Poslední vlak do Helsingøru – Heidi Amsincková

Autor: Heidi Amscincková
Nakladatelství: Beta/edice evropská literatura
Rok vydání: 2019
Počet stran: 229

„Někdo zaklepal na dveře. Zamračila se. Poslední příjem byl od večera připoutaný a pod sedativy, ale sestry měly přísně nakázáno přijít pro ni, kdykoliv to bude zapotřebí, jakkoliv by bylo pozdě. Nasadila si brýle, uhladila si hedvábnou halenku a odhrnula pramen vlasů z čela.
„Vstupte.“

Devatenáct noirových povídek oceňované dánské autorky.
Příběhy se odehrávají v současné Kodani a Heidi Amsincková v nich svým čtenářům servíruje skvělou kombinaci duchařiny a černého humoru. Navíc se v každé povídce, jejichž hlavními postavami jsou buď bezohlední nebo osamělí lidé, kteří mají co skrývat, skrývá hlubší poselství, které vede čtenáře k zamyšlení.

Heidi Amsincková je spisovatelka a novinářka narozená v Kodani, mnoho let strávila v Británii, kde pracovala pro dánský tisk, a to i na pozici londýnské zpravodajky pro významný dánský deník Jyllands-Posten.
Napsala řadu krátkých povídek pro rozhlasové vysílání, včetně souboru tří povídek Danish Noir, Copenhagen Confidential a Copenhagen Curios, všechny produkované stanicí Sweet Talk pro BBC Radio 4.
Získala titul MA z tvůrčího psaní v Birkbecku, University of London. Byla zařazena do užšího výběru na ocenění VS Pritchett Memorial Prize. Poslední vlak do Helsingøru je její první publikovanou sbírkou povídek.
V současné době žije v Surrey.

Poslední vlak do Helsingøru je pro mne bezesporu jedno z největších překvapení tohoto roku. Už jsem se „poznala“ s příběhy, které mi letos vyrazily dech, ale co se týče povídkových knih, byla jsem vždy skeptická. Mám totiž u nich jeden problém a ten tkví v mém pocitu, že než se všechno rozjede, už je konec a začíná něco nového. Ovšem tohle rozhodně nebyl tento případ, tyto noirové, duchařské příběhy byly napsány takovým způsobem, aby vás nenapadalo to, co mne u jiných povídek.

Útlá knížka autorky Heidi Amsinckové obsahuje 19 různorodých povídek, ale všechny se točí kolem stejného a to temného tématu. Ať už jde o vraždy, psychické problémy, duchy nebo jiné divné úkazy, tyto jmenovatele jsou stejné pro každou povídku. Když jsem dočetla poslední, tak jsem si uvědomila, že autorka gradovala sled povídek, jak šly za sebou.
Jakmile totiž začnete číst, tak první povídka je dle mého slabší, taková rozjezdová, druhá už je o něco lepší… A ty poslední? Tam jsem si všechno užila na stoprocent a klidně bych četla ještě dál, kdyby bylo co. 🙂

Abyste věděli, proč si knihu Poslední vlak do Helsingøru koupit, přiblížím vám, díky jedné povídce atmosféru. Představte si svůj vysněný dům. Byt, který je pomalu větší než fotbalové hřiště, ve staré zástavbě. Obývá jej žena, která už je velmi stará a hodlá byt přenechat dalšímu uživateli. Vy jej koupíte, i když musíte trochu zahrát na city a nehrát fér vůči jiným zájemcům.
Nastěhujete se, a od první noci slyšíte takový divný zvuk… Pláč… Dítěte… Nutno podotknout, že v domě v noci není nikdo jiný, krom jedné stařenky o patro níž… A i přesto, že máte kocoura, tak je vám to k ničemu, protože kocour se choulí pod postelí, s naježenou srstí a odmítá vylézt… A pak si, po nějaké době, kdy se noc co noc ozývá ten divný pláč, uvědomíte, že takové zvuky může dělat právě váš kocour… Zbavíte se ho? A co ta sousedka pod vámi? Nemá náhodou nějakou návštěvu, o které vám neřekla? Tak tam půjdete a zaklepete na ni…

„Znejistěn se vynořil z pohodlného křesla do zářivě bílé kuchyně a poškrábal se na hlavě. Možná to bylo z recepce? Věděl, že noční recepční nemohl dorazit kvůli sněhové kalamitě. Ať to byl kdokoliv, zněl dost netrpělivě. Jakmile zvonění ustalo, začalo zase hned znovu.
Opatrně prošel chodbou s červeným kobercem, nedělalo mu dobře, jak ho dávno mrtví hodnostáři sledovali z rámů na stěnách. Správně by vůbec neměl opouštět kuchyni.
Jenže zvonění nepřicházelo z recepce. Světla byla ztlumená, místnost vypadala opuštěná a tichá.“

Jak jste určitě poznali z předešlého odstavce, na začátku každé povídky to vypadá na poklidný příběh, kdy se hrdinům plní to, co si přejí. Jenže ve chvíli, kdy dosáhnou svého, mnohdy za každou cenu, někteří se nebojí jít přes mrtvoly, se jim vše začne sypat pod rukama. A právě v tu chvíli, aby došli poučení, se jim začínají zjevovat různí duchové, podivné zvuky, nečekané nabídky, které je můžou i zabít, pokud si neuvědomí, co je a není důležité.

Poslední vlak do Helsingøru je velmi příjemná kniha, kterou ocení všichni čtenáři, kteří chtějí třeba nějakou silnější četbu proložit kratším vyprávěním, u kterého se zamyslí, ale zároveň odreagují.
Doma si ze mě dělali srandu, protože jsem touto knihou prokládala jinou četbu a povídky si nosila – ehm, pardon, třeba na wc. 🙂

To, co se dozvíte v anotaci, je pravdou, nejen, že temné náměty jsou prodchnuty celou knihou, každou povídkou, ale navíc se vše odehrává v Dánsku, které je známé svým hygge. Jenže co když přijde noir? To se pak hygge scvrkne a zůstanou jen podivné zvuky a strašidelné stvoření na fotografiích…

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Poslední vlak do Helsingøru můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Jedna odpověď na “Poslední vlak do Helsingøru – Heidi Amsincková”

  1. Moc prima recenze. Jsem ráda, že jsi i řádně přiblížila jednu z povídek. Já jsem knihou taky uchvácena – hlavně těmi pointami .)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *