Holčička, která měla ráda Toma Gordona – Stephen King

Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2021
Počet stran: 192

„Obě plastové láhve, ta s vodou i s limonádou, byly pomačkané, ale naštěstí zůstaly celé. Sáček s obědem byl tak rozpláclý, že vypadal spíš jako zvířátko přejeté na silnici (a olepené dalšími bramborovými drobky), ale Trishu ani nenapadlo se do něj podívat.“

Trisha McFarlandová zjistila, že svět není jen krásné místo na hraní, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června 1998 seděla vzadu v matčině autě, na sobě měla modrý dres Red Sox (s číslem 36 a jménem GORDON na zádech), hrála si s panenkou Monou a těšila se na výlet po Appalačské stezce. V půl jedenácté zabloudila v lese. Snažila se nepodlehnout panice, snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v hustém a temném porostu, může se jim něco stát…

Tak jo, kdyby mi nikdo neřekl, ani bych si to nemohla přečíst, kdo je autorem knihy Holčička, která měla ráda Toma Gordona, asi bych byla na rozpacích. Podle ponurosti příběhu a pomalého posouvání děje dopředu, bych to tipovala na Stephena Kinga, ale podle počtu stránek bych si tímto tipem rozhodně jistá nebyla. Ale ano, toto vyprávění má na svědomí onen autor, jsou tam „kingovské“ stopy, které jeho čtenáři stoprocentně odhalí.

V tomto vyprávění jde jen o jednu postavu. Tou je Trisha, malá, devítiletá holčička, která se ztratí v lese při túře s mámou a bratrem. Rozhodne se sejít z cestičky, aby mohla vykonat potřebu a přitom nebýt viděna případnými kolemjdoucími, ale to netuší, že při tomto úkonu ji nejen, že nikdo neuvidí, ale ona také neuvidí už svou mámu ani bratra, protože ji pohltí les.

Mám skoro pětiletého syna, kterého s sebou tahám po horách a túrách, a proto jsem se dokázala vžít do příběhu opravdu zuby nehty. A vůbec si nedokážu představit, že by se můj syn za čtyři roky ztratil a zvládl to, co zvládla Trisha. Protože její boj, o holý život a o svou kůži, byl neskutečný. Všechno, co podstoupila (nechci to popisovat, abych náhodou nenapsala nějaký spoiler), byl nervy drásající, obzvlášť pro mne, jako pro rodiče. Holčička, která měla ráda Toma Gordona není příběhem, u kterého se budete bát kvůli nějakému strašidlu, ale budete se bát o život jedné malé holky, která může ve vaší fantazii figurovat jako „vaše“ dítě. Tak jako u mě.

„Na druhé straně („Vždycky je nějaká druhá strana, zlatíčko,“ říkal jí jednou táta), nebylo tu nic k jídlu, páchlo to tu bahnem a hnijícími stromy a kdoví jakými ještě hroznými věcmi, bylo to tu ošklivé, byl to naprostý propadák.“

Ovšem pokud pominu ten pocit, který mi mé rodičovství vsugerovalo, Holčička, která měla ráda Toma Gordona není knihou, o které bych řekla, že je napínavá nebo nějakým způsobem děsivá. Je to popis pár dní a nocí, které musí malá dívka přežít sama v lese, dokud se nedobere příběh nějakého konce.
Víte, kdyby tohle čtení bylo ještě o něco delší, vůbec bych se nerozpakovala napsat, že to bylo nudné, takto to bylo tak akorát, ale věřím, že některým čtenářům se i těchto pár stránek mohlo táhnout…

Beru knihu Holčička, která měla ráda Toma Gordona jako příjemné zpestření, jako takovou vsuvku mezi všemi příběhy, které od autora čtu, ale řadím ji mezi průměrné čtení. Nebylo to ani špatné, ale ani nic, z čeho bych si sedla na zadek (ač se mi to stává u většiny autorových knih), ale zase na druhou stranu je to taková „jednohubka“, u které si můžete ověřit, pokud jste od autora ještě nic nečetli, jestli se vám bude líbit jeho styl psaní a zda se máte nebo nemáte pustit do mnohem tlustších, vícestránkových knih.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Holčička, která měla ráda Toma Gordona můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *