Autor: Brian Kimberling
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 229
„Bylo léto a z otevřených oken se ozývaly hlasy. Neviditelní otcové ječeli na neviditelné matky, které ječely na neviditelné plačící děti. „Jsme v Bohemii, ale lidi tu nejsou moc bohémští,“ řekla Amanda. Od té chvíle jsme se vyhýbali balkonu a dvoru, protože jsme měli pocit, jako bychom se dostali ze světa rušné ulice do jakési špinavé díry kdesi daleko na Ukrajině. Byt nám sice poskytoval pohodlí a bezpečí ale za okrajem balkonu hrozilo devastující šílenství.“
Kniha amerického autora, který v devadesátých letech učil v Čechách angličtinu.
Autor vtipně glosuje život v Praze, vypráví o svých studentech, českých reáliích a „specialitách“, zároveň prožívá milostný vztah s Angličankou, která v Praze rovněž učí anglicky a snaží se najít v Praze svůj nový domov.
Jsou knihy, které mají hlavu a patu a poté jsou knihy, které ji nemají. Bohužel, Guláš patří k té druhé sortě. Čekala jsem, že při tomto vyprávění se budu bavit, ale opak byl pravdou. Proč tomu tak bylo a co za to může? To se dozvíte v této recenzi, která je po hodně dlouhé době, jedna z negativních.
Začnu asi tím, o co v této knize jde. Elliot je Američan, který se ocitl v Praze jako učitel angličtiny a doučuje partu pojišťováků. Hned za startu se čtenáři dozví, že na jeho hodiny chodí jen někteří, nejsou z toho nadšení, k tomu všemu se skoro vůbec nebaví anglicky a raději si dají pár piv nebo něčeho jiného.
Pak se Elliot párkrát zmíní o umění, které je v Česku prostě divné (podle něj jiný pocit z toho ani mít nebudete) a nakonec se dočkáte i romantické linky s Amandou, která ovšem byla taková neslaná, nemastná. Mám pocit, že takové vyprávění, jako napsal autor knihy Guláš, by mohl napsat každý druhý učitel angličtiny, který není z Česka. Já třeba na základní škole měla učitele Francise Ajiteru, rodilého mluvčího, černocha, nádherného chlapa, který byl i vtipný místy, a mám za to, že jeho vyprávění by beztak bylo stejné, jako autora… Nudné. Jinak se to nazvat nedá.
„Večery a víkendy jsme trávili spolu zcela standardním způsobem. Hojně jsme popíjeli s dalšími krajany učícími angličtinu a následující rána se vzpamatovávali z kocoviny pomocí borůvkových koláčů z údajně amerického klubu zvaného Radost FX. Občas byla opravdu radost v něm pobývat, protože tam podávali Radegast, pojmenované po jednom pradávném slovanském bohu, společně s projevy pohostinnosti a veselí.“
Když si přečtete kapitolu, která nese titulní název – Guláš, pochopíte, co myslím tím, že tato kniha byla o ničem, „nudná“. Takové myšlenky, takové rozhovory, které nikam nevedou, jsem si kolikrát říkala, že tohle autor fakt nemůže myslet vážně.
U nakladatelství jsme zvyklá na naprosto skvělé knihy (neberu v potaz Stephena Kinga), ale třeba Teresa Simonová nebo Kris Walherrová nebo třeba Natasha Solomons, ovšem tohle byl prostě omyl. Dívala jsem se na jiné recenze a mám pocit, že jsem snad četla úplně jinou knihu než všichni ti ostatní, nadšení čtenáři.
Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že Guláš tak nějak ponižuje naši zem. Ano, víme, že tady byla spousta věcí špatně, ale dá se o tom psát i jinak. Co já si po přečtení knihy odnáším je fakt, že jsou tady pouze rádoby umělci, alkoholici a barbaři, kteří se neumí chovat. Toť vše, co jsem chtěla napsat.
Je mi líto, že musím s touto negativní recenzí ven, ale mám za to, že každý recenzent by měl psát pravdu o tom, jak kniha na něj působila, nezaujatý názor, aby čtenářům, kteří mají podobný styl na žánry jako on, ukázal, jestli se do knihy pustit nebo ne.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Guláš můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara