Strážci zákona – Stephen King

Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2019
Počet stran:336

„Ale někdy je ďábel, kterého znáte, lepší než ďábel, kterého neznáte.“

Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno, jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr.
Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé, a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit – takové otázky vyvolávají beznaděj…Román Strážci zákona napsal Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman a vychází společně s titulem Beznaděj, oba příběhy na sebe volně navazují.

Knihu Strážci zákona napsal Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman, a víte, že mi ty „bachmanovky“ moc nejdou, nebo jak která… Ale v této recenzi půjdu proti proudu, kdy ostatní čtenáři označují knihu za průměr, protože pro mě to bylo skvělé čtení, na stejně výborné úrovni jako Beznaděj, která na tento román volně navazuje.

Autorovi se opět na jedničku povedla atmosféra. Už v začátku jsem cítila tu poklidnou atmosféru malého městečka v Ohiu, kdy je horké, červencové odpoledne, někde se griluje, jinde si hrají děti, dospěláci klábosí mezi sebou, někteří umývají auta…
A mezi nimi, projíždí mladý kluk na kole a rozváží místního zpravodaje… Přemýšlí nad tím, jakou má mušku, nad tím, jak večer nastoupí v zápase…
Jenže on neví, že už v tom zápase nenastoupí, on ani neví, že nestihne rozvést všechny zpravodaje..
Najednou se na Topolové ulici, ve které se odehrává celý příběh, objeví dodávky, jako z vesmíru, z oken se vynoří hlavně zbraní a střílí… Střílí nejen do poslíčka, ale také do psa, do dalších lidí, míří na děti, které jsou nějakým způsobem zachráněny.
Dodávky odjíždějí, nechávají za sebou nějaké mrtvé… Celé městečko se zděsí, co se děje a najednou, na obzoru… dodávky se vrací! Hlavně mířící z oken jsou zpět… a přibývají mrtví…
Co to znamená? Co se to děje? Kdo se pomátl? Jak se mají obyvatelé Topolové ulice zachránit? Telefony jsou hluché, pomoci se nedovolají, elektřina nefunguje… Stahují se mračna, začíná prudký liják, bouře duní tak, že málem praskají ušní bubínky… A dodávky jsou pořád tam…

Jen co jsem psala předchozí odstavec, prsty mi kmitaly po klávesnici a cítila jsem, jak jsem napnutá jako kšandy. Přesně tak jsem se cítila u čtení knihy Strážci zákona. Bylo to něco neskutečného, ty pocity beznaděje, když se přeživší rozmýšleli co dělat, ta bezmoc lidí, kteří v jednom okamžiku přišli o své blízké.
Nebudu vám lhát, po první polovině knihy, když jsem usínala, se mi objevila ve snech noční můra, která mne po dlouhé době vzbudila takovým způsobem, že jsem odmítala jít spát a zbytek noci četla tuto knihu, jen abych ji „měla už z krku“, ale v tom dobrém slova smyslu. Jen aby už se noční můra neopakovala – protože to zase přebije něco jiného, co mě bude ve snech strašit. 🙂 Ale tu bezmoc a beznaděj, tu už nechci. 🙂

Kdybych měla tu čest se setkat s autorem, rozhodně bych mu děkovala za to, jak dokáže navodit tu správnou atmosféru a vymyslet charaktery postav pro danou situaci. Jen on dokáže do mě dostat všechny ty pocity, které by v tu chvíli měly mít postavy, jen on dokáže napsat správně hysterickou ženskou nebo plačící dítě. V této knize mi ukázal, že i jako Richard Bachman, který je tedy bezesporu více krvavější a odpornější, než samotný King, umí napsat něco, z čeho půjdu do kolen. Dokonalé! První „bachmanovka“, která se mi líbila a rovnou se vyhoupla mezi TOP knihy tohoto roku. 🙂

„Zatím žila.
Ještě důležitější bylo, že byla stále sama sebou.“

Nevím, čím to je, že čtenáři Beznaděj milují, a knihu Strážci zákona mají za průměr. Můžu srovnávat, každá kniha je v něčem jiná, ale mi zrovna tato přišla více reálná, protože Seth, se svým autismem byl pro mne více uvěřitelnější, než Collie v Beznaději.
Ale jak se říká, sto lidí, sto chutí.
Já mám i za to, že tato kniha byla tou, která mne dokonce více strhla. Možná tím, že je příběh „kratší“ a tím pádem se všechno musí odehrávat rychleji. I můj pocit u čtení byl, že mi to rychleji odsýpá, že se stránky otáčejí dvojnásobnou rychlostí.

Ač knihy na sebe volně navazují, a není nikde dáno žádné pravidlo, kterou číst jako první a kterou posléze, já vám dám své osobní doporučení a to, že začněte Beznadějí a poté se vrhněte na knihu Strážci zákona.
Nejen, že se budete usmívat některým postavám, protože už je budete znát a budete vědět, co předtím dělaly a nedělaly, ale také lépe pochopíte Chřestýše a jeho působení. Ovšem to už prozrazuji příliš mnoho, takže končím.

Za mě, obě knihy, velmi doporučuji. Každá je trochu jiná, ale obě jsou výborné. Nepůjdu s davem a budu si stát za svým, že Strážci zákona jsou výborným Bachmanovým počinem, který se vyrovná Kingově Beznaději. Ale samozřejmě, nemůžete mi věřit a proto si udělejte svůj vlastní názor a budu ráda, když se o něj poté se mnou podělíte. 🙂

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Strážci zákona můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *