Autor: Frances Hodgson Burnett
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2020
Počet stran: 327
„Na světě je určitě spousta kouzel,“ prohlásil pak rozvážně jednoho dne. „Jenomže lidé je buď nepoznají, anebo je neumějí dělat. S kouzly se dá možná začít tak, že si člověk řekne, že hezkých věcí se nedočkáme, pokud se nepřičiníme o to, aby se staly.“
Knížka, jejíž anotaci právě prohlížíte, je až neskutečně krásná a pronikavě silná. Je z toho šafránově mála vyprávění, jimž člověk podlehne, ať je mu devět, třicet dva nebo sedmdesát osm let. Výjimečná knížka, příběh psaný pro čtenářky a právě tak pro čtenáře! Hned na počátku prožijeme hrůzu:
Potom se začaly dít hrozné věci a Mary pochopila, co znamená tajemná atmosféra, která se vznášela nad oním ránem. Propukla totiž cholera. Rozpoutala se ve své nejhorší podobě a lidé padali mrtví k zemi jako mouchy. Chůva onemocněla hned první noc a právě kvůli její smrti se ozýval nářek z příbytků služebnictva. Než nadešel další den, zemřeli ještě tři sluhové a ostatní se v hrůze rozutekli pryč. Všude se šířila panika a v bungalovech umírali lidé.
Z Mary se během několika hodin stává sirotek a za několik dní musí opustit koloniální Indii – jediný domov, který dosud poznala. Vydává se ke vzdáleným příbuzným do Anglie, jenže v jejich velkém tmavém domě, který má snad stovku většinou nepoužívaných, zamčených pokojů – nejméně jeden z nich ovšem ukrývá tajemství – se cítí, jako by zůstala na světě úplně sama. Zvlášť když člověk všude kolem narazí napřed na lány nudných zelinářských záhonů a za nimi pak na nekonečná pustá vřesoviště.
Ještě věříte, že je to výjimečně krásná kniha?
Sáhla do kapsy, vytáhla klíč a zjistila, že se do klíčové dírky hodí. Zasunula ho dovnitř a otočila jím. Musela klíč chytit oběma rukama, a nakonec povolil. Pak se zhluboka nadechla a podívala se na dlouhou cestičku za sebou, aby se přesvědčila, že tam nikdo není. Zřejmě tudy žádní lidé nechodí. Mary se znovu zhluboka nadechla, protože byla nervózní, odsunula dlouhý pohupující se břečťanový závěs a zatlačila do dveří, které se pomaličku otevřely.
Mary vklouzla rychle dovnitř, dveře za sebou zavřela, zůstala stát zády k nim a rozhlížela se kolem. Dech se jí zrychlil vzrušením, údivem a radostí současně.
Stála uvnitř tajemné zahrady.
Život malé Mary a jejího bratrance Colina – ještě před chvílí to byli docela otravní a sobečtí jedinci – se navždy promění. Zláká je zahrada a život v ní se všemi nástrahami a háčky. Podaří se jim kdysi krásnou, ale teď zanedbanou zahradu s pomocí zkušenějšího kamaráda Dickona tajně vzkřísit, poznají ji jako živoucí a umíněnou bytost a pak zjistí, že rozkvétají spolu s ní a že se vlastně stal zázrak:
V trávě pod stromy, v šedých kamenných nádobách na květiny, které stály ve výklencích a všude jinde, zářily zlaté, fialové a bílé flíčky. Na stromech nad nimi svítily růžové a sněhobílé květy. Všude se třepetala křídla, znělo sladké cvrlikání a bzukot a rozléval se bezpočet vůní.
Tajemná zahrada je příběh o skrytých silách a zřejmých nádherách přírody, o jejím ohrožení a o úsilí, jež ji dokáže navrátit k novému životu, je to vyprávění plné tajemných náznaků, znepokojivých psychologických momentů, překvapivých odhalení a hlubokých, fantastických záhad. Vyprávění, jež se staví s porozuměním ke složitostem života, k otázkám dobra a zla a hlavně k nám, kteří ono dobro i zlo zosobňujeme.
Příběh dostal už mnohokrát filmovou i televizní podobu a jeho muzikálové provedení okouzlilo Broadway. V nejnovější filmové verzi (2020) vynikají Colin Firth a mladinká Dixie Egerickx.
Tajemná zahrada je čtení naprosto magické, kouzelné. Ve chvíli, kdy se do příběhu ponoříte, přestanete vnímat svět kolem sebe a jen se necháte unášet na vlnách dojemnosti, ladnosti, skryté nádhery začínajícího života a také objevování sebe sama.
Mary je malá desetiletá holčička, nejdříve se s ní seznámíme ve chvíli, kdy žije ve své rodné Indii. Říká se o ni, že je ošklivá, zapšklá a protivná dívka, které se každý vyhýbá. Má svou vlastní chůvu, která ji musí dokonce oblékat. Po smrti jejích rodičů je Mary nucena odstěhovat se do Anglie, do Yorkshiru, na venkov, kde jsou jen vřesoviště, tajemný a ponurý dům, který bude jejím novým bydlištěm a strýc, který si ji vůbec nevšímá.
Ovšem prvním Maryiným osudovým okamžikem bude setkání s Martou, která se s ní nemazlí, a díky tomu Mary získává nové zkušenosti, které vedou k dalším a z protivné, zapšklé a ošklivé dívky se stává zcela nová, jiná dívka, která začne objevovat krásu kolem sebe.
Krom Mary je v příběhu Tajemná zahrada i dalších pár postav, které se mi jmenovat příliš nechtějí. Musela bych o nich něco napsat a tím, že autorka propletla všechno a všechny, prozradila bych detaily, o které vás při čtení rozhodně nechci ochudit.
Ovšem i přesto, že jsou v této části recenze skoupá na slovo, věřte mi, když vám napíši, že tato kniha je naprosto úžasná.
„Když jsem jednou dětem dělala kázání, protože se porvaly, řekla jsem jim, jak náš učitel zeměpisu ve škole kdysi vyprávěl, že svět vypadá jako pomeranč. A mně nebylo ještě ani deset roků, když jsem přišla na to, že nikomu nemůže patřit celej pomeranč. Každej dostane jen kousek a někdy to dopadne tak, že těch kousků není ani dost, aby se dostalo na všechny. Člověk ale nesmí nikdy dělat, jako kdyby mu patřil ten pomeranč celej, protože jinak nakonec pozná, jak moc se spletl, a schytá u toho pěknejch pár ran…“
Knihu Tajemná zahrada může číst kdokoliv. A tím opravdu myslím kohokoliv. Ať už bude čtenáři 11 let, 20 nebo 50, pokaždé v příběhu najde něco, co jej osloví.
I když je hlavní hrdince deset let, druhému hrdinovi dvanáct, vůbec nic to neznamená. V tomto případě je věk opravdu jen číslo. A spíše naopak. Mám pocit, že od těchto dětí by se spousta z nás starších lidí mohlo učit.
Autorka úžasně popsala nejen rozkvět zahrady, ale také se zde krásně ukazuje dětská bezprostřednost, dětská víra a důvěra, která už mnohým z nás chybí. V čím dál pozdějším věku si dáváme pozor na to, co říkáme, jak se chováme a co děláme, jenže zapomínáme na to, co z nás dělá to, co jsme a někdy je opravdu důležité podívat se do svého nitra a zkusit věřit sobě a svým nejbližším, kteří v nás věří taky.
Tajemná zahrada má ještě něco, co se všem čtenářům bude líbit. A to jsou ilustrace. Na každé dvoustraně na vás bude jedna čekat. Ať už malá nebo velká, ať už to bude ilustrace kytky či motýla, vždy tam něco bude a věřím, že tohle zpestření opravdu oceníte. Díky tomu se bude kniha číst dobře i mladším čtenářům.
Pokud hledáte něžný, poklidný román, který bude o tom, jak je důležité vnímat sám sebe a svět kolem vás, rozhodně se po této knize podívejte.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Tajemná zahrada můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara