Autor: Marie Vareilleová
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2019
Počet stran: 302
„Nikdy nemiluj někoho, kdo se k tobě chová, jako bys byl obyčejný.“ – Oscar Wilde
Chloé a Constance jsou výborné kamarádky, i když jsou každá úplně jiná. Co ale mají společné, je láska ke knihám, rodinné kořeny v Marinzaku a žalostný milostný život. Osmadvacetiletá atraktivní Chloé se nedokáže zbavit citové závislosti na svém expříteli, který je zároveň jejím nadřízeným a má se brzy ženit. Chloé je dokonalá Pařížanka: příliš hubená, příliš kouří a příliš pije. Od svého rozchodu má zlozvyk vymetat noční podniky a navazovat vztahy na jednu noc, které mají jediný účel – dát jí zapomenout. Constance, věčná romantička, teď už dlouho nezadaná, má ráda Jane Austenovou a čeká na svého pana Darcyho, který je ale stále v nedohlednu. Jednoho dne se rozhodnou vzít život konečně do svých rukou a uzavřou spolu dohodu: Chloé stráví celý půlrok na venkově mezi vinicemi, daleko od všech mužů a pokušení, a pokusí se konečně napsat vytoužený román. Constance přestane snít o romantické lásce a začne se vídat s normálními muži. Navíc má za úkol vyspat se s neznámým mužem hned první noc po seznámení. Uzavřená dohoda nakonec zavede obě přítelkyně úplně jinam, než by každá z nich čekala… Humorný román líčí milostné vztahy obou mladých žen i jejich cestovní eskapády – z Paříže přes kraj sauternských vinic až do Londýna. Vedle vtipně, s nadsázkou a sebeironicky podávaných situací se objevují i vážnější pasáže, které se vnímavě dotýkají tématu stárnutí a odcházení ze života. Skoro až do konce svižného příběhu není ale jasná zásadní věc: dokážou Chloé i Constance konečně poslat nesprávné muže k šípku a najít si toho pravého na celý život?
Marie Vareilleová (1985, Montbard) je francouzská autorka knih pro mladé ženy. Úspěch jí v roce 2014 přinesl hned první titul Ma vie, mon ex et autres calamités (Můj život, můj bývalý a jiné kalamity).
Navázala románem Někdy je hezké, že mě miluješ (Je peux tres bien me passer de toi, 2015) a od té doby každoročně vydává minimálně jednu knihu.
Marie Vareilleová žije v Bordeaux, ráda čte, píše a miluje hořkou čokoládu a dobré víno.
Někdy je hezké, že mě miluješ je vtipná, dojemná, ztřeštěná a vážně skvěle napsaná kniha pro ženy, které mají rády humor a lásku v jednom.
Edice 7lásky mě neustále překvapuje, ale touto knihou se mi trefila přímo do srdce. Nejednou jsem se smála, nahlas, nejednou jsem ostatním předčítala určité pasáže. Chloé mi neskutečně sedla, viděla jsem se v ní a díky tomu si celý příběh báječně užila.
Jsou zde dvě hlavní hrdinky. Jsou kamarádky, ale každá je jiná. Chloé, hvězda večírků, krásná žena, téměř „vamp“, jež stále nemá vyřešenou minulost a stýká se se svým bývalým, kteří však má naplánovanou svatbu s jinou. Ani jeden nedokáže minulost opustit, jenže Chloé je na tom podstatně hůře, protože nemá nový život.
A Constance, to je zase dívka, která žije No Sex Landu již 29 měsíců a potřebuje nutně změnit svůj život, aby si našla partnera, kterému dá svou nehynoucí lásku a proto podstoupí kurz svádění, který ji má zaručit, že uloví toho pana pravého.
Každá z nich má své sny, ale jedno mají společné. Musí najít nejen svou osudovou lásku, ale také dát své životy do pořádku, aby byly šťastné. A je jen na nich, jak to provedou, ovšem díky vzájemné podpory to pro ně může být snadné.
Autorce se povedlo to, co je psáno na přebalu. Vytvořila postavy na způsob Bridget Jonesové, společně s hrdiny se budete smát, budete si vyžívat v jejich trapasech a samozřejmě prožijete i nějaké ty romantické momenty.
Někdy je hezké, že mě miluješ se musí líbit všem ženám. Odnese vás mimo realitu, zasníte se, možná se zamilujete (protože ach Vincent), a tohle čtení si jednoduše užijete.
„Samota, to je nebezpečná věc, člověk musí umět vyjít s ostatními, musí druhé potřebovat, v tom je teprve štěstí.“
Ač je kniha velmi čtivá a opravdu veselá, dlouho mi trvalo, než jsem ji dočetla. Nebylo to tím, že by mě nebavila, ale spíše vidím problém v tom, že jsem se co kapitolu zasnila a viděla, co všechno by se ještě mohlo stát.
U tohoto příběhu jsem měla po dlouhé době pocit, že nechci, aby skončil a možná proto jsem čtení schválně, podvědomě, prodlužovala.
Ve vyprávění se střídají obě hlavní hrdinky, Chloé popisuje svůj život jako příběh, Constance zase jako deníkové záznamy. Ale všechno na sebe nádherně navazuje, je to prostě pohádka.
U tohoto příběhu je jen jeden problém – je krátký. Dokázala bych si představit, že konec by byl více rozvedený, v poslední kapitole Constance se dozvíme, co získala, ale už ne jak a kdy a to je škoda. Tím, jaká byla, věřím, že by se z toho mohlo vymáčknout ještě pár stránek.
Někdy je hezké, že mě miluješ doporučím všem ženám, které mají rády romantické příběhy a rády se smějí. Které si užívají trapné a vtipné okamžiky, a také těm, které mají rády víno. Protože u těchto stránek se nejednou stane, že dostanete chuť na dobrou dvojku ať už červeného, bílého nebo růžového a ta dvojka se ke čtení rozhodně hodí. 🙂 Takže vzhůru do toho, stojí to za to. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Někdy je hezké, že mě miluješ můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan