Růže bílá, černý les – Eoin Dempsey

Autor: Eoin Dempsey
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2019
Počet stran: 272

„Pamatuj, kdo jsi.“

Píše se rok 1943. V letech před Hitlerovým vzestupem k moci byl domek Gerberových plný smíchu. Ale to je minulost. Franka je nyní sama, otec i bratr jsou ztraceni ve víru války a ona nemá důvod žít. Pak však v lese objeví tělo parašutisty v uniformě Luftwaffe. Rozhodne se neznámému pomoci, ale brzy zjistí, že není tím, za koho se vydává. Dokáží k sobě najít cestu a důvěru, když je proti nim gestapo i sama příroda?

Eoin Dempsey se narodil a vyrůstal v Irsku. V roce 2008 se ovšem přestěhoval do Spojených států. Právě v té době, kdy jeho život procházel bouřlivými změnami, se rozhodl napsat román. Tak vznikl jeho debut Finding Rebecca. Pro svůj třetí román, mezinárodní bestselle Růže bílá, černý les vyrazil do Německa, aby v regionu Schwarzwaldu získal dostatek informací a podkladů.
Tamní kraj si zamiloval a nevylučuje, že se do něj jako autor znovu vrátí.
Žije ve Philadelphii se svou ženou Jill a syny Robbiem a Samem.

Neskutečně jsem na tuto knihu těšila. Je to po dlouhé době jedna z novinek, kterou jsem si koupila takzvaně za „plnou cenu“ v knihkupectví a nečekala třeba na to, až se objeví na bazaru.
Od knihy Bílá růže, černý les, jsem měla veliká očekávání. A to tak, že opravdu velká. Jenže bohužel to nebylo naplněno. Právě proto, že jsem čekala něco, co mi vyrazí dech, a nestalo se, jsem teď lehce zklamaná.

Příběhy z druhé světové války nemám ráda jen já, ale v poslední době sleduji, že je tohle téma vyhledáváno více a více čtenáři.
Bílá růže, černý les vám dá něco nového, než co se objevuje všude jinde. Neocitnete se s hrdiny v koncentračním táboře, nebude přímo „v centru dění“. Ale naopak se objevíte na samotě v lese, kde spolu s hlavní hrdinkou budete hledat novou chuť do života, když vám válka sebrala už všechno, co jste měli.

Franka pochází ze šťastné a spokojené rodiny, jenže nejenom válka, ale také nemoc ji obere o všechny blízké, kteří pro ni znamenali celý svět. Když se rozhodne, že už dál nemůže, osud zařídí, aby našla letce Luftwaffe, který je odkázán na její pomoc.
A právě díky tomu Franka objevuje v sobě novou, neočekávanou sílu, aby se postavila na odpor všemu zlému, co ji v jejím krátkém životě přihodilo, a s pomocí neznámého muže objevuje i touhu s tím vším něco udělat.

„Vídala jeho tvář den co den, a kamkoliv šla, tam ji provázel jeho smích. Byl příliš dobrý, příliš nevinný pro tu stoku předsudků a nenávisti, kterou se tato země stala. Pro anděly už v ní nebylo místo. Dařilo se tam jen lidem zkaženým nenávistí a strachem.“

Začátek celého příběhu byl pro mne asi největším problémem. Neuměla jsem si zhmotnit hlavní hrdinku Franku, a ač byla popsána jako krásná, štíhlá blondýna s modrýma očima, pokaždé, když se objevila v textu, já si ji představovala jako tlustou a starou matronu.
Neuměla jsem se sžít s jejími pocity a s tím, co dělá a proč a jak. Vím, nebo tedy přesněji řečeno, je mi jasné, že se musela zocelit, po tom všem, co se ji přihodilo, ale stále pro mne byla taková zvláštní osoba.

Navíc první půlka knihy byla docela dlouhá, utahaná, byla jsem ze čtení uondaná. Kdyby mi někdo řekl, ať si přečtu tu a tu a třeba nutně, asi bych neváhala a odložila. Jenže já jsem čtenář, co dočítá všechno, takže jsem pokračovala ve čtení dál. Druhá polovina knihy Bílá růže, černý les už byla o něco lepší, byla tam nějaká akce, bylo tam drama a dělo se toho docela dost, takže se můj dojem o něco vylepšil, ale přece jen jedna polovina knihy je málo, abych skákala nadšením.

„Nikdy není pozdě, ne dokud ti v plicích zbývá dech a v těle trocha života.“

Co se ovšem musí autorovi nechat, tak umí psát opravdu čtivě. Když už jsem si ke knize sedla, neměla jsem problém ji přečíst za necelé dva dny.
Příběh je hezký, zajímavý, dokonce se mi líbily i určité informace ohledně agendy proti nacistům a přiblížení „práce“ gestapa.
Ale mám prostě vnitřní pocit, že tomu něco chybělo. Možná, kdyby se autor rozhodl psát v hlavní roli muže a ne ženy, bylo by to jiné. Možná nedokázal zatlačit na těch správných místech a právě proto si mě hlavní hrdinka nezískala.

Bílá růže, černý les je příběhem z období druhé světové války, který se vám bude líbit, ale já od něj čekala, že se mi dostane do rukou něco, co budu řadit mezi nejlepší počiny tohoto roku. Ale k tomu nedošlo.
Mnozí z vás se mnou jistě nebudete souhlasit, jiní zase na druhou stranu budou, ale sto lidí, sto chutí.
Nenechte se odradit tím, že já neskáču nadšením, a určitě se do čtení této knihy pusťte, jestli máte rádi příběhy z období války.
Za přečtení tato kniha rozhodně stojí, o tom žádná, ale nemějte přehnané očekávání jako já, pak nebudete zklamaní (tak jako já). 🙂

Hvězdné hodnocení:

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *