázaný na mašličku.“

Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach.
Stejně jako z muže v černých brýlích, který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?

Sergej a Marina Djačenko jsou manželé, kteří patří k nejznámějším současným ruskojazyčným autorů fantasy literatury. Jsou autory více jak 26 románů a jejich knihy vycházejí v desetitisícových nákladech a podle jejich scénářů byla natočena řada filmů. Román Vita nostra z roku 2007 je kritikou i čtenáři považován za jedno z nejlepších děl spisovatelské dvojice. Kniha, která nepřestává ohromovat svou nápaditostí a obsahovou pestrostí, byla přeložena do řady jazyků. Na Euroconu v roce 2005 dostali manželé Djačenkovi cenu pro nejlepší evropské spisovatele fantasy literatury.

Když jsem viděla obálku, přečetla si, že se jedná o „krásnou, bizarní a šokující“ fantasy knihu, neviděla jsem důvod, proč váhat. Navíc Olga Zakis je pro mne jednou z nejlepších, takže Vita nostra nesměla chybět v mé knihovničce. Po přečtení mám takový zvláštní pocit…

Alexandra Samochinová žije jen se svou maminkou a jednoho léta odjedou na společnou dovolenou k moři. Ovšem Saša v tu chvíli nemá ani tušení, jak ji těchto pár dní změní celý její život. Při procházkách na pláž a zpátky na ubytování, potkává pořád nějaká chlapa. Tmavé sluneční brýle na očích, ale Saša ví, že se kouká v celém davu vždy jen a jen na ni.
Pak ji osloví…
A dojde k něčemu zvláštnímu. Sašu ani nenapadne ignorovat jeho přání, jeho příkazy. Chodí se koupat přesně ve čtyři ráno do moře. Ani o minutu později, ani dříve. Nesmí zaspat! Nesmí vynechat. Nikdy!
Při příjezdu domů se onen muž opět objeví v její blízkosti a Sašu ani nenapadne protestovat, když ji přikáže, aby chodila v pět ráno běhat. V dešti, větru, v zimě, na sněhu i ledu… Neodmítá! Běhá!
Muž ji poté pogratuluje, byla přijata na Vysokou školu speciálních technologii v Torpě.
I když Saša chtěla na jinou vysokou, nenapadne ji odporovat. Splní vše do puntíku, i přesto, že má lehké pochybnosti. Ale ví, že nesmí couvnout. Musí udělat vše, co on po ni žádá.
A tak se ocitne ve škole, kde neví, o co jde, co bude studovat, proč tam je… Jen postupem času zjišťuje, že všichni prváci jsou tam nedobrovolně, že někteří lidé, které potkávala na chodbách už tam nejsou a že se z ní stává… Co vlastně?

Myslím si, že můj kostrbatý popis toho, co vás v příběhu čeká, naprosto odpovídá mému pocitu z celé knihy. Vita nostra je perfektní dílo, kdy autoři si umí hrát nejen se slovy, ale hlavně s vaší myslí. Když už jsem měla dojem, že začínám chápat širší souvislosti a konečně pochopím, o co doopravdy jde, byla jsem ihned vyvedena z omylu. Pořád tápu, protože se na to dívám ze špatného úhlu pohledu. Ale který je ten správný?

„Nový skok. Saša ještě nikdy nedělala úlohy mimo jejich posloupnost, ale vnitřní mechanismus, jehož byla její osobnost součástí, se již rozehřál a rozjel se na plné obrátky, přiživován zarputilsotí a  nenávistí vůči Portnovovi. Tak on se jí chce vysmívat? Však se ještě uvidí, kdo se komu bude smát!“

Saša jako hlavní hrdinka mě bavila. Jasně, byla to šprtka, ale správným způsobem. Byla bojácná, ale ne moc. Byla odvážná, ale v rámci mezí. Přišla mi, že se s každým rokem, který v příběhu uplynul, stávala novou dívkou, jenž mě bavila víc a víc. Její kamarádi ze školy, jako byl třeba Kosťa nebo Oxana či Líza, dostávali prostoru dost, ale k těm jsem si žádný vztah nedokázala vytvořit, protože mne zajímal jen osud Alexandry. Nikoho jiného. Jako bych měla klapky na očích.
A musím zmínit i jejich učitele, Portnova. Toho chlapa jsem ze začátku neměla ráda, ale když mi začalo docházet pár věcí, změnil se mi na něj pohled. Pořád to byl pro mne šílenec, ale už bych ho nezavírala někde do svěrací kazajky. 🙂

Celá kniha nemá kapitoly, je pouze rozdělena na tři části. Vita nostra je psána docela rozvláčným stylem, kdy se autoři věnují nejen prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale také myšlenkám hrdinů a někdy je to trochu pomalejší. Ale neberte to jako výtku. Protože v tom smyslu, jak je celý příběh napsán, to k tomu patří. Ze začátku mi trvalo, než jsem se začetla, ale jen proto, že jsem se musela „naladit“ na notu celého příběhu a chvilku jsem hledala jakousi „přemýšlivou“ náladu, abych uměla držet krok.

Tato kniha je určena čtenářům od čtrnácti let, ale já bych to možná ještě lehce specifikovala a doporučila to těm knihomolům, kteří máji rádi přemýšlivé, téměř nadpozemské knihy. Kteří se nebudou pozastavovat nad maličkostmi a nechají se strhnout příběhem. Je to pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od našeho pozemského světa a jejich fantazie je připravena na vše nereálné, co je může čekat.

Já osobně mám po přečtení pocit, že už nic nebude stejné, protože to, co vidím, tak jistě vidím špatně. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz, kde si knihu Vita nostra můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan