Pozvala mě dál – Lucy Clarke

Autor: Lucy Clarke
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 375

„Líbí se mi, jak Bill vždycky vycítí, když nejsem ve své kůži.
„Momentálně nějak špatně spím, to je všechno.“
„Jo, ta zatracená nespavost. Máš toho teď hodně, viď? Flynn. Termín odevzdání knížky. Možná sis ještě nezvykla na nový dům.“
Přikývnu a znovu si uvědomím, jak Bill umí být vnímavý.
„Víš, že kdybys nás potřebovala, jsme tu pro tebe,“ říká a pokládá mi velkou ruku na rameno. Stiskne ho – jeho sevření je o maličko pevnější, než by mělo být.“

Elle Fieldingová se rozhodne pronajmout svůj dům, a když se pak vrátí, nic jí nepřipadá jako předtím. Atmosféra domu se úplně změnila  ̶  jako by se tam ochladilo…
Elle má pocit, že někdo sleduje každičký její pohyb. Neděje se to ale všechno jen v její fantazii? Koneckonců je spisovatelka, a tak má bohatou představivost. Přesto všechno působí tak skutečně, jako by někdo odhalil tajemství, která jí brání v noci usnout.
Elle začíná ovládat strach a panika a domov se pro ni stává pastí. Někdo odemkl minulost – a ona sama mu dala klíč.

Autorka Lucy Clarke je má sázka na jistotu. Její tři předchozí psychothrillery jsem doslova žrala a nejinak je to u její novinky Pozvala mě dál. Jsem naprosto nadšená, jakým způsobem svůj příběh rozvinula, co všechno do něj zapojila a jak to dopadlo. Oko za oko, zub za zub. Chce se mi říct, že tohle bylo zase něco fenomenálního, a můžu říct, že tahle kniha strčí všechny tři předchozí příběhy do kapsy.

Autorka vytvořila hlavní hrdinky knihy Pozvala mě dál jako spisovatelku, která se proslavila hned svou prvotinou, její práva byly prodána i do zahraničí a všechny zálohy na knihu, šly do šestimístných čísel.
Elle si díky tomu splnila svůj vlastní sen. Nejen, že vydala knihu, která je maximálně úspěšná, ale také si postavila v Cornwallu dům na útesu, kousek od své milované sestry s manželem a Drakem, což je jejich dvouletý syn.
Elle scie nemá štěstí v osobním životě, ale v tom profesním se ji daří, až tedy do chvíle, kdy se přibližuje deadline odevzdání druhé knihy nakladateli, kdy se ji začnou dít zvláštní věci, kdy se její minulost začne v nárazech vracet k ní tak, jako mořské vlny se vrací ke břehu.

Na mě z tohoto příběhu působí více takových těch moudrých ponaučení, že nevím, jestli je tu má cenu vypisovat. Ale třeba jeden příklad za jedno – není všechno zlato, co se třpytí.
Víte, hlavní hrdinka Elle vám bude od začátku sympatická, a ač udělá v minulosti pár chyb, všechny ji odpustíte, protože budete shovívaví k jejímu mládí. V průběhu let, kdy stárne, budete zase shovívaví kvůli tomu, co se jí děje a tak to půjde až do posledních stran, kdy si na konci řeknete, že bylo shovívavosti dost, ale stejně ji budete mít rádi. 🙂
Chci zde zmínit i Fionu, Ellinu sestru. Líbilo se mi jejich sesterské pouto, líbilo se mi, jak autorka i v obyčejném dialogu dala čtenáři pocítit, která z nich je ta starší a která málo zkušená a prostě ten benjamínek.

„Ustoupím dozadu a přitom si něčeho všimnu. Na okně je otisk prstu. Když se podívám zblízka, rozeznám na zamlženém skle slovo.
domě
Když o tom slově přemýšlím, část mé duše chladne, jako by se mi tělem šířily rampouchy a rozbíhaly se mi v zádech, podél páteře.
Není to jen jedno slovo.
Předcházejí mu tři další.“

Když bych měla časově určit, za jak dlouho jsem přečetla Pozvala mě dál, řeknu cca 6 hodin. Mezi tím trocha spánku, starání se o syna, mé vlastní potřeby, nějaký ten běh… ale stále jsem byla myšlenkami u Elle a těšila se, až vezmu opět knihu do ruky a budu pokračovat ve čtení.
Autorka už v předchozích knihách ukázala, že umí své čtenáře zaujmout, ale teď poprvé mám pocit, že se ji povedlo napsat návykové čtení, které z vás udělá doslova závisláka, dokud se nedozvíte, jak to všechno doopravdy bylo. A hlavně, co bude dál.

Celé vyprávění je v režii Elle, ovšem střídají se kapitoly ze současnosti, z minulosti, abychom poznali Elle od těch jejich nejdůležitějších okamžiků, které ji formovaly a podle čeho vedla svůj život dál.
Kapitoly jsou kratší, ale celé čtení je strhující, napínavé a určité okamžiky mi přivodily husí kůži. Přiznám se, že při představě, být v domu na útesu sama, v noci, za tmy, jen se zvuky, které tam nemají co dělat, do toho dít se to, co se Elle děje, tak tam nejsem ani minutu. Pokaždé mě napadlo – rozsviť si, proboha, rozsviť ty světla – jenže autorka tušila, že si to budou čtenáři říkat a hned musela Elle vložit do hlavy myšlenky, proč si rozsvítit nesmí a musí být po tmě, když ví, co ví… No, moje nervy, co vám budu povídat… Stromeček a světýlka mi svítily celou noc. 🙂 Jen pro jistotu. 🙂

Pozvala mě dál je jednoduše naprosto perfektní, skvěle napsaný, důmyslně propracovaný psychothriller, který musí nadchnout všechny své čtenáře. Neříkám, že všichni budete skákat tři metry vysoko, ale většina z vás jo. Byla jsem si jistá, a teď mi to autorka jen potvrdila, že její příběhy stojí za to číst! 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu Pozvala mě dál můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.