Nepamatuji si své jméno – J. S. Monroe

Autor: J. S. Monroe
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2019
Počet stran: 366

„Měla jsem ji zastavit, když šla na vlak, promluvit s ní, ale k ničemu by to nevedlo. Neposlouchala by mě, má vlastní hlavu, plnou svých teorií. Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si malého zarámovaného obrázku mořského koníčka. Zhluboka se nadechnu a vyjdu zpět do kuchyně.“

„Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuju,” opakuje si stále dokola mladá žena, hledící z okna jedoucího vlaku. Míří do malé vesnice ve Whiltshire – lístek na vlak a adresu našla v kapse kabátu. Jsou to jediné věci, kterých se může držet. Po příletu do Londýna se nedokázala rozpomenout na své jméno, ani jak přišla o kabelku. Muž za přepážkou ztrát a nálezů jí doporučil jet domů, protože ve známém prostředí krátkodobá ztráta paměti většinou rychle odezní… Pozdě večer dorazí na místo a zazvoní u malého domku s doškovou střechou. „Já tady bydlím, tohle je můj dům,” sdělí Tonymu a Lauře, kteří jí otevřou. Mladí manželé ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že jim dům patří, a navíc ji ani jeden z nich nezná. Jenže ona se u nich doma překvapivě dobře orientuje. Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si nevzpomíná na své jméno, ale dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže. Nepamatuji si své jméno je skvělý psychologický thriller plný nečekaných zvratů. Autor dovedně střídá úhel pohledu, nabízí perspektivu hlavních protagonistů i dalších zúčastněných a tím přesvědčivě prokresluje postavy a zhušťuje napětí. Thriller o tom, že paměť může klamat. A o tom, že sbírka mořských koníčků zdaleka nemusí být nevinná záliba.

Nepamatuji si své jméno je další knihou, která mi již delší dobu leží ve speciální knihovně, která je určena knihám k přečtení. Upřímně, nevím, proč jsem tak dlouho čekala, protože příběh v ní mne bavil od první do poslední stránky a vrátil mi tu správnou chuť ke čtení.

Nebudu se věnovat hlavním hrdinům a vypisovat jejich životy, tak, jak to dělám u jiných knih. Spíše to popíšu trochu jinak.
Představte si, že ztratíte paměť. Nepamatujete si své jméno, odkud jste, nepamatujete si vůbec nic, ale víte, že se musíte dostat do jedné konkrétní vesnice, do jednoho konkrétního domu. Tak nějak podvědomě tušíte, že tam se dozvíte všechno důležité a pomůže vám to v tom, abyste našli svou ztracenou paměť.
Jenže… Teď si představte, že uděláte všechno, co jsem výše napsala, ale začnete se dozvídat, že jste vrahem, že jste před x lety někoho zabili, někoho, kdo vám byl blízký a ač si myslíte, že to není možné, že byste to nemohli udělat, všechny důkazy jsou proti vám. A najednou se objeví „temný“ rytíř ve zbroji, který vám chce pomoct v tom, aby si nikdo nemyslel, že jste vrah a bude vám chtít pomoct utéct před policií.
Jenže…
Jak tohle všechno doopravdy je? Vážně jste vrah? Jak můžete vědět, že ten rytíř vám chce opravdu jen pomoct? Když si nepamatujete ani své jméno, nemůžete si být jistí vůbec ničím. Je vůbec nějaká šance dostat se z této šlamastyky? Je! A jaká? To už si přečtěte v napínavém thrilleru Nepamatuji si své jméno, který mi nedal vydechnout, dokud jsem jej nedočetla.

Gemma, Tony, Laura, Luke, Silas a ještě pár dalších. Hlavní postavy tohoto thrilleru naprosto splňovaly všechno, co bych od nich očekávala. Někdo byl tajemný v přítomnosti, někdo měl tajemnou minulost, někdo měl své démony, ale bylo to napsáno tak, aby všechno dávalo hlavu a patu.
Jediné, co mi kazí dojem, tak je důvod mořských koníčků v příběhu, i když je to vlastně celé gró tohoto thrilleru, mi to přišlo opravdu přitažené za vlasy. Ale proti gustu… Možná to jiným přijde dokonalé. Je to podle mne úhel pohledu, ale já osobně jsem od toho rozuzlení čekala něco víc.

„Vesnice se rozprostírá daleko pod ní, údolí je odříznuto říčním kanálem a železniční tratí. Odtud rozezná jen School Road, táhnoucí se dolů od hospody, zdravotní středisko a vlakovou stanici. A také hřbitovem obklopený kostel.
Jemma se vydá z kopce dolů a dá se do běhu.“

Co se knize Nepamatuji si své jméno nedá upřít, tak je rozhodně její čtivost. Přidávají tomu i krátké kapitoly, střídání pohledů od různých hrdinů, ale opravdu se není čeho obávat, protože vždy budete přesně vědět, kde se nacházíte a kým jste.
Autor skvěle vykreslil chladnou manipulaci společně s touhou po pomstě a poznání.

Na jedné straně perfektně vykreslená malá, anglická, idylická vesnička, kde se každý zná s každým, na straně druhé vetřelec, který má za sebou temnou minulost a ukázka toho, jak lidé spolu spolupracují či nespolupracují v tom, aby se dopátrali pravdy.
Přiznám se, že po dočtení tohoto příběhu jsem ještě chvíli některé údaje zpracovávala a něco málo si i vyhledávala na internetu, protože mne to samotnou začalo zajímat. Je s podivem, jak některé věci můžou fungovat a co všechno je možné (nemůžu prozradit víc, ale když si tento thriller přečtete, pochopíte, co tím myslím).

Nepamatuji si své jméno je knihou, která by určitě neměla ujít pozornosti vášnivým čtenářům thrillerů a ač ji nehodnotím na 100 %, tak jsem s příběhem celkově velmi spokojena. Věřím, že se mezi čtenáři najde dost těch, kteří se budou přiklánět k mému hodnocení, že je to opravdu dobré čtení, ale na konci tomu chyběla nějaká ta pomyslná třešnička na dortu, aby se dostavil wow efekt, a tím si příběh získal stoprocentní hodnocení. 🙂 Pokud hledáte dobré čtení na tyto deštivé dny, tak se směle pusťte do této knihy.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Nepamatuji si své jméno můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *