Léon a Louise – Alex Capus

Autor: Alex Capus
Nakladatelství: Beta/edice evropská literatura
Rok vydání: 2019
Počet stran: 299

„Že po žádostivosti teď nebylo ani památky, bral Léon vyrovnaně. Měl ve svém věku už dost zkušeností a věděl, že po pěti letech manželství nemůže čekat zázraky, že duše ženy je nevyzpytatelná a řídí se nejspíš pohybem hvězd, cykly podzemních vulkánů, dráhou letu stěhovavých ptáků a jízdním řádem francouzské železnice, srdeční frekvencí kolibříků na Amazonce a zpěvem velryb pod ledovými krami Antarktidy.“

Příběh Léona a Louise začíná setkáním na pobřeží Atlantského oceánu během první světové války ve Francii, které se ovšem právě stalo cílem leteckého útoku. Oba si víc než deset let myslí, že ten druhý při náletu zahynul. Zdánlivě ztracený milostný příběh pokračuje osudovým setkáním v Paříži…
Alex Capus vypráví o lásce s úžasnou lehkostí a velkou intenzitou.

Alex Capus je švýcarský spisovatel. Narodil se v Normandii, prvních pět let svého života strávil v Paříži se svým dědečkem, policejním stážistou na Quai des Orfèvres. V roce 1966 se přestěhoval se svou matkou do Olten ve Švýcarsku. Vystudoval historii, filozofii a etnologii na univerzitě v Basileji a pracoval jako novinář pro různé švýcarské deníky. Dnes žije jako spisovatel na volné noze v Olten. Je ženatý s Nadjou Capus a má pěti synů. 
Léonovi a Louise, románu, který poprvé vyšel v únoru 2011, říká, že je založený na životním příběhu jeho dědečka.

Léon a Louise je nádherně vykreslený příběh jedné dvojice, která v sobě najde zalíbení, ale ve velmi nevhodnou chvíli. Když jsem si četla informace o autorovi a zjistila, že je tento příběh založen na skutečné události, která se měla stát jeho dědečkovi, ještě o to více je pro mne požitek ze čtení silnější.

V tomto románu najdete vše. Od lásky, porozumění, přes úzkost a strach. Příběh je vyprávěn z pohledu synovce hlavního hrdiny. Léon je mladý kluk, kterému se nechce chodit do školy a po pár peripetiích získá práci na jednom malém nádraží. A právě v té vesničce bydlí i Louise, zprvu je to pro něj dívka, která jej dvakrát předjela na kole za jeden jediný den. Poté už se z ní stává přítelkyně, se kterou si povídají o ničem a i přesto o něčem. Působí jako spřízněné duše, i když se špičkují, cítí lásku z toho druhého.
Jednoho dne, kdy se oba vypraví k moři, přespí na pláži, uvaří si v kotlíku něco dobrého, a při návratu domů je zastihne bombardování.
Německo roztahuje své pařáty a oba si na deset let zmizí z očí. Léon si myslí, že Louise nepřežila tento útok, Louise si myslí, že Leon nepřežil… A oba s touto poslední myšlenkou na sebe žijí deset let., aniž by věděli, co se událo a zda je to pravda.
Léon pracuje jako laboratorní technik, kdy zkoumá přítomnosti jedů v potravě, má manželku Yvonne a děti. Jednoho dne, když se rozhodne zajet koupit jahodové dortíky pro své milované, spatří ji. Je si jistý, že je to Louise! Musí být. A tak nejdříve začíná honička za „přeludem“ a poté i setkání, které oběma změní život.

Autor s naprostou lehkostí a citlivostí popisuje v románu Léon a Louise nejen lásku a touhu, ale také trápení. Místy to bylo velmi melancholické, smutné, když se Léon loučil, měla jsem pocit, jako bych ho viděla před očima, jako by mi opravdu mával a odcházel.
Příběh se odehrává v době, kdy Francie kapitulovala a po pařížských ulicích se prochází němečtí vojáci.
Netušila jsem, jak to probíhalo, přece jen všechny příběhy, které jsem četla, se zaobíraly situací jinde ve světě, a francouzské území, které bylo zabráno, pro mne bylo „novinkou“, jakým způsobem a s jakou „parádou“ se vše dělo.

„Člověk si zvykne na ztráty a naučí se s nimi žít, patří k životu, bez nich to nejde; neumím rusky a neumím ani piruety. Někdy ztráty člověka formují. Touha po tobě – vědomí, že existuješ – mě ještě stále naplňuje.
Proč? Netuším. Člověk si na to zvykne, prostě to tak je.“

Musím říct, že autor skvěle vypracoval charaktery postav a obzvlášť Léonovu manželku. Přímo bych řekla, že takto si představuju matku plusu, matku lvici. Bila se za své děti, za svého manžela, a ač neměli mezi sebou úplně pohodu, ona se nikdy nevzdávala, a dělala všechno proto, aby se rodina udržela pohromadě. A Léon ji za to miloval, i když svým vlastním způsobem.
Za to Louise, ta byla číslo. Tahle ženská byla jako tornádo. Jednou tam, podruhé jinde. Neměla stání, dokázala z mála vykřesat moc. Její myšlenky byly jednou tam a podruhé jinde. Já bych si i troufla napsat, že byla šílená, ale v dobrém slova smyslu.

A samotný Léon? Ten mi kupodivu ve svém starším vydání, kdy už nebyl žádný mladíček, přišel nemastný, neslaný. Bylto ten typ hrdiny, na kterého nezapomenete. Přišel mi jako muž, který dělá všechno jak má, jen aby nevyčníval z davu. Ale právě kvůli jeho povaze, takové jaká byla, mohly vyniknout charaktery obou žen, které byly popsány doslova excelentně.

Léon a Louise je příběhem, který se nezaobírá jen samotným vztahem těchto dvou hlavních hrdinů, ale životem všeobecně. Seznámíte se s bezdomovcem Martinem, kde uvidíte krásný případ, jak dobro, které vykonáte na slabším, se vám v budoucnu může vrátit a to mnohonásobně.

Musím konstatovat, že tento příběh hodnotím velmi kladně, naprosto jsem mu propadla. Místy jsem byla napnutá, místy smutná, místy usměvavá. Užívala jsem si každou emoci, kterou mi tohle vyprávění dalo.
Léon a Louise není čtení jen pro příznivce příběhů s tématikou druhé světové války, ale také pro ty, kteří mají rádi rozebírání lidských vztahů. Tady si rozhodně přijdete na své. A věřte mi, že vaše mysl pojede na plné obrátky, protože dojde k několika situacím, o kterých byste si nemyslely, že se stanou.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Léon a Louise můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *