Cesta na sever – Virginie Grimaldiová

Autor: Virginie Grimaldiová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2019
Počet stran: 277

„Bolest odešla po špičkách. Člověk si na její přítomnost tak zvykne, že už si ji ani neuvědomuje, stane se nedělitelnou částí nás samých. A pak si jednou všimne, že je pryč a že mu po ní zůstalo pár jizev a všechny hezké vzpomínky.“

Co když máme štěstí, které hledáme, přímo na očích? Sedmatřicetiletá Anna, matka dvou dospívajících dcer, se hroutí pod tíhou práce a nesplacených dluhů. S dcerami se potkává jen při snídani, celé dny a večery tráví v restauraci, kde pracuje jako servírka. Život jí utíká přímo před očima a ona ho pozoruje z bubliny, do níž se uzavřela. Sedmnáctiletá Chloé je velmi citlivá dospívající dívka. I když by ráda odjela do Austrálie, cítí povinnost najít si práci a začít pomáhat matce. Láska, kterou hledá u chlapců, nikdy nevydrží. Vždycky se nějak záhadně promění, jako Popelčin kočár po půlnoci. A pak je tu Lily. Je jí dvanáct, je hrozně chytrá, ale lidi příliš nemusí. Mnohem líp se cítí ve společnosti svého potkana, kterého pojmenovala po svém nepřítomném otci. Hlodavci přece opouštějí loď jako první. Když Anna nečekaně dostane výpověď a vysoké odstupné, má dvě možnosti. Splatit všechny dluhy, najít si novou práci a zůstat ve svojí bezpečné bublině. Nebo naložit dcery do karavanu a vydat se na okružní cestu po Skandinávii.

Virginie Grimaldiová je úspěšná autorka románů, která má na svém kontě tři bestsellery. Kromě úspěšného blogu, který založila v roce 2009, je autorkou povídek a románů. Za novelu La peinture sur la bouche získala v roce 2014 literární cenu Le prix littéraire aufeminin, následovaly romány Le Premier Jour du reste de ma vie (První den zbytku mého života), dosud nejúspěšnější Pochopíš, až budeš velká (česky 2017) a Le Parfum du bonheru est plus fort sous la pluie (V dešti voní štěstí silněji). Virginie žije a tvoří ve francouzském Bordeaux.

Cesta na sever je novinkou z nakladatelství Cosmopolis, paperback s kouzelnou obálkou. Do té jsem se zamilovala na první pohled a už při zkoumání, co na obálce je, mi bylo jasné, že na mne čeká dojemný, milý, něžný příběh, u kterého se zasním, možná si i zapláču. I když jsem slzy tedy neronila a něco mi tak trochu nepasovalo, stejně jsem si užila příjemnou jízdu do Skandinávie.

Celý příběh je vyprávěn ze tří úhlů pohledů. Anna (matka) je prvním , druhým je Chloé (šestnáctiletá dcera) a Lily (dvanáctiletá). Musím hned na začátku konstatovat, že Lily byla úžasně vtipná. Některé její hlášky mne fakt bavily a hlavně teda její příspěvek o prokrastinaci, ten stál za to! 🙂
Chloé byla přemýšlivá a velmi citlivá dívka, ale v některých situacích jako by přišla o rozum a nepřemýšlela nad svými činy. Hlavně tedy co se týkalo chlapců a vztahů mezi nimi. Přece jen, v šestnácti už by mohla něco pochytit… Ale budiž…
No a Anna, zadlužená žena, bez práce a bez jasných vyhlídek do budoucna. Protože se ji všechno hroutí, rozhodne se s dcerami odjet do Skandinávie, aby viděly nejen tamější přírodu, polární záři, ale hlavně aby byly všechny tři spolu a byly jako jedna… Jestli se jim to povede a co všechno se udá na jejich cestě, jakmile jim ji zkříží další karavany a obytné vozy, to se dozvíte přímo v knize Cesta na sever, já vám to neprozradím.

Musím upozornit na to, co se mi velmi líbilo, a to, jakým stylem vypráví hrdinky svůj pohled na společnou cestu. Zatímco Anna ke čtenářům promlouvá normálně, Lily vypráví pohled na jejich cestu a životy formou deníkovým záznamů, a Chloé vypráví své poznatky a emoce pomocí blogových zápisků. Jak Anna, tak Chloé byly takové ty rozumné, které vyprávěly vše s emocemi a s citem. Za to Lily, ta byla ďábel. Některé výroky byly vtipné, že jsem se zasmála od srdce a pěkně nahlas, některé byly tak blbé, že jsem se smála ještě víc. Byla to taková humorná vsuvka, za kterou jsem opravdu ráda. Protože je jinak celý děj velmi citlivý a emocionální a díky Lily mě to nesemlelo.

„Rodiče jsou jako provazolezci. S křehkým balíkem v ruce chodíme po niti napnuté mezi přílišností a nedostatečností. Je třeba být pozorní, a přitom nedopustit, aby si naše dítě myslelo, že je středem světa; je třeba mu dělat radost, ale ne tak, abychom je přesytili; je třeba dávat mu vyváženou potravu, a přitom je o nic nepřipravit; je třeba mu dát důvěru, ale tak, aby si zachovalo skromnost; je třeba ho naučit laskavosti, ale tak, aby s sebou nenechalo mávat; je třeba mu vysvětlovat věci, ale ne se ospravedlňovat; je třeba naučit ho vynakládat úsilí, ale i odpočívat; je třeba naučit ho mít rádo zvířata, ale zároveň mít se před nimi na pozoru; je třeba ho naučit nezávislosti, a přitom být u něho; je třeba být tolerantní, ale ne laxní; je třeba být pevný, ale ne tvrdý; je třeba ptát se ho na jeho názor, ale nenechat ho o všem rozhodovat; je třeba říkat mu pravdu, ale nenarušit jeho nevinnost; je třeba ho milovat, ale nedusit; je třeba ho chránit, ale nevěznit; je třeba mu podat ruku, a zároveň mu dovolit se vzdálit.“

Cesta na sever má ještě jedno velké, nezpochybnitelné plus. To plus se skrývá v popisu prostředí, kde se hlavní hrdinky nacházejí a kudy projíždějí. Autorce se vždy pár větami podařilo přiblížit mi krajinu, která je tak typická pro severské země, že jsem měla všechny možné vodopády, lesy, fjordy doslova před očima. A samozřejmě ve mě probudila ohromnou touhu odjet do těchto zemí, i když zimu teda vůbec nemusím. Ale přežiju tu zimu, pokud uvidím polární záři na vlastní oči! 🙂

Abych mohla dát této knize plný počet, nesměla by tam být taková jedna nesrovnalost, kterou mi prostě hlava nebere. Nebudu se o tom tady rozepisovat, věřím, že spousta čtenářů odhalí, co mě trochu zarazilo a ti, kteří to neodhalí, budou na příběh pět samé ódy, a to je vlastně taky jen dobře.
Bezesporu se autorce podařilo napsat citlivý a dojemný příběh o rodině, která dokáže u čtenářů vyvolat smích i pláč. Postavy jsou více než reálné, některé situace, které se přihodí, ať už hlavním hrdinkám, nebo jejich přátelům z obytných vozů, jsou také v pořádku, reálné a nic tam není přitažené za vlasy. A právě za tu „normálnost“ autorce díky!

Neříkám, že Cesta na sever je něco nového. To rozhodně ne. Myslím si, že takových knih už tu byla hromada, ale pokud si chcete přečíst něco uklidňujícího, něco, co ve vás probudí touhu objevovat severské země, něco, co je napsané s citem a empatií, tak tohle bude správná volba.
Při čtení nespadnete ze židle ani si nebudete okusovat nehty nervozitou (nebo cokoliv jiného, co si okusujete nervozitou 🙂 ), ale budete se bavit, to vám slibuji. Anna, Chloé a Lily jsou tak příjemné ženské, že je budete chtít za sestry a kamarádky, a právě díky nim si tuto cestu, obytným autem až na nejsevernější část světa užijete.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Cesta na sever můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *