Kdo je bez hříchu – Bo Svernström

Autor: Bo Svernström
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2021
Počet stran: 448

„Všechno, co se nám děje, se stává součástí našich zkušeností a pomáhá formovat naši osobnost, přestože si to nepamatujeme. Nemůžeme některé věci ze života vymazat, ani ty bolestné, aniž bychom ztratili část sebe samých. Vzpomínky a pocity amputovat nelze.“

Robert Lindström má tajemství – v jedenácti letech zabil svého stejně starého kamaráda Maxe kusem betonu. Alespoň podle policie. On sám si však z vraždy nic nepamatuje. Kvůli nízkému věku nebyl nikdy souzen, přesto byl odebrán rodičům, prošel výchovným ústavem a pěstounskou péčí.
Po osmadvaceti letech osamělého a temného života u jeho dveří zazvoní novinářka Lexa a nabídne mu, že spolu o tom osudném létě, kdy byl Max nalezen mrtvý, napíšou knihu. Je přesvědčena o Robertově nevině. Proč ale on sám trvá na tom, že je vrah?
Na stockholmském předměstí, kde Robert vyrůstal a kam se po letech vrátil, aby si osvěžil paměť, je nalezena mrtvá holčička a začnou mizet další děti. Náhoda?Vyšetřování policii přivádí stále blíž k Robertovi…

V této recenzi – na knihu Kdo je bez hříchu – a v příští na knihu Obr z mlhy (ale o té fakt až příště), začnu úvod naprosto stejně. Jsem sice mámou téměř pětiletého syna, ale nejsem až taková citlivka, a přesto, že mi vadí ubližování dětem, není to téma, kterému bych se v knize vyhýbala. Takže, pokud patříte mezi ty, kteří tohle neumí překousnout, asi kniha nebude pro vás. Pokud ale patříte mezi ty čtenáře, kteří obětují kousek sebe za dobrý thriller, zbystřete…

V příběhu jsou dvě dějové linky a mají stejného hlavního hrdinu. A tím je Robert. Ta starší linka, která se stala před osmadvaceti lety, staví Roberta do nezávidění hodné situace, kdy zabil svého stejně starého kamaráda a spolužáka.
Ta druhá linka vás zavede do přítomnosti, kde se v Robertově životě objeví jistá novinářka a spisovatelka Lexa, která s ním chce napsat knihu – a ne jen tak ledajakou, ta kniha by měla být o něm, o Robertovi a o tom, co se skutečně tehdy, přes dvaceti osmi lety stalo, protože existuje několik nesrovnalostí, které se rozhodla Lexa urovnat.

Ani jeden (v té přítomné lince) neví, že jim při pátrání po tom, co se skutečně stalo – Robert byl malý, utrpěl zranění a ztratil paměť – půjde o život. Proč? Z vícero důvodů. Ale jsou dva a ty vás určitě hned napadnou. Ten první je, že v minulosti je toho ukryto mnohem víc, než se říká a druhý, že v době jejich pátrání jsou nalezeny mrtvé děti, jsou znásilněny ženy a u všeho se z nějakého důvodu objeví Robertovo jméno. Je to náhoda nebo Robertův dobře promyšlený plán? To už všechno v knize Kdo je bez hříchu.

„Nejdřív ho jen přivázali ke zdi uvnitř v bunkru. Ale pak ho začali… ponižovat. Dali mu do vlasů pavouka, plivali na něj… a tak. Nakonec mu stáhli kalhoty a odešli. Nechali ho tam. Když jsem ho našla, byl počuraný. Stál tam polonahý a svázaný s plivanci ve vlasech.“

Jsou knihy, u kterých se říká, že vás doslova přikurtují k místu, kde se nacházíte a pustí vás, až když dočtete poslední kapitolu. Přesně tohle se mi stalo s knihou Kdo je bez hříchu. Nejen krátké kapitoly, které pomohly dodat příběhu drive, ale také styl psaní autora odsýpal, pořád se něco dělo a já nestačila otáčet stránky, jak můj mozek šrotoval a snažil se dát si dohromady celou rovnici a vyřešit to mnohem dřív, než s poslední stránkou.

Celý děj jsem vnímala každou maličkost, co se kde šustlo a chtěla vědět víc. Tohle čtení mě bavilo, protože příběh Kdo je bez hříchu, ač jsou zde děti a jejich trápení, byl zajímavý, napínavý, poutavý, sice trochu drsný, ale to od thrilleru očekávám.
Jediné, co mi trošku kazí radost a proč tuto knihu neřadím mezi úplně ty nejlepší, tak je způsob, jakým se ke konci autor rozhodl začít odkrývat karty.
Přišlo mi, že s odkrytím hned té první jsem ihned přišla na to, jak to doopravdy bylo. Sice mi to nezkazilo konečný dojem, který je více než skvělý, ale kdyby k tomu nedošlo, dostavil by se wow efekt, který tak ráda vyhledávám a často jej zmiňuji v recenzích.

Ovšem s konečnou platností, i bez těch odstavců výše, vám všem, kteří se nebojí dramatu, kteří se neušklíbají nad tím, že děti hrají hlavní role a nejsou to zrovna ty, které by si rodiče představovali, knihu Kdo je bez hříchu ráda doporučím.
Při čtení se nudit nebudete, hlavní hrdiny si oblíbíte, detektivní duo má všech pět pohromadě a ví, co je život, takže vám nepolezou na nervy a naopak – bude se vám jejich práce a profesionalita líbit. Na Roberta si budete muset udělat obrázek sami, Lexa se vám bude zamlouvat, protože když se do něčeho zakousne, tak nepustí a ti ostatní? Ti ještě pořádně zamíchají karty, které zahýbou dějem a zahrají vám ten správný mariáš. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Kdo je bez hříchu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.