Autor: Rachael Anderson
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2019
Počet stran: 279
„Znamená to, že přese všechno, co může nějaký člověk spáchat zlého, musíme oddělit jeho hříchy od něj samotného a naučit se ho mít rádi přes jeho hříšnost.“
První kniha série Tanglewood nazvaná Pád lorda Draysona je vtipně napsaný romantický příběh o Colinu Cavendishovi, novém hraběti z Draysonu. Ten nevybíravým způsobem oznámí Lucy Beresfordové, dceři zesnulého vikáře, jež spolu s matkou žije ve vdovském domě na jeho panství Tanglewood, kam je ubytoval Colinův otec, že se musí do dvou měsíců vystěhovat, protože se panství prodává, aniž by ho zajímalo, že ženy nemají kam jít. Colin netuší, že ho na zpáteční cestě čeká nejen pád z koně, po němž ztratí paměť, ale po nepříliš nadšené záchraně, již je nucena provést Lucy se svou služebnou, také pád do podřízeného postavení majordoma, lokaje a kočího slečny Lucy, což je pomsta, kterou na něj rozčilená mladá dáma vymyslela.
Od knihy Pád lorda Draysona jsem neměla žádná očekávání. Vzala jsem si ji ke čtení původně jen z toho důvodu, že se jedná o novou sérii, tohle je první díl a k tomu ještě se celý příběh odehrává v časech minulých. Tento typ knih nevyhledávám, ale začnu to dělat. Nejen, že jsem si oblíbila hrdiny v knize, ale také tu pohodu a klid, který na mne kniha vyzařovala.
V oficiální anotaci je nastíněno všechno, co bych řekla i já, takže se opakovat nebudu. Ale o co se s vámi podělím, tak jsou charaktery hlavních postav, které se vám budou líbit. Hlavní hrdinka, Lucy Beresfordová, je sice mladá dívka, která vyrůstá bez otce, jen s matkou, ale možná právě díky tomu, je soběstačná a rozhodně nečekejte žádnou naivku. Stává se, že v těchto typech knih jsou hrdinky s prominutím „blbé“, nemají vlastní názor a neumí používat mozek.
Ale u Lucy to tak není. Nejen, že se dokáže otáčet jak kolem domácnosti, tak práce, umí si prosadit svou a také používat slova a tím pádem, díky vyřídilce, kterou nesporně má, se opravdu neztratí.
Lord Drayson toho ze sebe až tak moc neukáže. Po pár větách, které působí dost arogantně a namyšleně, a které sdělí Lucy ve dveřích jejího domu, se mu stane nehoda, při níž ztratí paměť. Takže čtenář nemůže tušit, jaký lord Drayson neboli Colin Cavendish je. A přejímá tedy pocity Lucy, jež jsou nepříjemné a „zlé“.
Když se Colin stane sloužícím v domě u Lucy, pomalu mezi nimi rozkvétá přátelství. A z přátelství, jak už víme, je to jen krůček k lásce.
Jenže Lucy stále má na paměti, že až se Colinovi vrátí paměť, nic už nebude tak růžové, jak to je dosud.
Pád lorda Draysona je nejen vtipný příběh, díky špičkování mezi hlavními hrdiny, se několikrát od srdce a upřímně zasmějete, ale je to také kniha plná starých, morálních pravidel a zásad, které v dnešní době už nic neznamenají, ale můžou se některým čtenářkám líbit a působit velmi romanticky.
„Hned na to neodpověděl, ale na rtech se mu objevil slabý úsměv, zatímco pečlivě omotal Athéninu ohlávku kolem ruky, čímž zadržel Athénu bezpečně po svém boku – to byla další podivuhodná laskavost. „Vy, která jste vykopávala červy, čistila rybu, kterou jste sama chytila, a kdysi zavřela žábu branou jako domácího mazlíčka spolu s hadem, vy že se bojíte koní? Vysvětlete mi to, prosím. Ohromně mě to zajímá.“
Od knihy Pád lorda Draysona nemůžete čekat žádnou napínavou zápletku, protože všechno je předvídatelné. Ale můžete očekávat překvapení v tom, jak se autorka pomalu dopracovává k tomu, co vám je téměř od prvních stránek jasné.
I když jsem všechno věděla, tak přece jen jsem byla „nucena“ otáčet stránky a užívat si romantický příběh Lucy a Colina. To, co se jim všechno připlete do cesty, různé nesnáze a jak s tím vším bojují… Pro čtenářky nejde o žádné nervydrásající čtení, ale naopak takové to snivé počtení, u kterého si můžou představovat, že gentlemani ještě nevymřeli… 🙂
V těchto dnech vyšel u nakladatelství Baronet druhý díl, s názvem Vzestup slečny Notleyové a já vám můžu už teď říct, že se na něj těším a recenze na sebe nedá dlouho čekat.
První díl jsem přečetla za jedno odpoledne, naprosto jsem u ní zrelaxovala, usmívala se, a všemu pomohly i poměrně krátké kapitoly, kdy se u mě opět objevil pocit „rychločtení“.
Pád lorda Draysona samozřejmě není ničím překvapivá kniha, ani mi nedala „něco navíc“. Ale rozhodně mi dala pár hodin klidu a odpočinku. Nastolila ve mě jakési pohodové vnitřní rozpoložení a rozhodně se těším na chvíli, kdy budu mít u sebe druhý díl, já si udělám kafe, sednu venku na sluníčko, hodím nohy nahoru a oddám se dalšímu dílu od autorky Rachael Anderson a zase se ocitnu v Tangelwoodu, mimo realitu. V čase dávno minulých, ale tak jemně a klidně plynoucích, až mě ta moje realita děsí. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Pád lorda Draysona můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan