Autor: Melanie Moreland
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2022
Počet stran: 328
„Já jsem mu nestačila. Nezáleželo na tom, kolik dohod jsem uzavřela. Kolik vítězství jsem pro něho dosáhla. Jak moc jsem se snažila žít život tak, abych se mu zalíbila. I kdybych se provdala za muže, kterého by mi vybral, a dala mu vnoučata – stejně bych nikdy nebyla taková, jak by chtěl.
Protože jsem nebyla Josh.“
Jedinou cestou z osamění a smutku je otevřít srdce a nechat se jím vést. Nový román Melanie Moreland vypráví o síle hudby, lásky a pochopení.
Charlotte se utápí v zoufalství v nenáviděné práci ve firmě svého bohatého otce. Jedinou světlou chvílí dne je pro ni cesta domů. Montgomery, který v metru zpívá a hraje na kytaru, se slovy i melodií svých písní dotkne jejího srdce. Také potulného zpěváka k Charlotte něco táhne, ovšem uvědomuje si, že jejich odlišné světy se nemohou nikdy potkat. Ale pouze do chvíle, kdy se to přece jenom stane… Pro oba se všechno změní. Dokáže však láska překonat propastné rozdíly mezi dvěma tak různými lidmi?
Melanie Moreland mě zaujala svou sérií Kontrakt a následně jsem si zamilovala Vested Interest. Na kluky z BAM si stále dobře pamatuji. Její román Struny srdce, který jsem právě dočetla, je samostatný příběh. Je o dvou lidech, na první pohled z různých světů, ale je jen jeden svět a zbytek je o úhlu pohledu. Proto je třeba více takových jako Lottie a Logan, aby to lidem došlo.
Charlotte Prescottová žije cizí život. Pracuje ve firmě svého otce, aby se mu zavděčila. Dělá práci, kterou nenávidí, aby se mu zavděčila. Chodí na nóbl večeře a nedělní brunch, aby se mu zavděčila. Přitom by ráda žila skromně a pekla dorty. Po tragické události v rodině se rodiče k Lottie začali chovat, jako by nebyla, žila v napětí, stresu a prázdnu. Jediné, co ji drželo nad vodou, byla její milovaná zima a pouliční muzikant, který hrával na stanici metra. Jeho hlas byl tak uklidňující, že si vždy sedla na lavičku a nasála do sebe energii, aby došla domů a připravila se na další špatný den. Stalo se to pro ni potřebnou rutinou až jednoho dne na té lavičce usnula a když se probudila, koukali na ni ty nejhezčí, nejmilejší a nejbezpečnější oči na světě.
Když ji Montgomery Logan uviděl poprvé, málem nevěřil svým očím. Byl to anděl, který si nesl na ramenou tolik stresu a strachu, že se pod tou tíhou nemohl narovnat. Když viděl, že díky jeho hudbě se její tělo uvolňuje, snažil se na tomto místě hrát každý den, aby ji aspoň trochu pomohl. Jako učitel na půl úvazku měl dost času, aby tady na ni mohl čekat. Pokaždé se odhodlával, že ji osloví, ale nikdy nenašel odvahu, až když vyčerpáním na té lavičce usnula. Přisedl si a dával na ni pozor, než se probudila. Tak modré oči snad ještě nikdy neviděl, ale problém byl v tom, že je kalil smutek. A v té chvíli věděl, že s tím musí něco udělat.
„Připadala jsem si, jako bych byla v pasti. Svoji práci jsem skutečně nenáviděla, ale vůbec mě nenapadalo, jak z ní odejít. Firmu vlastnil můj otec a předpokládalo se, že ji převezmu.
Očekávalo se to ode mě. Srdce mě bolelo, když jsem si připomněla důvod.“
Struny srdce v sobě ukrývá emotivní příběh o ztrátě a ne jenom jedné. Ztratit pouto rodič – dítě je asi to nejhorší na napravování, co může být. Najít totiž znova důvěru k lidem, kteří umí ublížit nejvíce je těžké a spisovatelka podle mě Lottii napsala velmi realisticky.
I když je to vcelku dlouhý příběh, tak vztah těchto dvou se odvíjí rychlostí blesku. Není to na škodu, věříte jim to. Co ale nešlo přes mou důvěru, byl Logan. Byl až moc starostlivý, ochranitelský, chytrý, sebejistý, vždy měl pravdu a věděl, co říct. Byl prostě až moc dokonalý. Struny srdce tím neztrácí na čtivosti, jen jsem z toho neměla ten pocit skutečnosti.
Kdo má rád zamilované příběhy, kde jeden milenec zachraňuje toho druhého, protože má v sobě zakořeněné něco zlého z dětství, tak Struny srdce jsou ideální knihou. Jednoznačně odpočinková četba, která je vhodná na odreagování po těžkém dni.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet, kde si knihu Struny srdce můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara