Tyran – T. M. Frazier

Autor: T. M. Frazier
Nakladatelství: Ocelot
Rok vydání: 2020
Počet stran: 240

„Tanner si opřel lokty o stehna a složil hlavu do dlaní. „Je svinsky těžký se tě na to ptát, Ray, ale mám pocit, že to potřebuju vědět. Ne, musím to vědět,“ zaúpěl. „Vy jste, no, teda, vy jste spolu…?“
Chtěla jsem to mít prostě za sebou. Jako když strhnete náplast. „Ano.“ Koneckonců, slíbila jsem mu upřímnost, ne jemnocit.
„Proboha. Asi budu zvracet,“ vyhrkl Tanner a vyskočil z postele.
„Tvrdil jsi, že chceš, abych byla upřímná!“ zakřičela jsem a taky vyskočila. „A nedívej se na mě, jako kdybych ti zahnula. Ani jsem nevěděla, že mám komu zahýbat, natož, že jsi to ty!“

King
Ještě zuřivější. Ještě vášnivější. A ještě odhodlanější.
Poté, co ho senátor zradil, se snaží za každou cenu získat Doe zpátky. Nejprve se však musí vypořádat s Elim, drogovým dealerem, který se mu mstí za vraždu Isaaca. I kdyby mu plán vyšel, bude ho Doe stále chtít? I poté, co se ji pokusil vyměnit za svou dceru a Doe objevila svou totožnost?
Doe byla násilně odvedena ke své rodině, ve které se ale vůbec necítí jako doma. Postupně se však rozpomíná na svoji minulost. Na svůj vztah s otcem. Na svého syna. Na Nikki. Jak je možné, že ji znala ještě dřív, než ztratila paměť? A kdo je ten tajemný Tyran, před kterým ji Nikki varovala?

Tyran. Jedno z nejočekávanějších knižních pokračování – aspoň tedy pro mne. Nejsem typ čtenářky, která by se vyžívala v erotických a milostných románech, která by potřebovala romantiku nebo bůh ví co, aby její knižní vášeň došla naplnění. Ale T. M. Frazier dokázala ve mě spustit neskutečnou vlnu euforie po prvním díle s názvem King. Hrdina, hrdinka, příběh, způsob a styl psaní, slova, která vkládala hrdinům do úst a činy, které dělali, jejich charaktery… Všechno bylo vyšperkované na jedničku a já se nemohla dočkat dvojky. A tak tu teď budu chvilku básnit o tom, jak jsem se božsky bavila. 🙂

První díl, pokud si ještě pamatuje, pokud ne, tak si určitě přečtěte aspoň poslední kapitolu, skončil velmi otevřeně, de facto vás konec šokoval – tak jako mě – aspoň co jsem četla několik názorů na Kinga.
Takže Tyran pokračuje přesně v tom momentě, kdy se všechno pokazilo. Ale protože je to chlap, doslova alfa samec, ten, který si jde za svým (a mnohokráte velmi tvrdě, na hranicích zákona), se rozhodne vzít všechno do svých rukou, aby získal co chce a co potřebuje k životu.
Jenže je otázkou, jestli získá všechno. Protože i v těch nejromantičtějších knihách se nemusí ukrývat happyend, že? Nebo ano?

„Nakonec jsem se rozhodla na šaty vykašlat a místo nich si vybrala tmavé džíny a dobře padnoucí černé triko s výstřihem do V.
Dělala jsem to pro Kinga. Nebyla jsem připravená být jako kobyla na výstavě. Kingovi by se výběr mého outfitu zamlouval. A senátorovi se možná podařilo mě zklidnit, ale nikdy si mě neochočí.
Nechtěla jsem se obléknout do bílé barvy a předstírat, že jsem anděl, když jsem žila a milovala se s ďáblem.“

Nebudu nikomu nic nalhávat a řeknu, že ano, Tyran je doslova prošpikován sprostými, explicitními výrazy, a někoho to pohoršovat může. Má taky co. Přijde mi, že v knize není ani jedna stránka, aby tam nebylo nevhodné slovo.
Jenže když si odmyslíte tohle „puritánství“, které v sobě může někdo mít, tak ke knize Tyran to sedí jako ulité. On King není žádné máslíčko, z Doe si udělal dívku k obrazu svému, takže ani ta nejde pro sprosté slovo daleko, ale přitom dokáží zachovávat v důležitých chvílích dekorum, jak se sluší a patří.

A teď k samotnému příběhu. Autorka si pohrála se vším, ale ten konec…. Ten mi k celému konceptu Kinga neseděl. Od začátku, přesněji už od prvního dílu, ač jsou tam okamžiky, které bych zařadila mezi ty „sladké“ a dojemné, z valné většiny se pořád něco děje ve smyslu utrpení, ubližování. Já vím, že si každý zaslouží trochu toho dobra, o tom vůbec nepochybuju, ale tady to autorka přepískla a přišlo mi ke konci, že čtu červenou knihovnu a neskončilo to úplně dle mých představ. Čekala bych více temnoty a bolesti na základě toho, jak se celý děj vyvíjel. Ale nevadí, já ji to odpustím, protože jsem team King a nikdy jinak.

Čtení knihy Tyran pro mne bylo jednodenním soustem, které jsem si ovšem opravdu vychutnala. Autorka se nebojí zajít za pomyslné hranice „hodných“ a nakouknout k těm zlobivějším. Si dokážu představit nové tetování od Doe. „V nebi mě nechtějí, v pekle se mě bojí, a tak jsem tu.“ 🙂

Ty z vás, dámy, které četly Kinga, vím, že Tyrana neminete. Ale napíšu doporučení pro ostatní čtenářky, které tuto sérii ještě nezahlédly. Máte rády Amo Jones s jejím Elitním klubem králů? Máte rády příběhy, kde se pořád něco děje a chlapci nejsou zrovna rození gentlemani, jsou zatraceně přitažliví a sexy? Nevadí vám sprosté slova, která naopak dle mého názoru příběh dokážou okořenit, když jsou správně použity? Pokud jste odpověděli ano, tak na nic nečekejte a vrhněte se Kinga, posléze na druhý díl s názvem Tyran. Za mě velký palec nahoru. Nekecám.

Hvězdné hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji portálu Megaknihy.cz, kde si knihu Tyran můžete zakoupit.

Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *