Autor: Winter Renshawová
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2021
Počet stran: 302
„Moje vstřícná nálada s těmito slovy poklesne. „Chápu, že máme dohodu, Juliane, ale to tě neopravňuje mi diktovat, s kým se smím a nesmím kamarádit. Omlouvám se, jestli se veškerá má pozornost nesoustředí v jednom kuse na tebe, ale na světě jsou i jiní lidé.“
Nový romantický příběh úspěšné autorky.
Když mi bylo šestnáct, přísahala jsem, že jeho si nikdy nevezmu. Plácli jsme si na to. Dokonce jsme slib sepsali a podepsali vlastní krví. Bylo to to jediné, na čem jsme se kdy shodli.
Svět ho zná jako prince Juliana, vévodu z Montcroix, prvního v nástupnictví na chamontský trůn. Má přízvuk, z něhož se ženám tají dech. Královskou noblesu. Oslnivý vzhled. Je to neskutečný krasavec. A má dlouhatánský seznam dívek po celém světě, které by obětovaly své prvorozené dítě za svatbu s ním. Je nejžádanějším mládencem svobodného světa. Ale pro mě je to jen syn otcova nejlepšího přítele – otravný kluk, který mi každé léto dělal ze života peklo. Rodiče si našeho vzájemného opovrhování nevšimli a vtipkovali o našich zásnubách…
Winter Renshaw je má oblíbená autorka, co se týče romantických knih. Její příběhy jsou sice na „jedno brdo“, ale přitom je dokáže napsat tak, že je přečtu na jeden zátah a užiju si to. Nejlepší na tom je, že všechny příběhy jsou jiné, z jiného prostředí, autentické. Jenže Sliby chyby považuji za nejslabší, přišlo mi, že autorka spojila Popelku s Pretty woman a Deníkem princezny dohromady, což mi tak úplně u ní nesedlo.
Emelie je mladou dívkou, která se v dětství kamarádila díky rodičům s princem. Jenže se něco stalo, něco fakt ošklivého a ti dva se už nikdy neviděli.
Jednoho dne, když se Emelie vrátí z párty, stojí na jejím prahu Julian. Onen princ, který se ji vypařil ze života, najednou stojí ve dveřích, z masa a kostí a má k Em velkou prosbu. Jenže jeho prosba je pro ni nemyslitelná, protože si ti dva kdysi, v šestnácti letech slíbili, že to nikdy neudělají. Ovšem – Sliby chyby – a proto se Em ocitá na zámku v Montcroix a její život začíná nabírat jiné obrátky. Jediné, co oba tíží je to, jak všechno skloubit, aby oba dokázali být šťastní, ať už spolu nebo bez sebe…
„Vaše soukromá koupelna je tady,“ přejde pokoj k dalším dveřím, já ji následuju a v duchu odhaduju výšku těchto dveří. Musí být nejméně dva a půl až tři metry vysoké. A strop je kousek nad nimi.
Rozsvítí a já se málem zakuckám.
Očekávala jsem běžnou koupelnu, ale poté, co jsem shlédla samotnou postel, jsem se měla dovtípit.
Od podlahy ke stropu je celá obložená mramorem a pozornost poutá veliká vana na nožičkách, je to splněný sen o koupelně.“
Nejen, že celý děj byl předvídatelný, což by mi nevadilo, protože u těchto typů knih se to dá očekávat, ale charakter Emelie byl tak okatý, že jsem věděla vždy dopředu, že některé věci pokazí a taky že to tak bylo.
Je to škoda, protože kdyby její postava byla trochu jiná, možná bych se do příběhu Sliby chyby začetla více, takto jsem jen protáčela panenky a doslova doufala, že se probere ze své blbosti, protože ona si za všechno mohla sama. Jasně, v některých situacích za to mohlo více lidí – protože opět a znova – KOMUNIKACE – ale když pominu pár okamžiků, tak za zbytek mohla jen a jen ona.
Když to zase nějakým způsobem sesumíruju, tak Sliby chyby je kniha, která nikoho nenadchne, ale ani neurazí. Je to příjemné čtení, které zvládnete za jeden den, ale ve chvíli, kdy knihu odložíte do knihovny, na příběh zapomenete.
To nic nemění na tom, že autorka stále zůstává mou oblíbenou a těším se na další její knihu, protože věřím, že dalším příběhem mne zase nadchne. 🙂
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Sliby chyby můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara