Autor: Alan Bradley
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2018
Počet stran: 300
„Řešení mě napadlo – jak to s geniálními myšlenkami často bývá – úplně z čistého nebe. Po špičkách jsem doběhla zpátky do haly a pak sobě do laboratoře a cestou jsem se pochechtávala.
Ze skříňky pod výlevkou jsem vytáhla šroubovák, kus gumové hadice a dva trychtýře, které jsem obvykle používala k plnění lahví, ale nyní jsem jim určila mnohem zábavnější roli.“
V Bishop’s Lacey se blíží Velikonoce a v kostele sv. Tancreda se připravuje otevření hrobu světce, po němž byl pojmenován. Flavia de Luce chce exhumaci přihlížet osobně, když je však hrob otevřen, neleží v něm tlející ostatky svatého Tancreda, nýbrž mrtvola nedávno zesnulého místního varhaníka, pana Collicutta. Kdo ho připravil o život a proč se církevní hodnostáři snaží vykopávky zarazit? Flavia se opět vrhá po hlavě do vyšetřování.
Vždycky, když začínám číst nějakou sérii, bojím se toho, aby s každým dalším příběhem neupadala. A tady se čtenář nemusí vůbec bát. Poslední tóny z krypty je už pátým kouskem v řadě a pořád se jedná o skvělý, vtipný, čtivý příběh. Flavie je sice jen jedenáctiletou dívkou, ale její rozum, odvahu a fištrón by si přál mít nejeden dospělák.
Tentokráte se ocitáme v prostředí v Bishop Lacey´s v době před velikonoční, kdy se má v kostele konat velká událost – a to vyzvednutí pozůstatků svatého Tancreda, po kterém je pojmenován i samotný kostel ve vesničce. Navíc u tohoto světce se má ukrývat poklad nesmírné hodnoty a proto se objeví spousta lapků, kteří prahnou po penězích.
Poslední tóny z krypty začínají ve chvíli, kdy se Flavie (jak taky jinak), ocitne v bezprostřední blízkosti u mrtvoly a už se to s ní táhne. Díky tomu jaká je, dokáže najít spoustu vodítek a informací k tomu, aby dokázala usvědčit pachatele a najít i další zlosyny, kteří se v příběhu můžou objevit. Tak co, těšíte se, až se do čtení pustíte a budete odhalovat všechna tajemství?
„Z myšlenek mě vytrhl pronikavý výkřik.
Prudce jsem se otočila a ocitla se tváří v tvář zjevení v černém.
Ztuhla mi krev v žilách. Mé zaskočené mysli trvalo několik vteřin, než ten zdánlivý přízrak poznala.
Byla to Cynthia Richardsonová.
Viděla mě, jak se nořím z holé stěny, a oblečení mám, pokud to je vůbec možné, ještě víc poznamenané hřbitovními skvrnami než předtím.
Pořád měla ústa otevřená po výkřiku a třeštila na mě oči.“
Jak už jsem psala výše, Poslední tóny z krypty jsou čtivým příběhem. Ač je to detektivka, ač se tam objeví mrtvola a trochu „nutného“ násilí, je přesto kniha, potažmo celá série určena i dospívajícím čtenářům, od těch cca dvanácti let.
Netečou nikde potoky krve, nikdo nemluví sprostě, ba naopak. I když se vyšetřuje vražda, tak v každém díle je vše popisováno jemně, opatrně, přesně tak, aby si i mladší čtenáři mohli přečíst detektivní příběh, který neurazí ani dospělé čtenáře.
Už od prvního dílu jsem z této série nadšená, dlouho mi ležela v knihovně a protože se snažím minimalizovat své nepřečtené knihy, a prokládám jimi recenzní výtisky, tak jsem ještě o to více ráda, že zrovna Flavie dostala svůj prostor a já si ji mohla přečíst.
V příbězích nechybí trochu toho rodinného tajemství a záhad, nechybí zde humor i ironie, špičkování sester, které někdy hraničí s tyranií (s nadsázkou samozřejmě), ani smutné okamžiky, ale to, co převládá, tak je dvanáctiletá Flavie, která uhrane snad každému, kdo o ní bude číst. Malá milovnice chemie a obzvláště klasických jedů, má hlavu na správném místě, má rozum, který umí použít a má odvahu, kterou se nebojí použít. Proto vám ráda knihu Poslední tóny z krypty doporučím, ale ještě předtím napíšu, že je důležité číst od prvního dílu. Navazují na sebe. 😉
Hvězdné hodnocení:
Děkuji za přečtení a mějte se fajn!
Dara