Černé znamení – Sebastien de Castell

Autor: Sebastien de Castell
Rok vydání: 2018
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 354

„Přítomnost dívky v mém věku – a obzvlášť mé ostýchavé chování vůči ní – se pro kočkoveverčáka staly nekonečným zdrojem zábavy. Navrhoval nejrůznější složité namlouvací rituály, které jsem měl Seneiře předvádět, a ujišťoval mě, e je praktikují vyspělé kultury po celém světě. Bylo mi jasné, že si je vymýšlí sám. Když jsem mu připomněl, že už existuje dívka, o kterou mám vážný zájem, upozornil mě na oplátku, že mé naděje, že ještě někdy ve svém takřka nepochybně krátkém životě Nephenii spatřím, jsou velice chabé, až nulové.“

Kellen opustil lid Jan´Tepu a v šestnácti letech se stal psancem. Teď se musí víc než kdy jindy spoléhat na svůj důvtip, aby přežil v zemi Sedmi písků. Chybí mu domov, rodina a Nephenie, kterou nepřestal milovat. Pak se ale potká se Seneirou, dívkou se zavázanýma očima ukrývající velké tajemství. Společně s Ferius se rozhodnou pomoct, jenže v sázce je víc, než oba tuší. Moc černého stínu sílí a Kellen má podezření, že za vším stojí jeho vlastní lid.

Sebastien de Castell sotva stačil dokončit studium archeologie, když začal pracovat na svých prvních vykopávkách. O čtyři hodiny později zjistil, jak moc vlastně archeologii nenávidí, a zvolil raději kariéru horlivého hudebníka, ombudsmana, interakčního designéra, choreografa bojových scén, učitele, projektového manažera, herce a tvůrce strategie produktů. Jeho jedinou obranou proti nařčení z bezbřehého diletantismu je, že ty to věci dělá opravdu rád a každý z těchto oborů hraje tak či onak určitou roli při jeho psaní. Pevně se brání tomu, aby byl nazýván renesančním mužem, v naději, že ho za takového označí i další lidé.
Na svém kontě má fantasy sérii pro dospělé The Greatcoats, která byla nominována na cenu pro nejlepší fantasy v Goodreads, dostala cenu Gemmell Morningstar za nejlepší prvotinu. The French Prix Imaginales za nejlepší cizojazyčnou práci a cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele.
Žije v kanadském Vancouveru se svou krásnou ženou a dvěma agresivními kočkami.

Marně přemýšlím, jak napsat na tuto knihu smysluplnou recenzi. Nechci, aby celý článek vyzněl jako „achování“ nějaké puberťačky, ale mám pocit, že k tomu jistojistě směřuji. On je totiž druhý díl mnohem lepší než první a už u prvního jsem byla u vytržení (recenze na první díl Divotvůrce). Tudíž zákonitě musím být doslova a do písmene mimo i teď. Představte si situaci, kdy dočtu poslední slovo, potom vyskočím metr do vzduchu, zavýsknu „eeej“ a k tomu tlesknu. Takto přesně jsem se cítila. Perfektní kniha!

Obzvlášť se mi líbilo, že byl viditelný růst samotného Kellena. Z bojácného, opatrného kluka se stává muž, který nejen, že má vlastní názor, ale nebojí se jej říct otevřeně a nahlas. Z ustrašeného chlapce se z něj pomalu a jistě stává chlap. Jasně, pořád to není ideální, ale jeho role roste s každou stránkou a je mi čím dál tím víc sympatičtější – pokud to vůbec ještě jde.
Navíc kočkoveverčák jede dál na plné pecky a jeho vtip a šarm je stále ubíjející a okouzlující. Naprosto si mě podmanil.

Zdá se mi, že v tomto díle se autor snažil dát do příběhu i trochu té romantické dějové linky, ale nic v žádném případě nepřeháněl. Drží se svého standartu, na který jsem zvyklá od jedničky a pouze v určitých náznacích tam „vrazil“ trochu romantiky. Teď si přijde na své kdokoliv, kdo se do čtení pustí.


„Cestou do postele jsem zašel do koupelny opláchnout si obličej. Z nějakého důvodu se mi točila hlava, takže jen zvolna jsem si uvědomoval, že zírám na kapky vody, které pomalu stékaly po stranách umyvadla. Kapičky se spojovaly dohromady, vytvářely různé obrazce a pak se zase rozdělovaly. pohled na ně byl zvláštně podmanivý a jak další a další kapičky splývaly, zjistil jsem, že od nich nedokážu odvrátit oči. V tu chvíli jsem si uvědomil, co se vlastně děje.“

Po přečtení prvního dílu jsem měla jisté očekávání a musím říct, že Černé znamení jej předčilo. Opět byl příběh plný napětí, akcí a dějových zvratů, a samozřejmě nechyběly vtipné scénky a hlášky, o které se postarali snad všichni hrdinové a k té sérii to patří.

A uznávám, že tato série je překvapivá ve všech směrech. Pokud hledáte čtení, které bude napínavé, ale nechcete mít ani náznak toho, jak se to bude vyvíjet, tohle je to pravé. Jestli si chcete přečíst něco, co bude vtipné, ale zároveň smutné, tak Černé znamení je trefa do černého. Na mě samotnou padaly všechny emoce v průběhu čtení, jako kapky deště, jednou jsem se smála, jednou se mi chtělo brečet, jednou jsem byla připravena na to, že dostanu infarkt, jindy jsem zase byla vyklidněná a měla pocit, že se nic neděje.

Kapitoly v knize jsou opět příjemně krátké a díky napětí, které by se dalo krájet, vás kniha nutí číst dál. Měla jsem pocit, jako by mi stránky samy ubíhaly před očima a zároveň jsem se obávala konce. Nechtěla jsem, ať to tak rychle čtu, ale bylo to k nezastavení. A teď mi nezbývá nic jiného než čekat na další díl. Na který se tedy opravdu těším. A moc! 🙂

Kniha je určena pro čtenáře od dvanácti let, ale věřím tomu, že se zabaví i starší čtenáři. Takže, jestli si chcete přečíst něco, co má šmrc a grády, co má náboj a jiskru, tajemno a magii, tak určitě doporučuji sérii Divotrůrce.

Hvězdné hodnocení:

Děkuji vydavatelství Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku a koupit si jej můžete přímo tady.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *