Autor: Michaela Dočkalová
Nakladatelství: Orio
Rok vydání: 2018
Počet stran: 215
„Ty už seš vzhůru?“ ptá se. Leží vedle mě na boku a zírá na mě. Mám ještě deset minut, než budu muset doopravdy vstát.
„Ne, spím s otevřenýma očima,“ odseknu. Dneska nemám dobrou náladu. Je mi zima, na okno padaj salvy dešťových kapek a ke všemu mě bolí už druhej den zub.“
Kniha Mysli na nesmysly obsahuje osm povídek, z nichž některé byly zveřejněny na blogu www.businesscoffee.cz. V knize však najdete jejich pokračování. Do každé povídky se promítají partnerské, rodinné i přátelské vztahy. Hlavní postavy se ocitají v krizových situacích, jsou postaveni před životní rozhodnutí a neví, jak z toho všeho ven. Ať se ale rozhodnou špatně nebo dobře, vždycky je to krok dopředu, a nikdy ne zpátky. Jsou to povídky ze života, možná právě toho vašeho.
Devět povídek, jako ze života, hořkosladkých, tragikomických, vás čeká ve sbírce, která má název Mysli na nesmysli.
Já moc povídky ráda nemám, vy to víte, protože skončí dřív, než si k hrdinům vytvořím vztah a nemám z toho žádný požitek. Ale tady jsem opravdu ráda, že se mi díky autorce kniha dostala do rukou!
Většina povídek v knize Mysli na nesmysly jsou podle stejné osnovy. Vždy se objeví hlavní hrdinka, která řeší těžké životní rozhodnutí nebo dilema, jež má ale vliv na její budoucí život. Žádná není veselá, nejsou s happyendem, ale to bylo právě to, co jsem na vyprávěních nejvíce ocenila! Rozchod, žárlivost, trapnost, nevěra – tohle jsou – mimo jiné – pojmy, se kterými se, my ženy, také dennodenně setkáváme a chceme si o tom číst, že i někdo jiný má problémy jako my.
„Naproti mě sedí zdravotní sestřička a ťuká do počítače tak zuřivě, že to skoro vypadá, jako by to dělala naschvál. Aby mě vynervovala ještě víc. Na chvíli přestane, vezme do pravý ruky hrníček s kafem a trochu upije. Cukne sebou. Minimálně čtvrtina obsahu hrnku jí vyšplouchne na klávesnici. „Sakra!“ zakleje. Rychle se zvedne a o pár vteřin později klávesnici utírá papírovými kapesníčky. Zřejmě to ale není nic platný. Zkouší na klávesnici něco napsat. Nakonec do ní mlátí tak zuřivě, že pokud ji neodepsalo samotný kafe, tak její údery ukazováčkem určitě.“
Musím říct, že některé povídky v knize Mysli na nesmysly mne tak chytly, že bych klidně četla dál. Dokázala bych si představit, že některé příběhy by měly svou vlastní knihu, protože ten potenciál tam rozhodně je. Jestli se autorka pustí do nějakého románu, který ovšem bude napsán stejně čtivě, stejným způsobem a na podobné téma, rozhodně má ve mě prvního – jistého – čtenáře!
Dalším důvodem, proč se mi tyto povídky líbily, tak je styl psaní autorky. Je přímá, používá nespisovný jazyk (nechává hrdinky a postavy mluvit tak, jak by to mohlo v reálném životě vypadat), takže nemáte pocit, že by něco bylo nucené nebo někde tlačila na pilu.
Každé vyprávění odsýpá a jak jsem psala výše, některé mnohem víc, než bych si přála. Ale i přesto, že jsem byla „zklamaná“ z konce příběhu (protože byl tak krátký!), jsem velmi ráda, že se mi kniha Mysli na nesmysly dostala do rukou, protože krom Stephena Kinga (ovšem tohle je kapitola sama o sobě – já jako kingofil, že jo…) jsem už dlouho tak dobré povídky, které by měly hlavu a patu, a vtáhly mne do sebe, nečetla.
Pokud hledáte oddechovou, nenáročnou knihu, třeba na dovolenou, nebo k vodě, určitě doporučuji autorčinu první knihu – a já se za chvilku jdu začíst do druhé její knihy – Koukej, bude to oukej. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji přímo autorce a její knihu si můžete objednat například tady: Mysli na nemysli.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara