Autor: Jamie Fewery
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 329
„Promiň, že jdu později, Es,“ zašeptal, když usedli, přičemž z pohledu ostatních vypadali jako ženich a nevěsta na svatební hostině. „Zní to směšně, ale já netušil, co si mám vzít na sebe.“
„Vždyť máš jen tři košile.“
„No právě. Nevěděl jsem, kterou z těch tří si mám obléct.“
V předvečer 10. výročí seznámení překvapí Esme Toma neobvyklým nápadem. Kromě romantické atmosféry vyvolané společnými fotkami, oblíbenou hudbou a jídlem na něj čeká i hra „24 vzpomínek“. Tvoří ji kartičky s hodinami, kam má doplnit 24 nejdůležitějších okamžiků jejich vztahu.
Zvolí Tom první setkání? Okamžik, kdy zjistil, že je to láska? Východ slunce po první společné noci? Nepovedený výlet? První hádku? Nebo chvíli, kdy lhal? Moment, kdy neřekl, kde byl? Má-li být k tomu, koho miluje, úplně upřímný, musí vybírat popravdě. Ale v tom případě by hra, která měla být zábavou, nemusela být vůbec zábavná.
Kniha 24 vzpomínek na vás bude působit jako romantický příběh. Hlavně díky své obálce. Ale ono to tak úplně romantické čtení není. Napsal ji autor, muž, který je nejen spisovatel, ale také novinář a textař, a troufám si tvrdit, že spoustu svých zvyků dal do psaní této knihy. Sice má kniha růžový přebal, ale je vyprávěna mužem, který si vyzkouší to, jaká láska může být, milující i ubíjející.
Vypravěčem je Tom. Mladý muž, který žije se svou partnerkou Esme. Jejich soužití není jako z telenovely, jejich životy mají v sobě určité okamžiky, které jejich vztah formují a právě těchto 24 okamžiků objevíte na stránkách.
A nejde jen o společné okamžiky, ale také o to, co se třeba s Tomem dělo v minulosti, jak vzniklo jeho tajemství, jakým způsobem by to mohlo zasáhnout do jeho partnerství s Esme, kdyby ji to prozradil, proto raději mlčí… Ale nemá být vztah založen na upřímnosti a vzájemné důvěře? Není právě ten druhý tím nejlepším kamarádem, kterému řeknete cokoliv, ať je to sebe temnější nebo hrozivé? Tohle všechno v sobě musí Tom vyřešit, a přitom pořád mlžit a lhát a neříkat pravdu. Jak to s jejich vztahem dopadne, to už si musíte přečíst sami v knize 24 vzpomínek.
Teď něco k hrdinům. Chci se vyjádřit jen k dvěma, což jsou hlavní protagonisté. Tom a Esme.
Začnu Esme, tahle holka mi byla svým způsobem sympatická, ale přišlo mi, že je lehce autistická. Musela mít vše nalinkované, věděla co chce, co nechce, nehodlala měnit názory ani postoje, všechno musela šlapat tak, jak už dopředu chtěla a nedej bůh, aby to bylo jinak. A ty její věčné hry… Ze všeho udělala hru na body. Někdy mě tím vytáčela. Proto píšu, že mi byla „svým způsobem sympatická“, ale za kamarádku bych ji nechtěla, já potřebuju spontánnost a živost a nechci nic mít nalajnované. 🙂
„Byl zoufalý. Ale ani jeden z nich nebyl schopný přiznat, že ten druhý má pravdu. A pak už se ani nesnažil diskutovat a rozhodl se, že bude křičet.
„Zatraceně, Esme! Skončil jsem v kapele, vykašlal jsem se na koncerty. Potřebuju někde sehnat prachy!“ zaječel, vypochodoval z ložnice, ztěžka dopadl na pohovku a vzápětí si uvědomil, že je příliš malá, aby se na ní dalo pohodlně spát. A tak strávil dvě nepříjemné hodiny hledáním způsobu, jak by mohl s Esme uzavřít smír, protože jen pak by se dostal zpátky do postele.“
A teď Tom. Ten kluk je pro mne záhadou. Takový třicetiletý týpek, který zamrznul někde ve dvaceti. A ač se posunul dál, protože se snažil poučit ze svých mladých chyb, nebylo mu to nic platné. Jeho způsob života, to, jak o něm mluvil, jak sám o sobě smýšlel, mi bylo nesympatické, protože jsem z něho cítila co chvíli nějakou nechuť, žádnou radost, žádnou naději. Esme byla jeho pravý opak, s ní byl šťastný, ale bez ní se vracel do své bubliny, ač to bylo třeba jen na pár hodin, co nebyli spolu a ta jeho bublina mě vytáčela. Cca v polovině knihy 24 vzpomínek začnete tušit, jaké tajemství Tom v sobě ukrývá, ale stejně to nepomůže k tomu, abyste jej lépe pochopili a oblíbili si ho.
Ač mě kniha nijak zvlášť neoslovila, vadilo mi že kapitoly byly na přeskáčku v čase, takže jsem se lehce ztrácela, kde se právě nacházím, při jejím čtení jsem ze sebe nedokázala vykřesat žádné emoce, tak přesto se autorovi musí nechat jedno. Dokázal 24 vzpomínek napsat tak nějak hezky, čistě, bez příkras, bez zbytečností, že i když mne děj nevtáhl do sebe, chtěla jsem příběh dočíst. Ani jednou mne nenapadlo, že bych knihu odložila.
Nechtěla jsem znát Tomovo tajemství, nechtěla jsem vědět, jak jejich vztah s Esme dopadne, ale stejně jsem nechtěla přestat číst, protože autorův styl mne svým způsobem „objímal a poskytoval pohodlí“. Neumím to řádně vysvětlit, snad mne pochopíte. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu 24 vzpomínek můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara