Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2021
Počet stran: 241
„Člověk vždycky najde něco, za co může bejt vděčnej, ať už je v sebehorší situaci, a když jsem se vracela trajektem, byla jsem vděčná, že jsem aspoň nic nesbalila; takhle jsem to zase nemusela vybalovat. A byla jsem taky ráda, že jsem to neřekla Seleně. Chystala jsem se k tomu, ale nakonec jsem dostala strach, že by to tajemství neunesla a řekla by to nějaký svý kamarádce a oklikou by se to mohlo dostat k Joeovi.“
Dolores Claiborneová žije na vesnici na malém ostrově Little Tall a těžce si vydělává na živobytí jako hospodyně u bohaté Very Donovanové, která tam každoročně jezdí na letní sezónu do svého domu. Přizpůsobivá Dolores si zvyká i na Veřinu panovačnost a obě ženy spolu časem začnou poměrně dobře vycházet. Když stará a nemocná Vera po letech zemře a odkáže veškerý majetek Dolores, vesničané si myslí, že ji Dolores zabila. Ta v poutavé zpovědi na policii vraždu Very odmítá, ale při výslechu vyjdou najevo jiné temné okolnosti z pohnutého života hlavní hrdinky.
Neuvěřitelně poutavý Kingův román, psaný jako monolog životem pronásledované ženy, se tak trochu vymyká ostatní Kingově tvorbě. Obvyklé tajemno tu zastupuje zatmění Slunce, které sehrálo v příběhu významnou roli.
Před čtením knihy Dolores Claiborneová jsem tak nějak tušila, z různých zdrojů (ohlasů), do čeho jdu. Ale už jsem neměla tušení, jak moc mne příběh pohltí, jak mne to bude bavit a budu překvapená, že někdo, jako Stephen King, dokázal napsat příběh z pohledu ženy, který je ohromně čtivý…
Mám pocit, že kdybych začala psát o tom, co všechno vás v románu Dolores Claiborneová čeká, tak se budu chovat naprosto stejně jako ona Dolores v knize, zahájím svůj monolog a popíšu vše, co se stalo, proč a jak, a nějaký Andy, nějaký čtenář, co mi bude něco namítat, mi bude jedno… 🙂 Takže si dám pozor, abych k tomu nesklouzla a jen napíšu, že vyprávění obsahuje téměř vše…
Od manželských nebo pracovních problémů a potyček, až po starosti s dětmi. Dá se klidně říct, že kniha je jistou sondou do duše a oknem do života jedné obyčejné ženy, která se nesnaží o nic jiného, než se starat o svou rodinu, své tři děti, manžela a chodí poctivě do práce. Na 12, někdy 14 hodin, ale ta její obětavost je naprosto okouzlující. Takto popsané to vypadá jako idylka.
Jenže Dolores Claiborneová má v tomto svém životě spoustu problémů, které musí vyřešit, některé po svém, některé s pomocí třeba zatmění slunce, ale musí udělat maximum pro to, aby se mohla sama sobě podívat do očí.
„Když jsem se to odpoledne chystala domů, najednou stála za mnou a řekla, ať chvilku počkám, že se mnou chce mluvit. Srdce mi spadlo až někam do bot.“
U autora jsem zvyklá za tu dobu, co už mám od něj něco načteno (schválně jsem teď šla ke knihovně a je to 39 knih), na docela krátké kapitoly. Nebo tak nějak příjemně delší. Ale to, že kniha nebude mít absolutně žádnou kapitolu, z toho jsem měla strach. Zvlášť když si uvědomím, že autor má mnohdy pomalejší začátek, bála jsem se, že budu mít problémy se začíst.
Ovšem tohle si myslet byla chyba! Už od prvních stránek jsem si zvykla na monolog Dolores Claiborneová, na to, že zde nejsou žádné kapitoly, a hlavně na to, že se mi okamžitě před očima začal odvíjet příběh, který mi povídala jedná postarší dáma.
A jakým způsobem mi ho povídala! Dámy a pánové, byl to úžasný zážitek. Bylo to příjemné čtení, napínavé, dojemné, někdy lehce nechutné (obzvlášť začátek knihy mi nedělal moc dobře), ale hlavně měl autor vše skvěle promyšleno.
Docela jej obdivuju, že něco takového napsal, že jako hlavního hrdinu použil ženu, že ventilovat její pocity a starosti a přitom všechno bylo uvěřitelné a napsáno se skvělou empatií. Klobouk dolů.
Není to nejlepší autorovo dílo, ale rozhodně patří mezi ty lepší. Aspoň pro mě. Takže klidně vzhůru do toho!
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Dolores Claiborneová můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara