Když ne nyní, kdy? – Primo Levi

Autor: Primo Levi
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 376

„Přestalo sněžit, ale nebe bylo dál nízké a výhružné, tak temné, že se nedalo orientovat. Kvečeru bylo na východě i na západě stejné pohaslé šedivé světlo., Snažili se udržovat směr, který jim udal Oleg, pomocí mechu na stromech, jenomže v lese rostly většinou břízy a na jejich bílé kůře se mech nedrží. Ostatně stromů bylo čím dál míň, zvlněné paseky střídaly stále rozlehlejší roviny, očividně zamrzlé rybníky a jezera.“

Když ne já pro sebe, kdo tady bude pro mne? A když ne takto, jak? A když ne nyní, kdy? ptá se píseň, kterou přijala za svou hymnu Gedaljova partyzánská skupina složená z ruských a polských Židů, mužů a žen odhodlaně bojujících proti nepříteli. Jsou to lidé, kterým válka vzala všechno – jejich rodiny, domovy, svobodu. Vydali se na dlouhou pouť z běloruských lesů a bažin směrem na západ. Jejich boj se ale leckdy nesetkává s pochopením a podporou místních obyvatel, ani jiných partyzánských oddílů. Musejí urazit víc než dva tisíce kilometrů a překonat nejhorší hrůzy závěrečné fáze války, chtějí-li dorazit do italského Milána…
Primo Levimu se podařilo vytvořit jakýsi „jidiš western“, jenž dokáže pobavit dokonce i ve vichru tragických válečných událostí.

Moje první setkání s autorem proběhlo v knize Je-li toto člověk, kdy jsem četla a mé nadšení se s každou stránkou zvětšovalo, takže nebyl důvod otálet a hned po vydání reedice jeho další knihy s názvem Když ne nyní, kdy? u nakladatelství Leda, jsem se pustila do čtení.
Tento román předčí mnohá očekávání. Netušila jsem, že se autor pustí do fikce a napíše ji takovým způsobem, že mu uvěřím každé slovo a hlavně, že hlavní hrdiny budu považovat za opravdové, reálné lidi.

Celý děj je prostě a jednoduše pouť. Pouť několika lidí, říkejme jim židovští partyzáni, a jako čtenáři budete sledovat jejich cestu v době konce druhé světové války z Ruska, přes Polsko, Německo až do Itálie.
Jejich kroky musí pojmout více než 2000 km, jsou to lidé, kteří díky válce přišli o všechno – o rodinu, o domov, o střechu nad hlavou, ale nepřišli o naději a víru v to, že se jednou všechno v dobré obrátí.
Na začátku je jeden, posléze už jsou dva a jak to tak obvykle bývá, postupem času se k nim přidávají další lidé.
Bylo zajímavé sledovat, jak se charaktery všech těchto hrdinů vyvíjí, jak byli důvěřiví, ve chvíli, kdy je někdo zradil, opět se stáhli do sebe a při dalším nádechu se zase tomu světu otevřeli.

Primo Levi měl neskutečný talent. Dokázal psát čtivě, jeho knihy jsou snadno pochopitelné, ale přitom svým způsobem i poetické a jejich čtení je doslova balzámem na duši, ač se jedná o těžká a „škaredá“ témata.
V dnešní době táhnou čtenáře knihy, které se odehrávají za druhé světové války v koncentračních táborech, ale podívejte se na knihu Když ne nyní, kdy?, protože ta je také z druhé světové války, ovšem neodehrává se v lágru, ale v lesích, na polích, na planinách, ať už v Polsku nebo Německu. A díky tomu získává na atraktivitě pro potenciální čtenáře. Věřím, že takový román jste ještě nečetli.

„Jestliže já nejsem pro sebe, kdo je pro mě? A když jsem jenom pro sebe, co jsem? A jestliže ne nyní, pak kdy?“

Jak už jsem zmínila na začátku této recenze, Když ne nyní, kdy? není žádným svědectvím, ale je to fikce, založena na událostech, které se opravdu staly. Díky tomu, že již mám mnoho knih na tohle téma přečteno, tak vím, že i mezi Židy nebyli pouze lidé, kteří trpěli v koncentračních táborech a umírali, ale také se objevili mezi nimi ti, kteří bojovali nejen za svou svobodu, ale také za ostatní lidi.
Partyzáni.
A právě tyto lidi uvidíte v hlavních hrdinech, v Leonidovi a Mendlovi, v jejich touze zachránit sebe, najít přátelství, najít své místo k životu, bez toho, aniž by byli někým odsuzováni nebo dokonce zabiti. A tím, že potkávají další poutníky, začnou vytvářet různé skupinky. Proto partyzáni.

A poslední věc, kterou bych ráda zmínila je fakt, že autor se sice zaobírá smutným tématem, ale dokázal z tohoto románu vytěžit maximum a můžu vám říct, že místy se budete i bavit. Nezapomněl na určité odlehčení atmosféry, například u porcování králíka a pití vodky se usmějete, ač budete vědět, že tito hrdinové to opravdu lehké mít nebudou.
Nesmím zapomenout napsat, že obdivuju také způsob popisu prostředí a okolností, ve kterých se autor „tak trochu“ vyžívá. Někomu by se mohla kniha Když ne nyní, kdy? zdát díky tomu zdlouhavá či pomalejší, ale ve chvíli, kdy se do děje vcítíte, ocitnete se v lese, budete hledat mech, vydávat se západ, hned na východ jen proto, abyste došli do dalšího lesa… Ucítíte zimu na tvářích, ale také sluneční paprsky. A věřím, že ucítíte i tu naději a víru, která všechny hrdiny žene dál, aby zvládli a hlavně přežili…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Když ne nyní, kdy? můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *