Milé dítě – Romy Hausmannová

Autor: Romy Hausmannová
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2020
Počet stran: 304

„Je to láska. Je jedno, jak chorobná, pokroucená a nesprávně pochopená, pořád to je láska. Láska, která nám všem dodává energii. Která z nás dělá nestvůry, každého jiným způsobem.“

Čtrnáct let ji drží zamčenou v chatě bez oken v lese. V tomto vězení mu porodila dvě děti. Všední den rodiny probíhá podle přesného plánu: jídlo, chození na záchod – všechno je přísně řízeno. Večer zpívá svým dětem písničky na dobrou noc, ve dne je vyučuje. Otec se stará o svou rodinu, chrání ji před světem tam venku. A nikdo mu nemůže jeho ženu a děti vzít, protože nikdo netuší, kde jsou… Tento thriller vymezuje hranice pochopitelného: krutý, tragický, hluboce dojemný.

Kniha Milé dítě se ke mě dostala díky společnému projektu DIČ, který máme s Iwíkem. A jsem za to ráda. Jeden z mých oblíbených žánrů je psychologický thriller a tady se autorce povedlo vše, na co sáhla. Je sice pravdou, že rozuzlení pro mne bylo trochu přitažené za vlasy, ale na druhou stranu, pořád si říkám, že to bylo pochopitelné. Když se člověk dostane na okraj propasti, tak prostě skočí a nekouká po následcích.

Nebudu tady vyzdvihovat hlavní hrdiny a psát jejich příběh, protože je zde více postav a kdybych se do toho pustila, nutně bych něco vyzradila, aby můj popis měl hlavu a patu a to rozhodně nechci. Některé postavy se totiž začnou objevovat a maličký kousek později, než na samotném začátku příběhu, ale dávají knize Milé dítě jiný rozměr, kdy si začnete utvářet představu o tom, co se tam v té chatě sakra děje.

Ráda bych ale vyzdvihla charaktery postav, které mne bavily. Jak psychický teror dokáže na lidi zapůsobit, jak se může člověk „zbláznit“, když se mu stane v životě to nejhorší, co by si ani ve snu nepředstavil.
A autorce se také povedlo vymyslet prostředí chaty, která je jako dělaná na to, aby zde někdo někoho věznil. Od zabedněných oken, nepřístupné cesty, až po cirkulační aparát. Jediné, nad čím třeba přemýšlím, tak je fakt, že si v chatě topili v krbu – tím pádem šel kouř z komína, že jo… A to třeba mohlo prozradit něco málo… minimálně obydlenost.. Ale nedošlo k tomu a to už možná trochu rýpu, zbytečně… 🙂

„Jsem tu moc brzy, domluvený jsem na dvanáctou. Vypnu motor a vytáhnu mobil z kapsy. Jsou to dokonce čtyři zmeškané hovory. Od Karin. Taky jednu SMS napsala, ale obezřetně ji raději neotvírám. Už není cesty zpět. Je to to nejnormálnější na světě.“

Milé dítě je příběhem, který se mi fakt líbil. Nehledala jsem žádné body, které by mne rušily, ale naopak jsem si užívala každou kapitolu. Navíc kapitoly jsou vyprávěny z více pohledů, od různých postav, takže se do hlavy dostanete každému, kdo je pro danou situaci důležitý a vytvoříte si tak skvělý přehled o tom, co se děje.
Kapitoly jsou krátké a některé končí v ten nejnevhodnější okamžik, takže se mi nejednou stalo, že jsem si řekla, že musím číst dál, protože potřebuju vědět, co se děje.

Netvrdím, že Milé dítě je tou nejlepší knihou, kterou jsem letos četla, ale budu tvrdit, že je vážně dobrá a že stojí za přečtení všem, kteří mají rádi psychologické thrillery. Některé momenty jsou správně vyhrocené, jiné utlumené a celkově na vás čtení bude působit jako dostatečně dramatické. A ještě trochu málo k samotnému konci. Nebojte, neprozradím nic důležitého, ale přiznám se, že to, co se odehrálo, jsem nečekala. Ani na chvilku. A kdo na to přijde ještě před samotným prozrazením, tak je pro mne „borec“. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení DIČ a pokud se o tomto projektu chcete dozvědět více a třeba se i aktivně zapojit, tak přímo na tomto odkaze se to dozvíte.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *