Fotografie – Debbie Rixová

Autor: Debbie Rixová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2019
Počet stran: 462

„Ano, to chápu. Ale někdy, Rachael, někdy láska prostě nestačí.“

Itálie, 1958: Rachael je mladá vdova, která po neúspěšném maďarském povstání v roce 1956 nachází spolu se svým otcem azyl v Anglii. Dlouho bojovala o přežití, nevěděla, kde má domov ani komu může důvěřovat, a až když doprovází otce archeologa za prací na prosluněnou Sardinii, nachází místo, kde se cítí v bezpečí. Rachael zde prožívá bezstarostné léto, zapomene na stíny minulosti a zamiluje se. Nepřinese jí však nově nalezené štěstí jenom další zklamání?
Anglie, 2017: Sophie má pohledného manžela, úžasný dům na anglickém venkově a úspěšnou kariéru antropoložky. Když se v důsledku nenaplněné touhy po dítěti začnou v jejím manželství objevovat trhliny, upne se na svoji práci a útěchu hledá i ve vzpomínkách na dětství a na svou milovanou babičku Rachael. Jednoho dne objeví v jejím starém sekretáři fotografii mladého muže a hedvábný náramek. Pustí se do pátrání, které odhalí neobyčejný příběh babiččiny minulosti a tajemství, které má moc změnit jí život…

Dámy, obracím se převážně na čtenářky, protože podle mne dokáží nejvíce ocenit, co tato kniha v sobě ukrývá za příběh – Příběh s velkým P.
Nenápadně se tvářící knížka, která mne delší dobu nechávala chladnou, ale ve chvíli, kdy jsem ji otevřela, věděla jsem, že si mne autorka získala. Už dlouho jsem u žádné knihy nebrečela – konečně to některá prolomila. A byla to Fotografie autorky Debbie Rixové.

Ve vyprávění se střídají dvě hlavní postavy. Babička a vnučka.
Babičkou je v této situaci Rachael, která v roce 1956 utekla se svým otcem z Maďarska, v době povstání, do Rakouska, a poté do Anglie. A právě v Anglii se začíná rozjíždět velkolepý, velmi tragický, ale také naplněný životní příběh Rachael.
Její vnučka, Sophie, žije v Anglii, píše se rok 2016 a později, a její život se s ní nemazlí. Má milujícího manžela, oba mají skvělou a zářnou kariéru, ovšem něco jim ke spokojenosti chybí. Jenže, když se nedaří, začne se zář všeho ostatního ztrácet a stahují se mračna.
Životní příběhy obou žen jsou rozdílné, ale přitom tak stejné. Obě touží po štěstí, po pocitu být milována a mít někoho, koho můžou bezmezně milovat.
Podaří se jim to?

V anotaci knihy je psáno, že fotografie, kterou Sophie nalezne ve starém sekretáři, vyjeví záhadnou minulost její babičky Rachael. Musím se přiznat, že od začátku čtení jsem byla napnutá jako kšandy, kdy dojde k objevení oné fotografie, co na ní bude a co se bude dít.
Čtu a čtu a čtu… A stále nic. Až někdy ke konci knihy se ona pověstná fotografie dostane na světlo boží a autorka vás poté, ve velmi rychlém sledu událostí, prožene celou minulostí Rachael – ale je pravdou, že díky vyprávění, které se střídá, vy, jako čtenáři, už všechno budete vědět, takže čekáte jen na reakce hrdinů a toho, jak se ke všemu postaví.

Fotografie není příběhem, který by byl psán jako mnoho jiných, kdy se na začátku objeví „tajemný předmět“ a vy postupně odkrýváte minulost. Tady spíše ta fotografie tvoří pouze doplněk k tomu, aby byl čtenář uspokojen, že všechno má svůj správný konec a došel klidu v tom, že všichni hrdinové ví pravdu tak, jak byla životním osudem Rachael napsána.

„Odsud musíme odjet co nejdřív. Jakmile budeš v Anglii, zapomeneš. Slibuju. Bolest z lásky netrvá věčně. Já o tom něco vím.“

Ač se kniha Fotografie tváří, jako obsáhlý román, díky autorčinu stylu psaní, díky její schopnosti zaujmout a psát citlivě, s empatií, se do příběhu vžijete a nebudete vůbec vnímat, jestli je kniha tlustá nebo tenká.
Příběh plyne neskutečnou rychlostí a já musím uznat, že jsem s ní chodila všude, kam se jen dalo. Dokonce při vaření mi ležela na lince (mimo všechny nebezpečí – jako jsou omáčky, nože a podobně :-)) a ve volné vteřině jsem musela přečíst aspoň jeden řádek.

Když se pustíte do čtení, připravte se pořádnou emoční jízdu. Autorka neponechala nic náhodě a připravila svým hrdinkám opravdu krušné časy, v některých situacích mi to přišlo až téměř brutálně kruté, hlavně co se týkalo Rachael. Chtělo se mi místy brečet, že to je opravdu nespravedlivé a přemýšlela jsem, co autorce Rachael udělala, že se k ní chová jako samotný ďábel. A ten konec? Uff, nebudu lhát, slza ukápla. Když si uvědomíte, co všechno se v životě Rachael stalo, jak bylo všechno ovlivněno zásahy zvenčí a jak by to mohlo dopadnout kdyby… Když nebudete brečet, rozhodně budete mít aspoň vlhké oči. 🙂

Musím říct, že Fotografie je pro mne jednou z nejlepších knih, které jsem tento rok přečetla. A že už jich je pěkných pár desítek. Líbilo se mi, jak byl příběh stále emočně vypjatý, jak si autorka uměla vybrat momenty, kdy vám vezme vítr z plachet a hodí vás na samotné dno, abyste se poté mohli s nadějí zase zvedat zpět na nohy a hledat pevnou půdu pod nimi…

Pokud máte rádi příběhy, kde se střídá minulost s přítomností a děj se v jednom okamžiku prolne do pochopení, jestli máte rádi rodinné tajemství, a hlavně, pokud věříte v pravou lásku, rozhodně si tuto knihu nenechte ujít. Za mě stoprocentně sto bodů ze sta.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Fotografie můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *