Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2020
Počet stran: 447
„Čekal na ránu tím paralyzérem. Možná to zapraská, možná to zahučí. Možná to vůbec žádný zvuk nevydá a on sebou jenom trhne a upadne na zem a bude se cukat a slintat.“
Hodní kluci vždycky nevyhrají
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici na předměstí Minneapolis vetřelci zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého auta. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě toho, že nemá žádná okna… Tak dramaticky Stephen King rozehrává psychologicky podobně děsivý příběh jako ve Žhářce, protkaný úžasnou dětskou imaginací kultovního To, příběh o výjimečně nadaném chlapci, který se pokusí zvítězit nad zlem.
Stephen King se stal mou srdeční záležitostí. Tuhle větu zmiňuji v každé své recenzi na jeho knihu a dnes tomu není jinak. Ústav patří mezi horké novinky z jeho dílny a já za sebe můžu říct, že je velmi dobrá, i když není nejlepší, věřím, že spousta fanoušků mistra Kinga si tento příběh oblíbí.
Autor začíná tradičně. Trochu obšírnější omáčkou, která se zdá, že vůbec do vyprávění nepatří. Tohle na něm miluju! Naprosto s klidem a tak nějak pokorou, si buduje spojnici k tomu, aby vzápětí na vás vychrlil děj, který bude napínavý, nebude předvídatelný a nedá vám ten zmiňovaný klid, který autor musel cítit, jelikož ten začátek je jako pohádka, která se změní v něco naprosto otřesného.
Ústav má ještě jednu perličku, kterou na Kingových knihách zbožňuju a tady se obzvláště povedla. Je to prolog. Je to slovo autora k nám, čtenářům, aby nám nejen předestřel, co napsal a jak a kdy, ale já mám za to – díky mým pocitům, které jsem při čtení měla, že autor to dělá schválně, abychom měli pocit, že sedí naproti nám, něco málo nám řekne a my se potom vrhneme na příběh jako draví, budete natěšení a budeme mít pocit něčeho mimořádného. Což se víceméně stane skoro u všech jeho knih.
„Žena v květovaných šatech si dala do kabelky malou ruční zbraň. Muž vedle ní si zastrčil větší zbraň vzadu za opasek, přes který si přetáhl košili. Ostatní si uložili zbraně do pouzder. Vypadali jako nájezdníci. Jasně, byli to nájezdníci.“
Teď už něco k samotnému příběhu, který se odehrává, jak už název vypovídá, v ústavu. Ovšem není to Ústav ledajaký, je to základní zdroj teroru na dětskou psychiku. Jak mi napsala kamarádka, při čtení musím přestat myslet jako matka, ovšem tohle mi fakt nešlo a neustále jsem se obávala o všechny děti, které se v příběhu mihly, a co chvíli se dívala z okna ven, zda nějací nájezdníci neobcházejí kolem a nehodlají mi mého syna vzít. 🙂 Schíza, že? Ale to je právě to úžasné, co mám ráda na knihách, jak mi dají pocit, že se cokoliv, byť sebepraštěnějšího, může stát, když někdo (jako třeba Stephen King) to umí napsat tak, abych děj „sežrala i s navijákem“.
V poslední době jsem si oblíbila vyprávění drsných příběhů z pohledů mladších hrdinů, a jsem ráda, že i v knize Ústav tomu tak je. Před očima vám bude o všem vyprávět dvanáctiletý Luke, který dle všeho by mohl býti tím nejlepším vědátorem, ekonomem, historikem či kýmkoliv jiným, ale jistí lidé si myslí, že pro něj mají mnohem zajímavější a důležitější roli v lidském světě. Jenže to, jestli ta role je pro něj dobrá už nikdo neřeší. Jak mi se chtělo v některých okamžicích křičet, že jsou blázni, ať se na to vykašlou… Jenže nevykašlali, a buďme rádi, jinak by nebyl Ústav na knižních pultech… 🙂
Nemůžu říct, že by tento příběh byl jedním z těch výjimečných, ale je rozhodně velmi, opravdu velmi dobrý, a určitě stojí za vaší pozornost. Systém „ústavní péče“, který autor vymyslel, je strach nahánějící, protože ani rodiče nejsou všemohoucí, a tím pádem spoustě věcí nedokážou zabránit.
Ústav, nová kniha Stephena Kinga, doporučuji, nejen věrným fanouškům a čtenářům mistra, ale také klidně nováčkům, kteří si chtějí něco přečíst a neprahnou po hororu jako takovém.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu Ústav můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara