Autor: Francis Scott Fitzgerald
Nakladatelství: Leda
Rok vydání: 2018
Počet stran: 258
„Je to všechno banda lumpů,“ zavolal jsem přes trávník. „Vy stojíte za víc než celá ta banda dohromady.“
Velký Gatsby byl mnohokrát prohlášen za největší a nejkrásnější milostný román všech dob, podobně úchvatný jako Romeo a Julie. Je ho však možné číst i úplně jinak – jako nezvykle pojatou detektivku, jako zobrazení divoké „jazzové“ podoby amerického snu, jako mafiánský příběh, román o dospívání, podobenství o nespravedlnosti života a světa, možná i jako pohádku o neposlušné holčičce – podle čtenářské zkušenosti, povahy, věku nebo nálady. Existuje něco jako poselství románu? Aby naplnil svůj sen, rozdává se Jay Gatsby citově i hmotně až za hranici možného – a jeho bezmezná touha přivolá tragické ztroskotání.
Francis Scott Key Fitzgerald byl americký romanopisec, povídkář a scenárista poloviny 20. století. Je nazýván autorem džezového věku a byl představitelem poválečné „ztracené generace“, marně hledající své štěstí v hmotném rozkvětu Ameriky.
Fitzgerald pocházel z rodiny irských přistěhovalců, což se také promítlo do jeho pozdější tvorby. V roce 1917 ukončil studium na univerzitě v New Jersey a Princetonu a vstoupil jako dobrovolník do americké armády. Po 1. světové válce se stal reklamním textařem newyorské agentury Barron Collier. V roce 1920 se F.S.K. Fitzgerald oženil se spisovatelkou Zeldou Layorovou, se kterou vedl velice zajímavý život a která se stala vzorem jeho románových postav. Ve 20. a 30. letech žil v Evropě, hlavně v Paříži. Stal se mluvčím americké mládeže, která se ostře stavěla proti pokryteckému životu dospělých. Protože žil finančně náročný život, začal psát krátké příspěvky do Saturday Evening Post.
V roce 1937 se odstěhoval Fitzgerald do Hollywoodu, kde přijal práci
hollywoodského scenáristy. Měl vleklé zdravotní potíže a bojoval také s alkoholismem. V roce 1940 zemřel předčasně na infarkt.
Velký Gatsby je „již“ druhá kniha z takzvané povinné četby, která si mne ve velmi krátké době našla, a já ji nejen, že dala šanci mě uhranout, ale také si celý příběh užila plnými doušky. Nečekala bych, že mě život Nicka a Gatsbyho tak zasáhne, že budu hltat stránku za stránkou a užívat si nejen úžasný překlad a krásná slova, ale také ilustrace, jež dodávají příběhu tajemnou, přímo magickou atmosféru.
To, co je psáno v anotaci k tomuto vydání, odpovídá naprosto tomu, jak se u mě střídaly myšlenky, co za knihu vlastně čtu. Nejdříve se to jevilo jako romanticky laděný příběh, kdy Gatsby po dlouhých letech najde ženu, kterou jako jedinou miloval, ale ona už nemůže naplno opětovat jeho city. Pak, ve chvíli, kdy se v ději „ztratí“ Myrthle“, kniha nabírá spád jako detektivka, kdy se musí každý zachránit sám jak umí. Samotný závěr zas ve mě evokoval velké drama, společně s nepochopením a ač, přes nepříliš veselé dění jsem se cítila, jako bych četla nějakou tragikomedii. Chtělo se mi brečet i smát, nad blbostí a neuctivostí některých lidí.
Vypravěčem celého příběhu je Nick Carraway, mladý muž, který bydlí hned vedle Gatsbyho. Po nějaké době navštíví jeho večírek, který je velmi okázalý a právě tyto večerní „párty“ navštěvuje velmi mnoho různorodých, slavných i méněslavných lidí. Jeho dýchánky jsou tak proslavené, že snad není někoho důležitého, aby u Gatsbyho nebyl. Všichni jej „znají“, povídají o něm, řeší co dělá a nedělá. Všichni ví všechno, ale přitom vůbec nikdo o něm neví nic.
Jeho smyslem je něco jiného, pro většinu návštěvníků těchto večírků, nepředstavitelného a možná i nepochopitelného. Ve chvíli, kdy se jeho největší sen začne zhmotňovat v realitu, zasáhne krutá rána osudu a všechno se zboří jako domeček z karet. Ani Nick už nezůstává stejný, jako byl na začátku…
„Když se za dva dny znovu setkali, byl to on, kdo ani nedýchal a kdo byl jaksi oklamán. Veranda zářila zaplaceným přepychem hvězdné záře, proutěné sofa módně zaskřípalo, když se k němu obrátila, a on ji políbil na zvědavá a půvabná ústa. Byla nachlazená, takže měla hlas chraptivější a ještě kouzelnější, a Gatsby si omámeně uvědomoval její mládí a tajemství, zachycené a chráněné bohatstvím, novost té spousty šatů a samotnou Daisy, jež probleskovala jako stříbro, bezpečná a pyšná kdesi vysoko nad urputným zápasením chudých.“
Nejdříve se zastavím u ilustrací. Jejich autorem je Tomski&Polanski a opravdu jsou velkou dominantou této knihy. Úžasně propracované, přitom velmi jednoduché, ale okázalost z nich jen čiší. V knize jich mnoho nenajdete, jsou dávkovány přesně tak, aby vás neobtěžovali a naopak, aby se čtenář těšil, až se bude blížit konec kapitoly a on zase nějakou uvidí. Nejsem žádný znalec umění, ale jsem žena a když je něco krásné, rozhodně to poznám, a tyhle ilustrace si nálepku krásy rozhodně zaslouží.
Teď překlad. Někteří jsou proti novým vydáním knihy Velký Gatsby, protože překlad neodpovídá tomu, co dělá z Gatsbyho Gatsbyho, ale já se tohoto vydání určitě budu zastávat a chválit jej do nebes. Nejen, že se celý příběh četl téměř sám, ale bylo to přeloženo s citem, s důrazem na určité pasáže. Překladatelé, pan Rudolf Červenka a Alexander Tomský jakoby vdechli něhu, krásu ale i zlost do svých slov. Pohráli si se slovními obraty, využili každý moment, aby čtenáře zaujali, upoutali a jen tak jej nepustili. Umožnili, aspoň tedy mi, si tento příběh vychutnat až do dna, se vší tou hořkostí i krásou.
Pokud jste se tak, jako já, vyhýbali povinné četbě, či klasickým románům, přečtěte si konkrétně toto vydání Velkého Gatsbyho. Někteří čtenáři knihu přečtou za jeden den, někteří za týden, ale každý z nich, tomu věřím, si to čtení maximálně užije a spokojeně dočte až do konce. Ilustrace jsou velikým plusem, přídavkem, který udělá z dokonalého čtení ještě dokonalejší požitek. Za mne tedy rozhodně jedno stoprocentní hodnocení a doporučení.
Hvězdné hodnocení:
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Leda, kde si knihu Velký Gatsby (první ilustrované české vydání) můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Daramegan