Píseň oceli – Michaela Merglová

Autor: Michaela Merglová
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 600

„Jak krásný by byl svět prostý zla.“

Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky.
Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen!
Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.

Michaela Merglová – plzeňská rodačka debutovala v roce 2015 povídkou „Tři bratři“ (Kočas 2015), byla třikrát pasována na Lady řádu fantasy v soutěži O nejlepší fantasy a v posledním ročníku se stala vítěznou nositelkou meče. Uspěla také v literárních soutěžích Žoldnéři fantasie s povídkami „Jestřábice“ (v antologii Odvrácená strana světa, 2017), „Poslední z královrahů (v antologii Na stopě zločinu, 2018) a „Trnité přátelství“ (v antologii Světy za branami, 2019). Její texty se objevily také v antologiích Mladé čarodějky (2017) či Mlok (2017) nebo Koleje smrti (2018). V časopisu Pevnost publikovala fantasy povídku „Budeme si hrát“ (Pevnost 02/2019).
Hrdinská fantasy Píseň oceli (2019) je jejím knižním debutem. I když už vyzkoušela různé žánry, nejradši se vrací ke klasické fantasy meče a magie. Tou je i povídka „Nájemné meče“ ve sborníku Ve stínu magie (Epocha, 2019).
Kromě psaní pomáhá s provozem webu triumvirat.cz, který je zaměřen na rady pro začínající autory, jako recenzentka také spolupracuje s žánrovými weby (fantasymag.cz) či časopisech Pevnost. Žije v Praze, pracuje v reklamě, a když ji všechno štve, staví se na józe na hlavu.

V posledních dnech mám svůj osobní „boom“ ohledně českých autorů. Nedávno mne velmi mile překvapila Kristýna Sněgoňová a dnes tu budu pět chválu na další českou, mladou autorku, Michaelu Merglovou.
Její debut Píseň oceli je famózní, klidně bych i napsala, velkolepý výpravný epos o odhodlání, síle a také umění docílit svého pomocí různých, malých lstí.

Hlavní hrdinové jsou dva. Minangar, což je veršotepec z Údolí a Cuchenan, mladík, který se náhodou ocitne při boji Raíkiho Dvanáctky s drakem a má to štěstí, že se mu podaří draka zabít…
Minangar nemá lehké začátky. Jeho otec mu nevěří, navíc, když se dozví, že chce být bardem, shazuje jeho úsilí, vysmívá se mu a dojde to tak daleko, že Minangar opustí domov a cesty jej zavedou do Dussu.
Cuchenan je na tom podobně jako Minangar, nemá lehké dětství, a ani dospívání. Ovšem zabití draka z něj udělá drakobijce a má možnost dokázat všem lidem v okolí, že si zaslouží své místo ve Dvanáctce nejlepších. A Minangar zase všem ukáže (s pomocí přátelství s Cuchenanem), že je nejlepším bardem široko daleko. Sice cesta k tomu, aby dokázali, že jsou oba nejlepší z nejlepších bude trnitá, ale může se jim to povést…
Pokud se Cuchenanovi nepostaví do cesty jeho minulost a Minangarovi badrka s tím nejkrásnějším a nejkouzelnějším hlasem široko daleko…

Líbilo se mi, jak autorka jemně, ale přitom energicky, vytvořila přátelské pouto mezi Minangarem a Cuchenanem. Z těch dvou udělala naprosto úžasnou, a vlastně i díky schopnostem, ojedinělou dvojici, která bude bavit všechny čtenáře. Nikdo z hrdinů nemohl být více rozdílný, a přitom si dokonale hrajou do noty. Jejich konání není jen vážného charakteru, ale mnohdy jsem se upřímně a od srdce zasmála. Rozhodně zde nechybí humor, což kvituju, přijde mi totiž díky němu vše dokonale vyvážené. Vraždy, krev a pot- na miskách vah s humorem a vtipnými glosy – tvoří skvělý příběh, který by si milovníci fantastiky neměli nechat ujít.

„Zpěváčku!“ Minangar se otočil a Cuchenan mu vtiskl do dlaně pěstní dýku. „Tohle si vezmi.“
Nejistě ji potěžkal.
„Kdyby tě něco přepadlo, tím ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřestane hýbat. A klidně i chvíli potom.“
„Já vím, jak zacházet s dýkou!“
„Vážně? Kolik chlapů už jsi bodnul?“
„Jednoho.“
„Koho?“
„Ehm… Sebe. Omylem. Ale i to se počítá!“

Píseň oceli je sice šestiset stránková kniha, ale váhu stránek pocítíte pouze v rukou, když budete knihu držet ve vzduchu. Jinak je vše tak akorát dlouhé, nenajdete zde hluché místo a rozhodně by mi nevadilo, kdyby těch stránek bylo ještě víc, protože Cuchenan s Minangarem mě nepřestanou bavit.
Tím chci říct, že se nemusíte obávat, že byste tento příběh četli dlouho. Autorka umí upoutat pozornost čtenáře, píše čtivě a jednoduše, takže se v žádném případě nikde neztratíte, a nebudete mít možnost se nudit, protože se pořád něco děje.
To se mi také velmi líbilo a musím vám to napsat, protože když skončila jedna akce, tak hned začala další, když jsem si myslela, že už tam nemůže být jiného, objevil se třeba Merion a hups – opět se něco dělo. Neskutečně dobré, opravdu. 🙂

Sice na stránkách příběhu Píseň oceli najdete pár nadpřirozených bytostí nebo událostí, které se běžně nestávají (no, drak, skřítci, pak jedna taková babizna -prostě Badh, předpovídání budoucnosti pomocí věšteckých snů, kouzelný meč…), ale je jich poměrně málo, takže nebudete mít až takový magický pocit a to je další plus, které jsem uvítala, protože díky tomu na mě všechno působilo velmi realisticky a uvěřitelně. Místy jsem se fakt ocitla mimo realitu, když jsem četla, přenesla jsem se mezi šraňky a cítila každý úder, který Cuchenan schytal, nebo jsem byla v hostinci, pila červené víno z korbelů a bavila společnost společně s bardem Minangarem.

Přiznám se, že hrdinové se mi vůbec neopouštěli snadno. Když nastal konec knihy, nechtěla jsem to. Píseň oceli nebyla kniha, která by mě rozbrečela, u které bych si kousala nehty napětím, ale přesto mě dokázala naprosto odrovnat.
Bavilo mě ji číst, smála jsem se vtípkům, smála jsem se charakterům postav, nechala jsem se neustále překvapovat autorčinou fantazií, co všechno si pro své hrdiny připravila…
Pokud máte fantasy žánr rádi, a hledáte něco nového, kde je rozhodující zdravý selský rozum, kde hrdinové musí sem tam použít nejen sílu, ale i lest, aby dosáhli svého, kde nezáleží na tom, jestli jsou tlustí nebo tencí, ale zda mají pro strach uděláno a umí přemýšlet, tak tohle bude to pravé pro vás.

Hvězdné hodnocení:

Pokud si chcete knihu Píseň oceli přečíst, najdete ji ke koupi u nakladatelství Epocha.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan