Prokletí Salemu – Stephen King

Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran: 407

„Bez víry je kříž jen dřevem, chléb pečenou pšenicí, víno kyselými hrozny.“

Jerusalem’s Lot je poklidné městečko v Nové Anglii. Jenže pod jeho starosvětskou slupkou se skrývá zlo, které jen čeká na to, aby je někdo probudil. Každý něco skrývá, všichni tu mají na duši škraloup. Duchovní, otec Callahan, nezřízeně pije a v Boha už nevěří, sedmnáctiletá Sandy McDougallová bije své roční dítě, když zlobí, Bonne Sawyerová je muži nevěrná prakticky s každým, koho potká. A k tomu všemu na město z kopce shlíží opuštěný a strašidelný Marstenův dům, který zničehonic začal někdo obývat. A nikdo netuší, že právě odtud v podobě upíra, pana Barlowa, a jeho pomocníka Strakera přichází apokalyptická zkáza. Nejméně ze všech pak průměrný spisovatel thrillerů Ben Mears, jenž se do Salemu po letech vrací, aby tu našel ztracený klid…
Raný Kingův román Prokletí Salemu buduje dusivou atmosféru hrůzy postupně a v hypnoticky pomalém tempu. Nečekejte happy end, nečekejte jednoznačné rozdělení na dobro a zlo, protože nejhorším zlem není člověku nadpřirozená bytost, ale on sám.

Stephen King je jedním z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Napsal více než padesát knih, které se staly celosvětovými bestsellery. Mnohé z nich byly úspěšně zfilmovány (To, Pod Kupolí, Osvícení, Řbitov zviřátek).
Jeho nedávné dílo zahrnuje titul Růženky, které napsal spolu se svým synem Owenem Kingem.
Stephen King žije s manželkou Tabithou ve státě Maine.

Prokletí Salemu je pro mne šestou knihou Stephena Kinga, kterou jsem přečetla. Je úžasné sledovat, co se mnou jeho příběhy dělají, u některých se bojím, u některých mám jen „divný“ pocit, ale líbí se mi, kdy na konci vždy přemýšlím, jestli právě ta kniha, co jsem ji dočetla je lepší, než všechny předchozí, nebo ne. A u této můžu říct, že zatím tohle bylo nejlepší! Je mi jasné, že se takto ještě budu opakovat, protože tu na mne čekají další mistrova díla, ale hezky popořadě… 🙂

Na začátku příběhu nám autor představí Bena Mearse, spisovatele, který přijíždí do Salemu, aby vyřešil něco, co se událo v minulosti, a do dnešního dne mu nedá spát. Postupně se v městečku usazuje a poznává další lidi. Jenže s jeho příchodem je spojen i příchod Strakera a Barlowa, kteří se usadí v Marstenově domě, a tím zničí plány, které měl Ben s domem spojené.
Jenže to není všechno, začnou se dít velmi podivné věci, kdy děti i dospělí lidé mizí, umírají za velmi záhadných okolností.
Ben ví, že on není tím, kdo by za jejich zmizením či smrtí stál, a když se začne více nořit do nastalé situace, tak zjistí, společně se svými novými přáteli, že stojí proti něčemu opravdu zlému, na co bude i brokovnice krátká.
Ben, Matt, Mark, Callahan a Jimmy – to je pět jmen, pěti statečných, kteří se pokusí zachránit Salem před zkázou, která jej jistě čeká, jestli zůstanou všichni jen schovaní před strachem, který cítí všemi svými póry na těle…

Autor má neskutečnou moc popisovat všechny hrdiny tak, abyste si je oblíbili. Já snad fandila i Barlowovi. U každé postavy jsem objevila něco, čím mi byla sympatická. Ať už třeba smyslem pro humor, chováním, nebo naopak i jistou hysterií, která ale byla v naprostém normálu vzhledem k věku a situaci.
Nebo Lišák. Postava, která neměla valnou pověst v ději, navíc neudělal nic závratného, nic důležitého a stejně se mi hned vybaví. Možná za pár týdnů, až se všechny pocity ve mě usadí, budu přemýšlet, kdo že to byl, ale teď to vím naprosto přesně.
A další úžasná schopnost, popsat prostředí. Třeba již zmiňovaný Marstenův dům. Autor nemusí sáhodlouze tlachat o tom, jak ten dům vypadá, stačí mu pouhých pár slov, ale já si jej dokážu úplně živě představit. Jak tam stojí na vrcholku, opuštěný, se zavřenými okenicemi, doslova na mne dýchá ta staroba, plíseň a neklid.
Tak stejně jsou skvostné popisy celého městečka, kde se příběh odehrává. Mám pocit, jako bych tam byla, ale přitom jsem opravdu, z celého srdce, velmi ráda, že tam nejsem a nikdy nebudu. Nikdy! 🙂

„Bože, dopřej mi vyrovnanost, abych přijal to, co nemohu změnit, houževnatost, abych změnil to, co změnit mohu, a hodně štěstí, abych to moc často nekurvil.“

Prokletí Salemu mne velmi příjemně překvapilo, protože jsem se konečně začala bát. Takovým tím správným strachem, kdy jsem koukala v noci do oken a hledala známky zjevení nějakého obličeje, při čtení jsem se až po bradu zakryla buď peřinou nebo dekou, zabalila se do něj, jako do kokonu, pro pocit většího bezpečí, že mi nikde nic nečouhá ven. 🙂

Ale nemyslete si, Stephen King se vás nebude snažit strašit průměrnými lekavými efekty, on svou atmosféru nechává doslova zhoustnout. V jednu chvíli už si ani neuvědomíte, že máte husí kůži, protože se stane vaší součástí v průběhu čtení.
Nečekejte, že od první stránky budete mít stihomamy, ale připravte se na to, že autor si vás stránku po stránce připraví na grandiózní finále, kdy nebudete ani vědět, jak se jmenujete.

Pokud patříte mezi ty, kteří žádnou „Kingovku“ nečetli, a chtěli by začít něčím, kde se budou bát, tak Prokletí Salemu je velmi vhodnou volbou. A pokud je vám fuk, že tohle napsal Stephen King ,a prostě jen chcete skvěle vymyšlený příběh s dokonalou atmosférou, u kterého se budete ohlížet za sebe, zda za vámi nestojí někdo, kdo by tam být neměl, tak se pusťte do tohoto díla.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Prokletí Salemu můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan