Příšerné tchyně – Anna Jansson

Autor: Anna Jansson
Nakladatelství: Edice knihy Omega
Rok vydání: 2018
Počet stran: 368

„Zbytek večera čte Judith u krbu nahlas svou rozepsanou knihu. Magnus a já neochotně předvádíme vrahy a oběti v různých situacích. Chce vědět, jaké stopy po úderech a úchopech prstů by oběť měla, kdyby na ni vrah zaútočil zpoza závěsu, povalil by ji na zem břichem dolů a snažil by se ji škrtit. Vypadá to, že spisovatelé detektivek pracují tímto způsobem.“

Z pohádek známe povětšinou zlé macechy. Ve skutečnosti by se měl člověk mít na pozoru spíše před tchyněmi. To napadá Angeliku Lagermark v těch hroších chvílích. Před půl rokem chytila na svatbě kytici a vlastní svatby měla plnou hlavu, ale teď si už není tak jistá. Je Magnus ten, s kým chce strávit zbytek svého života? S jeho matkou Judith, která se k Angelice nečekaně nastěhovala kvůli vytopení vlastního bytu vodou z prasklého akvária, zbytek života rozhodně strávit nechce.
Angelika provozuje kadeřnický salon na Gotlandu, ovšem ve skutečnosti se věnuje ještě jiné činnosti: pomáhá lidem najít lásku. Nikdy není náhoda, vedle koho se v Salonu d´Amour posadíte. Jedná se totiž o pečlivě naplánované setkání. A samozřejmě nikdy není pozdě na nalezení toho pravého.

Anna Jansson vyrůstala s knihami. Všechny, které napsala – kriminální romány, dětské knihy i literaturu faktu – jsou prostoupeny duchem pohádkových příběhů. Mnoho let pracovala jako zdravotní sestra. Její prvotinou byly příběhy lidí, které potkala v nemocnici. I do kriminálních příběhů dokáže vložit současné etické problémy, týkající se vztahu lidí k životu a smrti. Kromě psaní románů pořádá také přednášky o etických otázkách zdravotní péče a na toto téma napsala řadu knih.

Příšerné tchyně je kniha, jenž volně navazuje na předchozí s názvem Bohyně osudu ze salonu            d´Amour. Musím říct, že první díl se mi moc líbil, ke druhému jsem přistupovala opatrně a i přesto, že mě nezklamal, není to nic, u čeho bych byla nadšená, ale za přečtení určitě stojí, obzvláště máte-li za sebou první díl.

Angelika dále pokračuje ve svých dvou činnostech. Tou první je vedení kadeřnictví, kdy stříhá „obyčejné“ lidi a s druhou pracuje na osudech lidí a snažit se je spojit ve společnou, láskyplnou cestu životem. Vše plyne jak má až do chvíle, kdy se její potencionální tchyně dostaví na práh jejího domu a chce ubytovat. Když rozpovídá své kamarády, přátelé i zákazníky, zjistí, že tchyně jsou zlem všude. Ať už menším nebo větším, nikdy to s nimi není ideální. Do toho se začne ozývat žárlivost, Regina ji oznámí smutnou událost, tchyně zlobí i na veřejnosti… Všechno se začíná hroutit, ale to by nebyla Angelika, aby se všemu špatnému nepostavila čelem…

Jak jsem psala už výše, Příšerné tchyně rozhodně není špatná kniha. Ale tak nějak jsem tušila, jak všechno dopadne. I když zde bylo pár věcí, které mne překvapily, tak stejně to bylo lehce předvídatelné. Ale zase si myslím, že autorka nechtěla čtenářům podat napínavý, dechberoucí příběh, ale romanticky laděnou, odpočinkovou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři nebo nějakou tu slzu v oku.
Za co jsem ráda, tak jsou charaktery Magnuse a sester Angeliky, které jsem mohla více poznat. A také Rickyho. Ten se pořád rozvíjí a konečně se dočkal toho, co chtěl už od začátku! 🙂 Určitě tam není postava, která by mi jako v prvním díle Generál lezla na nervy, což mě jen podpořilo v tom, abych na vlnách této knihy pomalu plula mimo realitu a užila si čtení bez sebemenšího vyrušení.


„První ranní zákazníci dnešního dne jsou, jak pracovně říkáme, běžní zákazníci. Nechají si upravit vlasy a zaplatí. I tak ale nenápadně vyzvídám, jestli nepotřebují pomoc v lásce nebo v jiných životních problémech. Pokud je třeba osud trochu popostrčit správným směrem, zapíšu si to do diáře.“

Co se mi líbí na autorčině psaní, tak je způsob, jak dokáže psát o charakterech lidí, aniž by do toho zabředávala nebo používala různé odborné výrazy. Z obyčejného povídání o někom se dozvíme vše potřebné, abychom si o něm utvořili obrázek a nemusíme číst sáhodlouhé niterní popisy a pocity, které by nás k tomu dovedly.
Díky tomu je celý příběh celistvý, působí klidně, mile a děj tak nějak pomalu, ovšem jistě, plyne. Začala jsem číst a najednou jsem zjistila, že jsem za polovinou. Je to i proto, že jsem při čtení měla pocit, jako bych si četla o kamarádech, jako bych četla něčí deník či dopis, který mi píše kamarádka o tom, co, kde, kdy a kdo.

Pokud se vám do rukou první díl nedostal, ale máte tento, myslím si, že to vašemu zážitku ze čtení příliš neublíží, ale abyste získali ten maximální účinek celého příběhu, doporučuji vám přečíst i předchozí knihu. Zvlášť kvůli některým postavám, které se postupně vyvíjejí a také kvůli samotné Angeliky. Někdy totiž její myšlenkové pochody nejsou od věci a i když má toho hodně za sebou, dává naději všem, nejen svým zákazníkům, ale také čtenářům, že vše může dopadnout dobře, jen je třeba chtít.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihy Dobrovský/Edice knihy Omega a knihu si můžete zakoupit: Příšerné tchyně.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *