Den, kdy jsme se potkali – Roxie Cooperová

Autor: Roxie Cooperová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 400

„Podle mého je rozdíl mezi tím, co potřebujeme a co chceme, a je jen na nás najít to pravé.“

Stephanie a Jamie se poznají na uměleckém kurzu a od prvního setkání je zřejmé, že jsou jako stvořeni jeden pro druhého. Jenomže jsou zadaní a svědomí jim nedovoluje způsobit bolest jejich nejbližším. Rozhodnou se své zamilovanosti vzdorovat a lásce nepodlehnout. Vrátí se ke svým protějškům a následujících deset spolu prožívají každý rok pouze jeden den jako přátelé. Den naplněný štěstím, smíchem a radostí. Mohou ale dva lidé s takto silným spojením zůstat jen přáteli napořád? Příběh o lásce, která může člověka zavést do šedé zóny mezi dobrým a špatným a přinutí ho zpytovat smysl tradičních hodnot a morálky. A také varuje, že na tomto světě nejsme navždycky a občas je lepší rozhodnout se rychle.

Další příběh z edice 7lásky je určen pro všechny ženy, které jsou naladěny na romantickou vlnu. Troufám si tvrdit, že na konci vám i slza ukápne, protože autorka dala do vínku hrdince takový osud, že by se i kámen nad ní ustrnul.
Den, kdy jsme se potkali bylo dojemné, citlivé vyprávění, plné hudby, která mi hraje i teď na pozadí při psaní recenze.

Když si přečtete anotaci, kterou jsem napsala výše, tak zjistíte, že kdybych se pustila do psaní o čem příběh je já, jen bych to kopírovala.
Místo toho se rovnou vrhnu na postavy a hlavně pocity, které kniha Den, kdy jsme se potkali ve mě zanechala.
Začnu Stephanií. Od začátku jsem měla pocit, že je to žena na pravém místě, a ač se spousta věcí dostává na povrch v průběhu celého příběhu, nepozorovala jsem na ni ty chyby, o kterých mluvila třeba se svou terapeutkou Jane. Možná tam byly v náznacích a citlivější duše je budou vnímat, ale mi to nepřišlo nikdy tak okaté, jak by asi mělo. Ale to rozhodně nemění nic na tom, že mi byla jako hrdinka sympatická a přála jsem ji, ať už je sakra fakt jen šťastná.

Jamie, její přítel a vlastně její láska, byl chlap, který měl sice srdce, ale také byl příliš ženský. Možná o mě víte, že mám spíše ráda ty bad boye, ale zvládnu i citlivější muže, ovšem u Jamieho to bylo místy až příliš. Jeho myšlenky, které se v knize objevily, mi místy přišly jako autorčiny a ne z hlavy hlavního hrdiny.
Já vím, byl to umělec, tělem i duší, byl to bohém a také zodpovědný člověk – o tom žádná. Ale někdy… jen někdy… Přesto všechno to ve mě zanechalo trochu zvláštní pocity.

A teď ten jejich vztah – nevztah. To byla jedna z největších pecek v celém příběhu. Den, kdy jsme se potkali se odehrává od roku 2006 do roku 2019. Je až neskutečné, že po většinu celého děje se Jamie a Stephanie vídali pouze jednou do roka, a pak celý rok čekali na to, aby se zase mohli vidět. Může to být klasické přátelství? Tím, že jejich souznění bylo až neskutečné, trpěly jejich rodiny a bylo velmi zajímavé sledovat, jak se s tím všichni poperou.

„Dovolte si být zranitelná, Stephanie,“ pokračuje. „Dovolte si milovat a na oplátku být milována… bezpodmínečně. Jen tak můžete být skutečně šťastná.“

A teď bych ráda napsala, co se mi na knize Den, kdy jsme se potkali fakt líbilo.
1) Použití různých písniček a zařazení do děje. Díky tomu jsem si vytvořila krásný playlist starších popových a rockových písní, které jsem už jako puberťačka poslouchala, a doplňovaly skvěle atmosféru celého příběhu. Také mi bylo příjemné, co těmi texty chtěli hlavní hrdinové sobě říct navzájem. Takový vztah – založený na posílání odkazů na Youtube by se mi líbil. 🙂
2) Rozdělení příběhu na čtyři části, kdy je každá nazvaná nějakou písní a skvěle se dá předpovídat (pokud tu píseň znáte, nebo si poslechnete), o čem to bude.
3) Za každou částí, ještě před samotným příběhem, je malý obrázek… a ten se postupně rozrůstá… a na konci mi docvaklo, co to všechno znamená, to byl skvělý pocit! 🙂

Ve vyprávění se střídal jak Jamie, tak Stephanie, takže jako čtenář jsem měla pocit, že díky tomu jsem v obraze, co se u obou hrdinů děje, jak se mají, co prožívají.
A ještě chci zmínit konec, nebudu vám samozřejmě psát, jak to dopadne, taková já nejsem, ale musím říct, že tam autorka hodně tlačila na citovou a emoční pilu. Ono se to asi nabízelo, v průběhu celého vyprávění totiž poznáte nejen hrdiny, ale také jejich rodiny a příbuzné, ale přesto si myslím, že tohle by si nezasloužil ani můj nejhorší nepřítel.

Takže, drahé čtenářky, pokud si chcete přečíst romantiku s velkým R, která má opravdu co nabídnout, není plytká, obyčejná, a nebojíte se pláče či nespravedlnosti v našich životních osudech, rozhodně se podívejte po knize Den, kdy jsme se potkali. Věřím, že se bude líbit.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Den, kdy jsme se potkali můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *