Autor: Camilla Läckberg, Henrik Fexeus
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2022
Počet stran: 576
„Ostatní mají nad tvým životem jen takovou moc, jakou jim ty sama dáš.“
Před zábavním parkem ve Stockholmu objeví policie tělo ženy v bedně probodané meči. I když to na první pohled připomíná nepovedený kouzelnický trik, záhy je jasné, že se jedná o mimořádně brutální vraždu.
Totožnost oběti však zůstává záhadou a případ se nehýbe z místa. Policistka Mina Dabiriová nakonec nevidí jinou možnost než požádat o pomoc Vincenta Waldera, mentalistu a odborníka na lidskou psychiku i magii.
Ačkoli Vincent zpočátku není spoluprací nijak nadšený, probudí se v něm hluboko zasunuté vzpomínky. Spolu s Minou, která rovněž bojuje se svými démony, si během vyšetřování uvědomí, že pronásledují nelítostného sériového vraha. A ten jako by se snažil Vincentovi něco říct. Podaří se jim ho zastavit, než bude obětí víc?
Iluze je knihou, která mě bavila. A to sakra hodně. S autorkou jsem se už několikrát „potkala“, a pokaždé její dílo bylo čtivé a promyšlené. Na tomto thrilleru spolupracovala s mužem a můžu říct, že to byl vražedně dobrý tah a smrtelně skvělá kombinace.
Nejdříve se podíváme na hlavní hrdiny a na to, jak to vidím svýma očima, o co že tam jde. Iluze má dvě postavy, o kterých budete číst nejvíce. Mina a Vincent. Mina policistka ve zvláštním útvaru, Vincent iluzionista, kouzelník, který je velice slavný a vyprodává svá představení.
Jednoho dne jej Mina osloví, protože potřebuje pomoc s vraždou, kde se svým týmem zůstali ve slepé uličce. A ač se tomu Vincent brání, nemůže říct ne, protože se ta smrt dotýká jeho řemesla.
Tak dojde k tomu, že ti dva se vydají po stopách vraha, který je nebezpečný všem, i jim samotným.
Líbilo se mi, s jakou „chutí“ se autoři pustili po stopách kouzelných triků a jak je dokázali vložit do samotného příběhu. Tím získala Iluze na atraktivnosti, aspoň tedy pro mne, ale věřím, že i pro mnoho dalších čtenářů.
Další plusový bod dávám za prolínání minulosti a přítomnosti. Pomalé objevování činu, který se stal hluboko v minulosti, dával ději nádech tajemna a tu správnou šťávu.
„Ano, to bylo zvláštní. Vždycky jsme se trochu báli, aby Bobbanovi něco nezaskočilo. Do pusy si strkal všechno možné. Rostliny. Hlínu. Kuličky keramzitu. Kamínky. Prostě cokoli.“
Řeči o tom, co všechno se dá strkat do úst, Christerovi vůbec nepomohly.“
To, co je v knize Iluze ještě perfektní, tak je samotné pátrání po vrahovi. Rébusy, které se objevují, tajné šifry, které musí policisté vyřešit, tím opět gradoval příběh jako takový. No a nesmím zapomenout na to, že autoři dali i hlavním hrdinům jejich vlastní démony, které čtenář pomalu odhaluje, tudíž i v tomto případě probíhá záživné, čtenářské vyšetřování.
Iluze je jednou z nejlepších knih v žánru thriller, který jsem tento rok četla. Ač je to pořádná bichle, a blbě se čte ve vaně, tak jsem si každou stránku užívala na maximum a opravdu se mi líbila. Nesmím zapomenout i na to, že si autoři připravili díky Mině skvělý odrazový můstek k dalšímu dílu, a já už se nemůžu dočkat, až u nás vyjde.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Iluze můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara