Autor: Donna Everhartová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2022
Počet stran: 428
„Uprostřed jedné velké skupiny pracantů seděl na koni další a vyvolával jména, jejichž nositelé postupně seskakovali z vozů. Na první pohled vypadal ten člověk nebezpečně. Šlehal šilhajícíma očima sem a tam, na nikoho se nepodíval příliš dlouze, přerostlá hříva světlých vlasů mu visela až přes uši a dodávala mu vzhled zanedbaného psance.
„Tak do toho, chásko jedna,“ houkl zrovna, „ať už ty kyblíky všechny visí! Jedem, jedem!“
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe… Syrový i dojemný román pro čtenáře Kde zpívají raci. Georgia, USA, 1932. Pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice rostou jako houby po dešti. Dělníci tu dřou v drsných podmínkách, za prachbídnou mzdu, izolovaní v nedozírných lesích od zbytku světa, a tudíž zcela závislí na často hamižných a arogantních majitelích, kteří poskytují ubytování a stravu za nehorázné ceny. Pro mnohé zoufalé nezaměstnané jsou však tato místa poslední a jedinou šancí. Platí to i pro Rae Lynn, která zde v převlečení za muže utíká před nespravedlivým obviněním z vraždy manžela…
V oficiální anotaci je napsáno, že kniha Vlaštovčí kopec je pro čtenáře Kde zpívají raci. No, já osobně bych to ještě rozšířila a řekla bych, že jde o skvělé čtení pro všechny, co zbožňují také romány od Kristin Hannah.
Je to opravdu syrový a zároveň dojemný román, který mne nejednou rozsekal, nedal mi spát a já hltala příběh Rae Lynn a Dela jako nic jiného…
Každý z nás má své důvody, proč se chová tak, jak se chová. A přesně tak to má i Rae Lynn, která v přestrojení za Raye Cobba se ocitne v pracovním táboře a žádá o místo, jenž je určeno mužům – ona se za něj totiž vydává, protože má strach z toho, co by se stalo, kdyby se někdo dozvěděl, že je žena a co provedla.
Del, mladý muž, který je ve stejném pracovním táboře jako Rae Lynn, se tam ocitnul ve chvíli, kdy v předchozím zaměstnání poznal, že smrt číhá na každém kroku, obzvlášť, když máš kolem neempatické, zlé lidi, kteří jsou zahledění jen sami do sebe a umí se pomstít víceronásobně, než si člověk zaslouží.
A tak dojde k tomu, že oba hlavní hrdinové se ocitnou na stejném místě, v pracovním táboře, který nese název Vlaštovčí kopec, který je sice poetický, ale tím veškerá krása tohoto místa končí. Drsné podmínky, hlad, trýzeň, mučení, dokonce smrt, to všechno na oba čeká a brousí si zuby. A právě hrdinové jsou ti, co vám budou vyprávět příběh, který vás ohromí a co víc, dokonce vás seznámí s obdobím, o kterém jste možná ani netušili…
„S dlaní přes nos a ústa jen opatrně nakukovala do té jediné maličké místnosti. Tak to je můj nový domov. Slunce už zapadlo a slabé světlo, které dovnitř pronikalo dvěma malými okénky, toho moc prozradit nedokázalo, ale jedno bylo jisté, hrozně to tam smrdělo. Doma s Warrenem jsme měli všechno starý, různě odřený, spravovaný, ale bylo tam čisto. Tady to působí – na pohled i tím puchem – že tu ubytování pro lesní dělníky vzniklo už snad na počátku věků. Na zdech fleky, bůhví od čeho. Prkenná podlaha ještě špinavější než na verandě. Neurčitému pachu zatuchliny se nebylo co divit, jestli se to tu neotevřelo delší dobu, ale zaváněla tu taky žluklá mastnota z neumytého nádobí ve staré dřevěné polici a doprovod jí dělaly ostrůvky černé plísně.“
Mám moc ráda, když má kniha nějakou přidanou hodnotu a to Vlaštovčí kopec u mne splnil. Dozvěděla jsem se o terpentýnových farmách, a ač znám pohled na bavlníkové farmy z knihy Čtyři vichry, tak tohle byla zase trochu jiné, ač samotný systém uvnitř tábora fungoval úplně stejně a tím jsem se jen utvrdila v tom, že autorky se opravdu snažily a načetly spoustu materiálu, a aby nám, čtenářům, podaly ty správné informace.
Vlaštovčí kopec je úžasný příběh nejen svým zpracováním a stylem autorky, který mi doopravdy sednul, ale také jeho atmosférou, která je naprosto skvěle vystižena a to, co se odehrává na stránkách, nebudete mít problém vztáhnout na sebe, prožívat s hlavními hrdiny jejich útrapy a strasti, ale také malé radosti. Nejednou jsem byla naštvaná tak, že jsem knihu prudce zavřela, jakou jsem měla chuť napálit Vránovi jednu mezi oči.
Kniha Vlaštovčí kopec ve mne vyvolala vlnu emocí, což je u knih to, co každý chceme. Ať z nich něco máme, ať si je užijeme, ať nám něco dají a můžeme na ně vzpomínat. A přiznám se, že tento příběh se stal další mou srdcovkou do sbírky.
Hvězdné hodnocení: 
Za recenzní výtisk děkuji obchodu Dobré knihy, kde si knihu Vlaštovčí kopec můžete zakoupit.
Díky za přečtení a mějte se fajn!
Dara