Okrsek VIII – Adam LeBor

Autor: Adam LeBor
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 368

„Není člověk, není problém.“

Balthazar Kovacs je romský detektiv z budapešťského oddělení vražd. Právě když pije svůj první šálek kávy, obdrží tajemné textové zprávy. Jsou to jen tři slova: „26, náměstí Republiky“, a fotografie. Fotografie ukazuje tělo třicátníka, ležícího na zádech s očima otevřenýma, napůl pokrytého cihlami a prachem. Adresa – někdejší ústředí komunistické strany, což bylo kdysi jedno z nejvíce obávaných míst v zemi.
Ale když Kovacs přijde na náměstí Republiky, tělo je pryč a jeho jediným svědkem je malý cikánský kluk, který viděl mrtvolu v neoznačené dodávce.
Následné vyšetřování zavede Kovacse hluboko do podsvětí Budapešti, do míst, která zůstávají běžným návštěvníkům skryta, a dostává se na stopu rozsáhlé korupce, která sahá až do vládních kruhů.

Adam LeBor je zasloužilý zahraniční korespondent, který od roku 1990 zpravodajsky pokrýval Maďarsko a východní Evropu. Je autorem pěti románů a osmi svazků literatury faktu včetně Hitlerových tajných bankéřů, nominovaných na Orwellovu cenu. Jeho knihy vycházejí ve čtrnácti jazycích. Působí jako lektor editorialů a kouč psaní ve Financial Times a píše pro Economist, Financial Times, Monocle a řadu dalších periodik. Žije střídavě v Budapešti a Londýně.

Na tuto knihu jsem se těšila ze dvou důvodů. Jako první bylo, že se odehrává v Budapešti, takže jsem věřila, že poznám hrdiny se jmény, které jsem ještě neslyšela – a to se mi splnilo. Nic proti Jackovi nebo Sammy, ale změna je někdy potřeba.
A za druhé – Okrsek VIII napsal autor, muž, jenž byl, novinářem, který se zabýval ožehavými tématy dnešní doby, tudíž jsem věřila tomu, že i jeho kniha bude takovým zrcadlem dnešní doby. A opět se mi to splnilo.

Balthazar je cikán a zároveň policejní detektiv na vraždách. Jednoho rána dostane textovku, v ní fotku, na první pohled, mrtvého muže a adresu. Když se tam vydá, najde malého cikánského kluka, který něco viděl, a musel vidět, protože mrtvý muž se tam nikde nenachází. Než mu ale stihne kluk něco říct, přijede četnictvo a začne Balthazara „přesvědčovat“ ať nečmuchá, kde nemá.
Mezitím Enikö, mladá investigativní novinářka, která se zabývá ožehavými tématy, jako jsou politické praktiky a v tu chvíli velmi horká kauza migrantů na Východním nádraží, obdrží stejnou textovku jako Balthazar. Navíc s písmenem B místo podpisu.
Tyto dva svede jedna textovka dohromady, znají se z dřívější doby, takže to není nic hrozného, ale když Enikö zjistí, že textovku ji nenapsal a je svědkem, kdy z Balthazara málem někdo vymlátí duši, nejen ona, ale i Balthazar začnou tušit, že tady jde o něco mnohem víc ožehavějšího než to na první pohled vypadá…

Musím se přiznat, že k hlavnímu hrdinovi jsem ihned pocítila sympatie. Naprosto dokonale jsem si uměla představit, jakým problémům se musel kvůli svému etnickému původu postavit.
Další plusem je určitě popsání migrantů, jejich způsob života na Východním nádraží a všechny problémy s tím spojené. I lidé, kteří jim byli po ruce, byli přesně podle mého gusta. Jediní, bez kterých bych se v příběhu obešla (ale bez nich by nebyl žádný příběh, to je jasné) bylo četnictvo. Ti namakanci, ti nabubřelí panáci, mi lezli na nervy. Ale to je jen důkaz toho, že se autorovi povedlo mě zaujmout, prodat svůj román tak, abych si ho užila.

„Nemůžeš jít rovně za nosem, když cesta zatáčí.“

Co se mi ohromně na knize Okrsek VIII líbilo, tak nebyly jen témata, která jsou v dnešní době aktuální, ale také to, jak autor popsal Balthazarův život. K čemu jej vedli rodiče, jaké měli názory, a jak se k němu postavili, když si zvolil vysokou školu, policejní práci a třeba také bílou ženu.
A také to, jakým způsobem popsal migranty a jejich útěky. Jaké jim dal příběhy, jaké jim vybral životy. Někdy mě to i dojalo. Třeba ve chvíli, kdy tam naběhli skinheadi a mlátili kolem sebe, kdy to odnesla i malá holčička. Jako až taková nenávist? No jo, jako dnes…

Ač je v knize Okrsek VIII více žhavých témat, jedním jsou i politické machinace, politické konexe a podplácení. Já politiku nesleduji, mám přece jen jedny nervy, ale názorů kolem mě slyším dnes a denně hromadu, proto jsem se cítila jako ryba ve vodě, tak nějak si to všechno představuji. A nejvíce se mi líbily krabičky starých Nokií. Ten „telefon“ bych si hned vzala a nikomu nic neřekla. Jako u nás krabice od bot nebo od vína. 🙂

A ženské čtenářky se nemusí bát. I tady měl autor pro ně něco připravené. Je tam lehká, romantická dějová linka, o kterou se postará Enikö společně s Balthazarem. Ale pánové, zase se nebojte ani vy. Je to opravdu vedlejší, spíše lehké nuance, než aby se po sobě váleli. 🙂
Přiznám se, že mne kniha lákala, ale zároveň jsem z ní měla obavy. Bála jsem se, jak pochopím všechny ty politické podtexty, jak mi do sebe bude celý děj zapadat. Ale moje obavy byly naprosto zbytečné. Autor všechno napsal jednoduše, s citem i pro méně „politicky“ založené čtenáře.

Vážení čtenáři, pokud tedy chcete zkusit něco jiného, nového, neotřelého a opravdu velmi dobře napsaného, sáhněte po této knize. Věřím, že budete velmi mile překvapeni. Věci, o kterých slyšíte dnes a denně v televizi nebo ve svém okolí, se zhmotní v románu Okrsek VIII a vy si čtení užijete na maximum.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Okrsek VIII můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan