Autor: Hana Hindráková, Jiří Johánek
Nakladatelství: Cosmopolis (Grada publishing a.s.)
Rok vydání: 2016
Počet stran: 223
Posledních deset let zatemnila Jaroslavův mozek jediná myšlenka. Myšlenka na pomstu. Tehdy boss ukrajinské mafie zastřelil jeho kolegu Lukyho, po kterém zůstala těhotná žena. Ačkoliv Jaroslav konečně dostal nabídku práce u speciální jednotky lovců lebek, má ke spokojenosti daleko. Život mu komplikují nevyřešené dluhy z pokeru, sílící tlak vymahačů a postupný rozpad rodiny. I pracovní úspěchy střídají neúspěchy. Ukrajinská mafie posílá do Čech nebezpečného nájemného vraha, aby zlikvidoval nepohodlné svědky, po nichž pátrá také Jaroslavova jednotka. Zdá se, že nájemný vrah s andělskou tváří je vždy o krok napřed…
Hana Hindráková pocházi z Trutnova kromě knih miluje cestování. Je autorkou čtyř románů z afrického prostředí: Děti nikoho, Karibu Keňa, Dobrovolnice, Očarovaná. Nyní pracuje na románu Smrtící byznys, který se bude odehrávat v Ugandě.
Jiří Johánek pracuje od roku 2005 jako policista, do roku 2008 sloužil v Karlovarském kraji, nyní v Plzeňském kraji. Kniha Lovci lebek je jeho prvotinou.
Jaroslav Jelínek je policista, který se vždy toužil dostat ke speciální jednotce – k lovcům lebek. Je to skupina, jenž se zabývá cíleným sledováním lidí, kteří mají problémy se zákonem a musí se najít, vystopovat a poté povolat skupina, která už je zatkne a zajistí.
Když se k této skupině dostane, doma už prožívá s manželkou krizi, která se stupňuje a neúprosně pokračuje k zániku.
A také díky tomu, že má pořád hodně práce, k tomu pár docela velkých malérů v práci, nemá na ženu a na děti už vůbec čas…
Kniha je řazena mezi thrillery, jak vypovídá i podtitul knihy „český thriller z prostředí speciální pátrací jednotky“. Já bych to poupravila a mezi thrillery nezařadila. Byl to pro mě spíše román s kapkou detektivní zápletky.
Ale tímto samozřejmě knihu neshazuji. Protože i přesto, že jsem dostala úplně něco jiného, než jsem očekávala, tak mě to bavilo a jsem ráda, že jsem si Lovce lebek mohla přečíst.
První, co velmi oceňuji je, že kapitoly jsou krátké, opravdu velmi krátké, ale dobře pojmenované. Vždy jsem jako čtenář věděla, kde se nacházím, co bude následovat, jak to bude probíhat. Na co se zaměřili autoři v kapitole a tím pádem jsem měla vždy nějaké tušení, do čeho jdu. Navíc jsem díky tomu měla pocit, že čtu velmi rychle – rychleji než obvykle. 🙂
Další věc, která se mi velmi líbila a ocenila jsem ji, byly popisy akcí policejních složek. Je vidět, že pan Jiří Johánek u policie pracuje a ví, o čem mluví – tady tedy píše. Například nástupy URNy, slaňování z vrtulníku, pátrání a sledování v uličkách či zamaskovaní ostřelovači… Bylo toho sice málo, ale to, co bylo napsáno, stálo za to. Užívala jsem si to.
Jediné, co mi kazí celkový dojem na tomto díle, tak je fakt, že se slibuje thriller a přitom bych to spíše nazvala románem o zhýralém policistovi, který má chvílemi více štěstí než rozumu. Ale i přes tento drobný zádrhel jsem si četbu užila, protože:
* nemusela jsem přemýšlet nad dějem a pídit se po někom, kdo za všechno může, takže stránky ubíhaly samy od sebe
* styl psaní je jednoduchý, snadno pochopitelný a velmi čtivý
* konec mě překvapil! :-))
Nečekejte od knihy žádný zázračný thriller, ale spíše se připravte na příběh, který vám uběhne před očima za jeden den, neohromí vás, ale potěší. Bylo to takové milé. I když ten konec… Asi jsem, ne asi, určitě jsem čekala, že to dopadne jinak.
Doporučuji na horké letní dny, kdy si chcete přečíst něco, u čeho si odpočinete a bude vás to bavit. Pokud po Lovcích lebek sáhnete, zaručím vám jedno odpoledne u vody, které strávíte ve fajn společnosti policistů a mafiánů.
Děkuji Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku a pokud si jej chcete pořídit, můžete přímo tady.
Díky za přečtení!
Daramegan