Autor: Iva Hadj Moussa
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 272
„Zadívala se na obraz na stěně nad nimi. Měl název Nahá dívka v peřejích a byla na něm – překvapivě – nahá dívka v peřejích. Až zneklidňujícím způsobem krásná a velmi mladá, stála v potoce s nohama těsně u sebe, jako by si nepřála vystavovat malíři své přirození. Něco ale přece jenom vidět bylo; Lenka si s úšklebkem vzpomněla na scénu, kdy asi před rokem nebo dvěma malá Jasmínka zkoumavě ohodnotila obraz slovy, že „ta paní má v pipce korálek“.
Muž hledající vzrušení slíděním v životech jiných. Žena předstírající nemoc, aby na sebe upoutala manželovu pozornost. Lákavé možnosti dospívání, dotýkající se neznámého, někdy i děsivého. Spánkoví démoni, kteří člověka dusí i ve dne. Strach, že nám někdo vymazal vzpomínky a že svět není takový, jak myslíme.
Poznání, že vsugerovat si fyzickou bolest je mnohem jednodušší než vsugerovat si pocit štěstí. Nevěra jako jediný únik z banality všech a všeho, doprovázená podvědomou touhou, aby to všechno konečně prasklo… Za největšími úzkostmi často nestojí skutečné události, ale naše myšlenky.
Hlavně na to nemysli je soubor několika povídek české autorky. Vždy, když se pouštím do knihy, která není příběhem, ale má jich v sobě několik, mám tak trochu strach. Můj problém totiž spočívá v tom, že jsem při čtení nespokojená, je to krátké, sotva se začtu, už se začíná příběh jiný…
Jenže u této knihy je všechno úplně, ale úplně jinak.
Chcete vědět číslo? Konkrétně na vás čeká 26 povídek. Většinou se jedná o pár opravdu krátkých příběhů, na stránky dvě či tři. Najdou se i výjimky, ale těch tam není mnoho. Jedno ovšem mají všechny povídky společné. Jsou ze života – jsou opravdové, jsou reálné. Hned vám to vysvětlím, jak to myslím.
Všechna ta vyprávění, které v knize Hlavně na to nemysli objevíte, v sobě ukrývají tzv. „sílu myšlenky“. Když začnete číst, ihned budete mít pocit, jako by se tohle už někde někomu stalo – někomu z vašich blízkých, případně vám samotným. Není to žádná fikce, ale události běžného života, na které ovšem každý reagujeme jinak – přidáme si k tomu vlastní myšlenku – co by, kdyby – a „povídka“ je na světě.
„Uzamkla jsem se ve zvláštním bezčasí, bylo to jako holá místnost se čtyřmi stěnami, ve které nebyly žádné dveře ani okna. Nebylo jasné, jak jsem se sem dostala ani jak se dostanu odsud. Zároveň jsem nepropadala panice. Všechno najednou nějak dopadne. Život všech se nakonec vyřeší smrtí.“
Na databázi knih se mi líbilo přirovnání, že Hlavně na to nemysli je jako chipsy. Dáte si jednu povídku a musíte další. Já se s tím naprosto ztotožňuji. Myslela jsem si, že budu tyto povídky doplňovat jinou knihou, prokládat, ale nedostala se k tomu.
Autorčin styl psaní mi vysloveně sednul. Bylo to příjemné, čtivé, nic nebylo zdlouhavé. Vyhnula se zbytečným popisům nejen prostředí, ale třeba také myšlenek a šla rovnou k věci. Nebála bych se říct, že byla „strohá“, ale tím správným způsobem, ne negativně.
Mám za to, že až se mi do ruky dostane nějaký autorčin román, rozhodně se do něj pustím. Jestli píše všechno takovým způsobem jak tyto povídky, bude to čtivé a určitě poutavé.
Pokud hledáte knihu, u které se nebudete nudit, sice nebude nikterak veselá, spíše naopak hloubavá, a pokud nemáte čas pouštět se do obsáhlejšího románu a potřebujete jednohubku, tak Hlavně na to nemysli je tím pravým.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Hlavně na to nemysli můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara