Autor: Natascha Lusenti
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2018
Počet stran: 223
„Azurově modré barvy jsem si poprvé všimla v babiččině bytě. Ráda jsem spala na její malé rozkládací pohovce. Takové posteli i pohovce zároveň. Vždycky jsem měla ráda věci, které umějí víc než jednu věc. Babička byla krásná. A uměla prodávat. Povídala a povídala, a především se smála tak, že jste zapomněli počítat peníze, které jste přemisťovali ze svých kapes do jejích rukou. Vím to, protože když jsem jí pomáhala, všimla jsem si toho.“
Emilia se nastěhovala s několika kufry a dvěma milovanými kočkami do bytu ve starém paláci. Ztratila práci, je bez závazků, doufá, že na novém místě se znovu nadechne a začne nový život. Ale je zklamaná. Starousedlíci na ni hledí s nedůvěrou. Její kočky vyvolají nepříjemnou reakci sousedky. A pak ji to napadne! Každé ráno připíchne na nástěnku ve vstupní hale u schránek několik řádků: příběh, vzpomínku, pocit, naději, přání. Jednoho dne najde na svém příběhu přilepený dětský obrázek, žlutého panáčka.
Díky jemu získá prvního přítele, malého Nicolu, a sblíži se i s jeho otcem, pak prohodí pár slov se starou osamělou Ginou a dům postupně přestává být pro Emilii nepřátelským územím, je vtažena do životů lidí kolem a má po dlouhé době pocit, že našla domov. Všechno ale změní jediná SMS.
Kniha oblíbené moderátorky Nataschi Lusenti upoutá nejen nevšedně napsanými příběhy sousedů z jednoho domu, přináší také zamyšlení a vzpomínky, které čtenářům připomenou, že důležité je nejen nezapomínat na to, co jsme prožili, ale také s otevřenýma očima vidět svět kolem sebe.
Natascha Lusenti žije v Miláně. Její hlas mohou slyšet posluchači Radia2 již šest let v ranním vysílání. Den startuje nesmírně populárním blokem Probouzení. Svou kariéru začala v tiskových médiích, poté pracovala v televizi jako redaktorka, moderátorka a scenáristka. Jejím dětským snem bylo napsat román a ani nedoufala, že se jí její přání splní. Ranní přání, její první román, je splněním tohoto dětského snu.
Ranní přání je přesně ta kniha, která vás zaujme obálkou a svou anotací. Nechala jsem se zlákat tím krásným kolem dokola, ale jsem zklamaná. To, co se skrývalo na stránkách, nebylo přesně to, co bych očekávala. Myslela jsem, že se zamiluju, ale bohužel. Nestalo se. Buď jsem nebyla správně naladěná, nebo při mne nestály hvězdy, ale je to tak…
Emilia je mladá dívka, která přijde o práci a se svými dvěma kočkami se vrátí do svého rodného města, ale do nového bytu. Nikoho tam nezná a díky tomu, že je trochu „zvláštní“, má problém se seznamovat. Proto se jednoho dne rozhodne, že bude nechávat dole v baráku na nástěnce vzkazy, ovšem naprosto anonymně. Vždy ráno, než všichni vstali, jej nalepila, večer, až všichni ulehli, jej odlepila. Ty vzkazy jsou napsány i v knize, takže čtenář ví, co se v těch řádcích ukrývá, ale třeba já osobně jsem tomu moc nerozumněla. Emiliiny myšlenkové pochody mi dělaly opravdu velký problém. Působila na mě až příliš bohémsky, příliš zasněně, jako by řešila jen věci mezi nebem a zemí (a to nemyslím nadpřirozeno – spíše aury a podobně) než aby žila reálný život.
Celá kniha je psána v poetickém duchu. Text na mě působil jako by byl ze samých kudrlinek. Je pravdou, že se Ranní přání četlo samo, ale po kapitole jsem třeba neměla tušení, o čem byla. Abych nepsala jen negativa, můžu říct, že milovníci koček si užijí Emiliiny poznatky ohledně chování kočičích kamarádů a autorka dala hlavní hrdince skvělé pozorovací schopnosti, co se týče života s mazlíčky. Jak věděla, co znamená jaké zamňoukání, klapání drápků a podobně – právě tyto určité body se mi líbily.
„Když byla Emilia malá, měla často škytavku. Hlavně když plakala a prosila maminku, aby mohla chodit do jiné školy, a ona jí řekla, že to není možné a že musí najít způsob, jak se skamarádit se svými spolužačkami: „Musíš dokázat, aby tě přijaly, Emilie, nebo musíš být dost silná na to, abys ubránila, že jsi jiná, ale školu změnit nemůžeš. Nechci, aby sis myslela, že před obtížemi se dá utéct. Jsem si jistá, že je tam aspoň jedna holčička, která by se s tebou chtěla kamarádit.“
Věřím, že kniha Ranní přání si najde cestu ke svým čtenářům a mnoho z nich dokáže ocenit, co se skrývá na stránkách.
A hlavně, tento příběh je opravdu plný různých okamžiků k zamyšlení, které se dennodenně objevují i v našich životech. Jako příklad uvedu malého Nicolu, který žije se svým otcem, jež na něj nemá čas. Jak ten kluk popisuje to, co dělá jeho otec, nevnímání, neřešení potřeb, nepochopení… Věřím, že v dnešní uspěchané době v tom uvidí nejedna žena příběh ze svého okolí.
Jestli jste tak jako já, milovníci thrillerů, ale někdy utíkáte k romantice či hledáte pohlazení pro duši, tak třeba zrovna Ranní přání bude to pravé pro vás. Dokážu si představit, že ve chvíli, kdy bych se uměla ztotožnit s hrdinkou, užívala bych si každou stránku naplno.
Jenže já jsem věcná žena, která nechodí po žádných nadýchaných obláčcích, ale pěkně děravých chodnících, nedokážu v barvách vidět nic jiného, než jen barvy a mám nejraději černou – potažmo šedou :-)…
Myslím si, že právě v tomto byla chyba. Ale s tím nic nenadělám.
Pokud máte chuť na příběh, který plyne pomalým tempem, s lehkým nádechem snění a touhy, koukněte se po příběhu s názvem Ranní přání.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knihu Ranní přání můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan