Autor: Joe Hill
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 415
„Usnul jsem na gauči v obývacím pokoji, a když jsem se probudil do krásného rána – nebe bylo modré a kapky rosy odrážely sluneční světlo -, zvířata byla pryč. Netroufal jsem si vyjít ven. Bál jsem se, že se jen schovala.
Risknul jsem to až pozdě odpoledne a stejně jsem vyšel na prašnou cestu s velkým kuchyňským nožem v ruce.“
Mistrovská sbírka třinácti krátkých napínavých povídek, které rozebírají tematiku nikdy nekončících bojů, jež musí lidé svádět.
Součástí knihy je i povídka „Ve vysoké trávě“, jedna ze dvou povídek, které Joe Hill napsal společně se Stephenem Kingem, a která se stala základem pro děsivý celovečerní film natočený pro Netflix.
V oficiální anotaci se píše, že kniha Na plný plyn od Joe Hilla je mistrovská sbírka povídek. A já nemůžu jinak než souhlasit. Byly tam sice trochu slabší kousky, ale jako celek na mě tento sborník působí naprosto skvěle a jsem ráda, že jsem si jej mohla přečíst.
Nejdříve začnu úvodem. V tomto bodě se rodinné vztahy mezi Joe Hillem a Stephenem Kingem nezapřou a můžu říct, že jaký otec, takový syn. Už nejednou jsem se rozplývala nad úvody v knihách S. Kinga a nejinak tomu bylo i v této povídkové sbírce jeho syna. Ten úvod, který J. Hill napsal, z něj udělal něco jako „kamaráda“, člověka, který vám vypráví úplně obyčejné věci, které ho ovlivnily, ale s takovou pohodou, jako byste seděli s ním nad šálkem kávy (nebo půllitrem piva) a nečetli jen o tom v knize… Už po úvodu jsem věděla, že tohle bude opravdu NĚCO. 🙂
Na plný plyn je, jak už bylo napsáno, povídkovou knihou. Celkem zde najdete třináct povídek a jak se obvykle stává, některé jsou skvělé, některé dobré, jiné mne tak úplně nebavily, ale těch „nezáživných“ bylo fakt málo (2), takže po celkovém zhodnocení můžu říct, že patřím mezi nadšené čtenáře.
Navíc jsou v tomto souboru také dvě povídky, které napsal J. Hill společně se svým otcem a z toho jedna je základem pro celovečerní film na Netflix (já tedy Netflix nemám, ani jej neplánuji, ale pokud „Ve vysoké trávě“ shlédnete, dejte mi , prosím, vědět, jaké to bylo!).
„Máma ho jednou naučila plíst, když nás v našem milovaným Coloradu zasypal sníh, a pak toho litovala, protože si uplet ponožku na ptáka.“
Mou nej, nejoblíbenější povídkou byl Temný kolotoč. Trochu hororové, strašidelné vyprávění, které jsem přečetla téměř se zatajeným dechem.
Za další skvělou povídku považuji třeba Pozdní návraty, trochu fantastična nebo Jízdu (která byla napsána také s S. Kingem) a ta byla napínavá, akční.
Můžu vám zaručit, že s knihou Na plný plyn se rozhodně nudit nebudete. Je jen na vás, v jakém pořadí budete povídky číst, zda postupně, nebo si vybírat podle názvů (já snad poprvé volila podle názvů a neskutečně mne to bavilo!:-) )
A ještě zmíním něco – u dvou povídek vás čeká tak trochu překvapení. Joe Hill si pro vás něco nachystal a věřím, že to bude příjemné zpestření.
Ony totiž ty dvě povídky jsou dosti odlišné od jiných, tím, jak jsou napsány, ale nechci vám nic prozrazovat, věřím, že to může být další lákadlo, které vás přesvědčí k tomu, abyste si knihu Na plný plyn přečetli.
Teď píšu většinou doporučení, že? Takže, víte co? Ona tato kniha je pro všechny. Pro ty, co hledají kratší povídky, které jim zvednou náladu, u kterých se budou bát, u kterých pocítí opravdové napětí, které budou číst Na plný plyn.
Za mne jednoznačně palec nahoru a vám přeji krásné čtení bez nočních můr – já se těch vlků z Wolvertonu a zombíku z Cirkusu jednou zbavím! 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Na plný plyn můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara