Pouštní dívka – Jonathan Lethem

Autor: Jonathan Lethem
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2019
Počet stran: 390

„Podemleté břehy plné bahna, kosmatců a mokré jílovité břidlice byly s každým krokem vyšší a na tenkou oplocenou hranici kdesi nahoře už jsem skoro nedohlédla. Napadlo mě, jestli bych za sebou neměla trousit chlebové drobečky, semínka z granátového jablka nebo tablety Ibuprofenu, abych potom trefila zpátky.“

Phoebe Sieglerová poprvé narazí na Charlese Heista v ošuntělém přívěsu v poušti poblíž Los Angeles. Phoebe se snaží najít pohřešovanou dceru své kamarádky a doslechla se, že Heist je mimořádně úspěšný při hledání nezvěstných lidí. Prostořekou, otevřenou Phoebe přitahuje ten málomluvný, neproniknutelný člověk, třebaže očividně nehraje s otevřenými kartami, ale napřed na něj musí vyzrát, aby se vůbec pustil do pátrání…
Nesouměrný pár putuje rozsáhlým kalifornským vnitrozemím, prochází enklávami tuláků a hippies, kteří mají odpor ke konvenčně spořádanému životu. Ukáže se, že tihle lidé na okraji společnosti jsou rozděleni do soupeřících kmenů, že hledanou dívku drží právě v centru konfliktů – a že Heista váže k těm podivným lidem neuzavřená minulost. Všem třem pak hrozí smrtelné nebezpečí…

Jonatham Lethem se narodil v New Yorku, studoval na Bennington College ve Vermontu. Je autorem sedmi románů, mezi kterými kromě předkládané knihy jsou nejvýraznější The Fortress od Solitude (2003) a Motherless Brooklyn (1999, česky Sirotci z Brooklynu, 2008).
Druhá z nich získala National Book Critics Circle Award a Salon Book Award i řadu dalších ocenění.

Pouštní dívka je mysteriozní román, ale pro mne to byl spíše road trip dvou mladých lidí, kteří hledají jednu dívku a při tom se dostávají do velmi obtížných situací, kdy jim některé závidět nebudete. Při čtení se ani na chvíli nudit nebudete, ale je pravdou, že děj ubíhá pomaleji, než jsem u takových příběhů zvyklá. Proč? To se dozvíte, když budete číst dál…

Phoebe a Heist jsou dva cizí lidé, kteří se setkají na základě Phoebiny žádosti, protože potřebuje jeho pomoc. Heist je totiž znám tím, že dokáže leccos vypátrat a Phoebe se snaží najít dceru své velmi dobré kamarádky.
Heist je odtažitý, tajemný, moc toho nenamluví a už vůbec nevysvětluje činy. Ne nadarmo se mu přezdívá Divous. Je to zvláštní chlapík, ke kterému jsem si hodně dlouho hledala cestu. Až ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla něco málo z jeho minulosti, jsem začínala chápat, proč se chová tak podivně.
Phoebe pro mě byla normální městskou holkou, ale jen do chvíle, než s ní začaly cloumat hormony. Ale zachovala si v některých situacích smysl pro humor, což autor skvěle vystihl v určitých momentech a já se při čtení i párkrát zasmála nahlas.

Na to, že je Pouštní dívka vytištěna poměrně velkým fontem písma, četla se mi docela těžko. Bylo to tím, že autor bez upozornění a nějakých náznaků, přeskakoval do minulosti. Bylo to samozřejmě zapotřebí, abych pochopila celý děj a hlavně životy obou hrdinů před tím, než se vydali hledat Arabelu, ale i tak to mohlo být napsáno trochu s citem. Takto pro mne byly skoky docela násilné a než mi to došlo, nevěděla jsem, kde jsem se ocitla a proč.

„Mohlo ji být dvacet nebo dvacet pět – byla mladší než já – , ale vypadala, jako by vypadla z předválečné fotografie. Nebyla na ní patrná jediná stopa moderní civilizace. Měla na sobě šedé šaty, vlastně spíš pytel, ruce měla zkřížené ve výšce pasu. Napadlo mě, co by udělala, kdybych jí ukázala svůj iPhone: jestli by ho uctívala, nebo by do něj kousla.“

Celá první polovina knihy je taková pomalejší, seznamovací. Až ve chvíli, kdy se Heist a Phoebe ocitnou v poušti u Králíků a Medvědů, všechno dostane pořádný spád a začne být vše mnohem zajímavější. Tam jsem už netušila, co mě ještě všechno čeká, a s napětím očekávala velké finále, které ovšem nebylo zase takové fenomenální, jak jsem si jej představovala. Po celou dobu čtení jsem totiž měla pocit, že na konci mi autor vyrazí dech, ale on všechno ukončil přesně v tom tónu, v jakém byl napsán celý příběh – poklidně, s rozvahou a se spoustou důvodů k přemýšlení.

Nebýt těch nejasných skoků z minulosti do přítomnosti, nebýt toho pomalejšího tempa, věřím, že bych Pouštní dívku hodnotila lépe a výše.
Jenže se nemůžu ubránit pocitu, že jsem nedostala to, co jsem očekávala. Nejdříve jsem myslela, že dostanu napínavý děj, když má jít hlavním hrdinům o život, ale to nebylo až tak vážné, pak jsem očekávala velkou porci vtipu, protože údajně autor patří mezi jedny z nejzábavnějších spisovatelů, ale až na pár hlášek, které se mi líbily, se nic tak veselého na stránkách nedělo.

Na mne totiž hlavní hrdinové působili tak nějak depresivně, odcizeně, smýšlející mimo realitu. Jako by neměli city, jako by je neměli ani vyjádřit. Neumím si je zhmotnit, pro mne jsou to dva lidé, kteří se ženou za nějakou zářnou budoucností, ale už dopředu ví, že je nic veselého a růžového nečeká.
Kolikrát na mne působili, obzvláště Heist, jako někdo, kdo už dávno hodil flintu do žita, a přesto věděl kam šlápnout, co v dané chvíli udělat, co je nejlepší pro to, aby nejen našli ztracenou dceru, ale také si zachránili životy, ale neuměl to prodat a vlastně ani nechtěl.

Pokud patříte mezi čtenáře, kteří si umějí vychutnat příběh tak, až na sebe přeberou jeho atmosféru a nutně nepotřebují žádnou akci, spíše hledají hrdiny, o kterých by mohli uvažovat a nacházet jejich třinácté komnaty, tak se na knihu Pouštní dívka podívejte.
Obálka je perfektní, ta zaujme hned a věřím, že samotný příběh si také své věrné najde.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Pouštní dívka můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *