Autor: J. K. Rowling
Rok vydání: 2003
Počet stran: 570
Nakladatelství: Albatros
Překlad: Vladimír Medek
Tak jo, přiznám se, uronila jsem slzu. Chlap mi doma říká: „Co brečíš? Vždyť je to Harry Potter!“ a já mu v slzách odpovídám: „To bys nepochopil!“….
Tento díl mne dostal.. Už se pomalu a jistě pohádka mění v dospělé čtení. Už se dějí věci, o kterých přemýšlím v půlce, kdo by to jako že mohl být a v závěru se dozvím, že jsem byla mimo. Ale totálně. A taky mě to začíná chytat i za srdce. Autorka má neskutečnou fantazii. Jak dokáže všechno zamotat a přitom z toho vyjde jasná skládanka.
Líbilo se mi, že už v našich hrdinech nejsou jen dětské dušičky, ale taky dospívají, tím pádem se zájmy se točí i okolo opačného pohlaví a mnohdy se z toho vyvinou velmi vtipné okamžiky. Nad některými jsem se opravdu pobavila a musela je doma předčítat nahlas.
Každopádně, stále mne velmi irituje Snape, já ho prostě nemůžu ani cítit a o Malfoyi ani nemluvím. Ten mi už nestojí za tu snahu. Nejednou se mi stalo, když došlo k nějakému „hnusu“ z jejich strany, že jsem knihu ihned odložila a musela si dát pauzu. Takové bezpráví…Pfff. 🙂
Ale samozřejmě jsem nevydržela zuřit dlouho a po pár „trapných“ vteřinách, kdy jsem si hrála na tvrďáka, jsem se ke knize znovu vrátila a opět se ztratila v příběhu.
Co říct víc? Zase se to vše točí kolem Vy-víte-koho, ale ono to tak musí být. Harry, Ron a Hermi-ou-na pomalu dospívají, což je velmi hezky vidět a ten příběh mě baví víc a víc. Děj už je i ponurejší, více napínavý. Je vtipný. Je prostě dokonalý a já se těším na další pokračování. 🙂
Daramegan