Autor: Cyril Gely
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 196
„Lise Hahna pouze upřeně pozoruje stejně, jako to dělá už dlouhé vteřiny. S ohromným potěšením ho sleduje a podrobně zkoumá každou jeho reakci. Když se Hahnovi třesou ruce, Lise si toho všímá. Když se jeho srdce zrychluje, Lise to uhodne. A dokonce i když se její starý přítel odvrací k oknu, aby zakryl rozpaky nebo podráždění, Lise to cítí ve svém nejhlubším nitru. Osm let na tohle setkání čekala, osm let si hoden co den představovala. Ona s Hahnem. Ona proti Hahnovi. Osm let.
A ten den konečně přišel.“
Dva kolegové-objevitelé. Muž a žena. Němec a Židovka.
Píše se prosinec 1946 a Otto Hahn se právě na chystá na vrchol své kariéry – převzetí Nobelovy ceny za chemii. Předtím ho ještě čeká setkání s Lisou Meitnerovou, jeho bývalou nejbližší spolupracovnicí. Ve 30. letech společně pronikali do tajemství atomu, pak ale do jejich životů vstoupily dějiny. A Lise teď stojí naproti němu a ptá se, komu náleží cena, kterou má Otto převzít.
Původně oba chtěli jen nerušeně bádat. Jenže objevit v hitlerovském Německu něco tak převratného jako jaderné štěpení muselo pro život každého z nich nutně přinést dalekosáhlé důsledky. Zmocnily se jich síly dějin. Necelých sedm let po objevu přišla Hirošima. Co to má s oběma vynálezci společného? Co to pro ně znamená? Jen jeden z nich je nominován na Nobelovu cenu za jejich společnou práci – byla opravdu společná a rovnocenná, nebo ne? Dva názory postavené proti sobě.
Zpočátku klidný rozhovor se odehrává po letech odloučení. Osm let, které Otto prožil v hitlerovském Německu a Lise v nucené emigraci ve Švédsku, je zdrojem napětí a předmětem rozhovoru, jenž se odehrává v apartmá luxusního stockholmského hotelu. A brzy přechází v nelítostné zúčtování, které má fáze jako šachová partie. Kdo dokáže druhého lépe vyvést z rovnováhy nevyvratitelnými argumenty?
V této útlé knize o jednom zásadním soukromém střetnutí Cyril Gely, autor divadelní hry Diplomacie (jejíž filmová adaptace vynesla Volkeru Schlöndorffovi Césara), s dramatickou virtuozitou a zkratkou konfrontuje pravdu každého z obou vědců. Jako by rozštěpil atom jednoho vztahu…
Nobelovka je příběhem jednoho dne, kdy se dva lidé, kteří pro sebe znamenali hodně, setkají po osmi letech, aby dořešili svou vzájemnou minulost.
Konfrontace, zúčtování, argumenty silné jako jaderná bomba, přitom všechno velmi opatrné, protože v nich je pořád lidskost a důstojnost, se kterými přistupují opatrně k tomu, co pro sebe znamenali. Co znamenali pro svět…
Otto Hahn a Lise Meitnerová. On je chemik, ona fyzik. Oba dohromady tvoří tým, který je nezastavitelný a kousek před objevem jaderného štěpení – jaderné bomby. Jenže co se nestane, druhá světová válka rozdělí jejich životy, tím pádem i jejich společný výzkum.
Když se opět setkají, Otto je ve Stockholmu, aby převzal cenu, Lise jej navštíví v hotelu, aby si po osmi letech mohli popovídat z očí do očí, ale jestli to bude příjemné setkání či nikoliv, to už si musíte přečíst sami v knize jménem Nobelovka.
„Vnější události už pro mě neměly význam. Podstatná byla jenom naše laboratoř, uran a neutrony. Pouze ty a já, nic jiného už neexistovalo. Ty a já a řešení toho zatraceného problému, které nám stále unikalo! A potom nám to jednoho večera konečně došlo. Náhle jako blesk!“
V tomto příběhu jsou pouze dva hrdinové. Pak možná Ottova žena, ale ta hraje pouze okrajovou roli, důležité v celém ději je právě debata mezi Ottou a jeho bývalou kolegyní Lise. Muž versus žena. Všichni víme, že v minulosti to ženy neměly lehké a už vůbec ne, když se měly pohybovat na místech určených mužům a k tomu když připočteme, že Lise byla Židovkou, je to pro její existenci zásadní.
Nobelovka není jen přepisem toho, co se mezi dvěma vědci odehrálo, ale také jakousi zpovědí, rozlišením toho, jak vidí věci žena, jak je vidí muž a hlavně, když se dostanete k jádru celého problému, tak zjistíte, jak určité spojenectví může být doslova devastující, pro více stran a oddanost výzkumu může hodit přes palubu doslova všechno a všechny.
Jako čtenář, který se pustí do Nobelovky, nemusíte být ani chemik, ani fyzik, abyste pochopili, o co v tomto příběhu jde.
A můžete mi věřit, že nejde o žádné chemické procesy nebo fyzikální zákony, aspoň ne doslova. Tady jde o vztah muže a ženy, o vztah mezi kolegou a kolegyní, o to, že 10. prosince 1944 se sešli dva lidé, kteří jako jediní dokázali něco, co jiní ne, ale nejsou si jistí, že tím pomohli nejen světu, ale hlavně sobě samým.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu Nobelovka můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara