Daramegan

Autor: Markéta Hejkalová
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Hejkal
Počet stran: 376

Je pondělí odpoledne, začátek léta, začátek dvacátého století. Děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí. Holčička Lina se později vdá za Reinharda Heydricha a z malého Karlíčka vyroste obávaný komunistický prokurátor. A na další dvě holčičky, Terezku a Johanku, čeká obyčejný život: lásky, manželství, děti, radosti, zrady… a smrt, po níž vše začíná jakoby znovu. Román plyne řekou času a v jejích dravých vírech se točí osudy lidí, rodů a generací. Odehrává se v několika zemích, vystupují v něm skutečné i fiktivní postavy a jejich životy se nečekaně prolínají. Dobro a zlo bojují o duši hrdinů nejen ve vypjatých okamžicích vzdoru proti násilí a totalitám, ale i ve všedních dnech. Týden delší než století končí, je neděle odpoledne, začátek léta a začátek jednadvacátého století, děti si hrají u rybníka a jedno z nich se málem utopí.

Markéta Hejkalová napsala osm románů o ženách, které se ztrácejí v cizích zemích a někdy i ve vlastním životě. Kdo je viníkem jejich bloudění? Muži kolem nich, neviditelné ruce za scénou světové politiky, nebo ony samy? Odpověď přinášejí knihy Rudé paprsky severního slunce, Andělé dne a noci, Kouzelník z Pekingu, Důkazy jejího života a další.
Kromě psaní Markéta Hejkalová také překládá z finštiny (hlavně Miku Waltariho a Arta Paasilinnu), pořádá Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, vede překladatelský seminář na Masarykově univerzitě v Brně a je místopředsedkyně Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny, albánštiny a srbštiny. Rudé paprsky severního slunce vyšly též jako audiokniha.

Dobro a zlo, dva ptáčci, kteří rozdávají tuto moc, jak se jim zlíbí. Zní to jako začátek nějaké pohádky, ale když se začtete a zjistíte, co všechno se v té době dělo, řeknete si, že to není pohádka, že je to možná skutečnost a navíc o tom rozhodují ptáčci…

Kniha se odehrává v časovém období od roku 1902 až po rok 2017 v několika evropských zemích. Tudíž se v ní objevuje spousta postav, reálných i fiktivních. Na začátku se seznámíme s několika důležitými postavami, které nás budou provázet skoro celou knihu. Božena Číšková, dcera velkostatkáře, Dragan Vojanovič vyřizující tajné úkoly pro svou vládu, Panímáma Masopustová s dcerou Terezkou a synem Lojzíkem, paní Elingová a její dcera Johanka, paní von Osten a dcera Lina a finská spisovatelka Anni Swan s rodinou. někteří jsou společní známí, někteří se postupně spojí ve svazku manželském. Jejich životy se prolínají a někdy je to hodně zmatené. Každopádně prožívají problémy své doby, prvně rodiče, pak jejich děti a jejich děti. Nakonec je tam tolik postav, že jsem se musela vracet, abych věděla kdo je kdo. Po dvou třetinách knihy jsem už byla úplně mimo a začínalo mi to hodně vadit.

„Musíme nejen kultivovat obecný vkus, ale také burcovat veřejné mínění“, skončila šedovlasá paní a znovu se ozval vlažný potlesk. Mladík vedle Boženy zvedl ruku a vstal. „Kultivovat obecný vkus a burcovat veřejné mínění nesmíme, sociální témata nemají v literatuře co dělat a kontakty se zahraničními kolegy ať udržuje ten, kdo na to má čas a peníze. Literatura je duch, ne hmota“, řekl a posadil se.“

Kapitoly jsou vždy nadepsané dnem a rokem. Takže, co víte vždy jistě, je časový údaj, pokud se ovšem nevyznáte moc dobře v historii a nepoznáte to z různých politických událostí, které jsou v knize popisovány. I když v každém roce, o kterém je zde řeč, se neobjevují všechny postavy, ale vždy jen některé, stačí to, aby jste věděli, co se s nimi děje.
Tohle se mi naopak zase líbilo, i když se se třeba potkala s Linou až po několika letech, věděla jsem, co s ní je. Takto je to napsané na jedničku.
A hlavní děj – vývoj dění ve dvacátém století – je plynulý, a přesto, že o něm pokaždé vypráví jiná rodina, budete mít dokonalou představu, jaké to bylo a co se dělo.

Knihu doporučím lidem, kteří mají rádi historii a vznik našeho státu od počátku a rádi si to přečtou i v románu, ne jen v literatuře faktu. Ale také ji doporučím těm čtenářům, kteří mají rádi složitější knihy a příliš neholdují oddechovkám.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji autorce za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Kelly Oram
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2018
Počet stran: 376

Konec jednoho příběhu často znamená začátek jiného…
Filmová hvězda Brian Oliver a jeho Popelka Ellamara Rodriguezová našli lásku i mimo digitální svět. Ztráta anonymity jim však přináší další překážky, které musí oblíbený pár Hollywoodu překonat. Stres z Brianovy slávu a tlak vyvíjený na jejich nový vztah je pomalu ničí a slavný pár se začíná bát, zda si navzdory všemu dokáže svou lásku udržet, nebo jestli se šťastné konce nalézají jen v pohádkách…

Kelly Oram studovala na univerzitě zpěv. Miluje baseball a svůj první román napsala v patnácti letech – jednalo se o příběh o její oblíbené hudební skupině Backstreet Boys, za což si ji její rodina a přátelé dosud dobírají. Je autorkou young adult romantických dvojdílných sérií V is for Virgin a Cinder & Ella, paranormální tetralogie Supernaturals, sci-fi trilogie Jamie Baker a dalších románů. Zbožňuje čtení, hodně toho namluví a polevy na dorty jí po lžících. S manželem, čtyřmi dětmi a kocourem jménem Pan Darcy žije na předměstí Phoenixu v Arizoně.

Jedním slovem „sladké“. Ale nemyslím přeslazené. Krásný, romantický, zamilovaný příběh plný lásky, citů, náklonnosti a respektu k druhému člověku. Za mě spisovatelka popsala dokonalou lásku, i když má nedokonalosti, ať už je to Brianova sláva a její špatná stránka nebo Ellin zdravotní stav a následná psychická újma. Opět jsem knihu přečetla jedním dechem.

Ella dále bojuje se svým postižením, otcem a jeho rodinou, teď už i nově nabytou slávou. Vše ale není tak zlé, jak to na první pohled vypadá. Sláva ji nakonec přinese to nejdůležitější, co Ella ve svém životě potřebuje. Místy měla stále myšky. Vytáčela mě, že se neustále vymlouvá na své postižení a jizvy, i když se ji její nejbližší a hlavně Brian snaží pomoct a docílit toho, aby si myslela přesný opak. Zůstává bojovnicí a v druhém díle ukazuje, že je velmi chytrá a sebevědomá, ovšem jak jde o jizvy, jako by se z ní stal uzlíček nervů bez špetky důvěry v sebe sama. Ale i tak jsem ji nepřestala mít ráda a fandila jsem ji.

Co víc napsat k Brianovi než WOW. Takového přítele by chtěla každá. Krsáný, chytrý se smyslem pro humor, bohatý a milující nehynoucí láskou. Ve Šťastně až navěky ukáže Elle, co je opravdu láska a jak vypadá plná podpora a opora milující osoby. Je dokonalý princ, jeho špatné stránky autorka popsala velice vtipně, takže ho budete milovat se vším všudy. Navíc mne velmi potěšilo, že jsem si mohla znovu připomenout větu: „Řekni auto“. 🙂

To, jak Brian trucuje, když není po jeho a Ellino sebevědomí, kterým ho umí uzemnit během dvou vět, jsem zbožňovala. I přesto, že si nedokážu představit její život a to, čím si lidé v takové situaci musí projít, povahy postav do sebe zapadaly jako puzzle. Sice děj nemá žádné pořádné zápletky ani zvraty, napětí ani akci, přesto jsem si tak nějak v duchu přála, aby příběh neměl konce a já mohla dál žít v pohádce….

Každá z nás někdy potřebuje snít a tahle kniha, společně s prvním dílem, je pro toto snění tou nejvhodnější předlohou. Kouzelná pohádka.
A já se budu opakovat jako v recenzi na první díl. Šťastně až navěky je kniha napsána nanejvýš čtivým způsobem, je zábavná, vtipná, potrhlá. Je to naprosto sladká oddechovka, kterou jsem si užila na plné čáře.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji nakladatelství Baronet za recenzní výtisk a knihu si můžete koupit přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Autor: Christine Féret-Fleury
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2018
Počet stran: 189

Poetický příběh o kouzelné moci knih
Juliette knihy zbožňuje a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Se zaujetím také pozoruje lidi kolem, čtenáře v pařížském metru. Osudy na papíře jsou tak poutavé, zatímco její dny plynou v šedivém oparu! Jednou ráno se rozhodne udělat alespoň malý krok – vydá se do kanceláře jinou ulicí. A její život se navždycky změní. Mladá žena začne psát svůj vlastní příběh…

Christine Féret-Fleury pracovala jako editorka v nakladatelství, v polovině devadesátých let publikovala svou prvotinu pro mládež a v roce 1999 první knihu pro dospělé Les vagues sont douces comme des tigres (Vlny jsou něžné jako tygři), za niž získala literární cenu Antigone. Od roku 2001 je spisovatelkou na volné noze a má na kontě několik desítek titulů. Sama velmi ráda čte, vášnivě si vychutnává různorodá díla všech možných žánrů.

Příběh v této knize není nespoutaný, děsivý, zamilovaný. Je naopak klidný, pomalu se rozvíjející, svým způsobem také uklidňující. Nikam Vás nepožene, prostě a jednoduše zastaví čas kolem vás a hodí do pohody.

Hlavní hrdinka Juliette je dívka, co miluje knihy. Žije stereotypní život jako většina z nás. Jednoho dne z něj vybočí a potká muže jménem Soliman, který ji přesvědčí, aby se stala součástí knihotoče. Díky tomu se ji začne měnit život. Je klidná, rozvážná a já bych řekla, že trochu nudná. Nemohla jsem ji přijít na chuť. Nakonec jsem musela obdivovat její sílu změnit svůj život a vrhnout se do dobrodružství, které ji čekalo…

Dívka, která četla v metru je velmi poklidná kniha, kterou ale bez pocitu provinění odložíte a zase začnete číst, až budete mít chuť. Mám ráda napětí a strhující děj, nebo zápletku, která mě bude lákat k tomu, abych četla dál a dál, ale v této knize mi chybělo aspoň něco z toho. Měla jsem problém se začíst, ovšem jedno se příběhu musí nechat. Jakmile jsem se totiž do děje dostala, byla jsem velmi překvapená tím, co čtu. Zklidnila mé rozjitřené emoce, které jsem měla ze všech předešlých knih a příběhů a mi to nevadilo! U čtení jsem se podivným způsobem uklidnila. Ukolébala mě do melancholické a poklidné atmosféry.

Autorka si umí pohrát se slovy, situace a pocity hlavní hrdiny přirovnávala k jiným příběhům, což mě místy pobavilo. Je pravdou, že některé barvité popisy mi přišly zbytečné, ale myslím si, že právě tohle je autorčin „podpis“.

Tuto knihu doporučím všem čtenářům, kteří si chtějí „zabrzdit“ svůj život a zpomalit čas. Těm čtenářům, možná můžu říci snílkům, jenž se rádi nechají unášet na hladině příběhu a jen rozjímat nad tím, co se kde děje, ovšem bez sebemenší jejich účasti.
A myslím si, že by bylo fajn mít po ruce připojení k internetu, protože autorka se opravdu ráda vyžívá v přirovnání některých situací k různým knihám a nejednou jsem si vyhledala knihu, kterou zmiňovala právě proto, abych pochopila proč ona a proč teď.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za recenzní výtisk a knihu si můžete objednat přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan